|
| ||||
| ||||
|
hlasů vokálních, 5 viol a 4 trombony, vše in concerto,' doplňovací sbor, t. zv. kapelu, si vytvořil dirigent vhodným výběrem statí z hlasů sólových. Svoji příbuznost s Bulovským prozrazuje Melzel v homofonním opakování thematu na různých stupních v různých hlasech, resp. tělesech. Vokální hlasy nastupují, jako u Bulovského, vždy v párech v paralelních terciích. Když se potom hlasy množí, vyjde z toho věta polyfonní. Tímto způsobem je provedeno Kyrie a Christe, oboje monothematicky. Co je u Michny provedeno stálými imitacemi, jest zde po-loženo za sebou a teprve po této exposici hlasy se do sebe vsunují. Nejvíc vystupuje zásada posobnosti najevo v trojím Qui tollis a trojím Quoniam, poslednější působí gradací B-dur, C-dur, D-dur. Přes to, že Melzel dopřává sólistům širší působnost než Michna, nevytvořil ještě sól jako samostatných „čísel”, nýbrž prokládá jimi sbory. Sóla zůstávají, ale čistě homofonní, bez jakýchkoliv imitací doprovázejících nástrojů. Že sklon k homofonii vyvěrá ze snahy, psáti ve stylu moderním, a není snad jen prostředkem z nouze, je patrno z polyfonního Osanna a Agnus, které prozrazují polvfonika neobyčejně obratného. Vše ale předčí nadmíru složité Amen na konci Kreda. V závěrečném Amen v Gloria je užito dávno odložené formy, kontrapunktu ve 3 horních hlasech nad kantem firmem v basu (4 proti 1). Vedle této reminiscence na starou hudbu máme zde ještě jednu, a sice ve směru rytmickém. V Christe čteme několikrát motiv, složený z rytmů C vzpomínka to na naše skladby mensurální z doby kolem r. 1600.
Celkem lze říci, že mše jest psána pevnou rukou skladatele velmi energického, jehož d-moll, vlastně dorická tónina, je daleko tvrdší, než Michnovo C-dur ve mši svatováclavské. Méně příjemně se nás dotýká neustálé kadencování do to-niky s velkou tercií. Michnovi se daří ono fuggir la cadenza, vyhýbání se cesurám, mnohem lépe. jinak melodie i harmonie připomínají často na Michnu, ze-jména na jeho mši č. 3. Melzel jest zajímavý nejen jako skladatel, nýbrž také jako novotář, vždyt právě jeho působením byla v řádu premonstrátském, či snad spíše jen v dolejším kostele u sv. Benedikta, zavedena hudba instrumentální místo chorálu. Ze tím chorál nebyl vytlačen úpině, jest samozřejmé, vždyt nalezl ve vydání král. francouzského varhaníka Gabriela Niversa r. 1680 svoji novou kodifikaci a dle tohoto vydání se přednášel i v českých kanoniích." Podobné poměry panovaly také v jiných řádech: všude se zpívalo původně jen chorálně a byla-li někdy provedena některá mešní skladba s instrumentálním doprovodem, stalo se tak vlastně proti řádovému statutu. Přísní visitátoři a provinciálové jen velice váhavě ustupovali šířící se nové hudbě, snažíce se udržeti zpěv chorální. Františkáni zpívali svůj chorál, vydaný tiskem r. 1666, avšak stanovy provinciála Broučka z r. 1673 již také pomalu kapitulují.6 LI minoritů jest P. Maurus Berka r. 1665,' u benediktinů P. Prokop Bayer (t 1669)1 označen jako regens chori figuralis, kterýžto ti-tul svědčí o pěstování hudby nového směru v obou řádech. O karmelitánech českých nemáme zpráv, sotva ale zůstali pozadu za svými bavorskými spolubratry, jimž upravil P. Spiridion r. 1665 několik zpěvů skladatelů římské školy doprovodem 2 houslí.' Při tomto všeobecném hudebním ruchu překvapují augustiniáni bosáci; tam se totiž nerozvířil boj mezi zpěvem chorálním a figurálním, nýbrž boj mezi chorálem vlastním a medicejským.10 Augustiniáni poustevníci zaznamenávají ve svých pamětech hluboko do XVIII. stol. jenom svého ;organista 4 Breitenbacher, 1. c., str. 66, pod č. 55, z r. 1666. Vedle této mše je v Kroměříži ještě 11 dalších skladeb, ovšem dosud neprozkoumaných. O Melzelovi a jeho mši viz též Cyril 1933, str. 9 a násl. 5 O chorální hudbě na Strahově viz studii Dr. Perlíka „K dějinám hudby a zpěvu na Strahově”, vytištěnou též v Cyrilu 1924. Graduale Niversovo nalezl jsem také mezi hudebninami premonstrátské kanonie v Želivě. s P. Kliment Minařík v Časop. katol. duch 1925, str. 277, a 1928, str. 543. Cyril 1934, sfr. 3. s Memoria abbatum et fratrum monasteriorum Břevnoviensis ef Braunensis", vydal r. 1888 anonymně P. Romuald Schramm jako soukromý tisk. Viz též str. 27 tamtéž. 8 Eitner, Quellenlexikon IX, str. 229. Mezi skladateli uvádí se na prvém místě jakýsi Boemus. 19 Pamětní kniha konventu německobrodského, rkp. v gymnasiálním archivu tamtéž. | ||||
|