|
| ||||
| ||||
|
níž právě jednáme. Skladba pozůstává z e 3 od sebe oddělených vět, a sice ze 2 sborových, tofiž úvodní a závěrečné, a ze střední sólové. úvodní sonáty zde není, nýbrž 1. sbor začíná hned pětifaktovým sólem v altu a tenoru, z jehož motivu je pak vytvořena polyfonní část sborová; po I0taktové instrumentální mezi-hře se vše opakuje, načež věta končí malou kodou. Co přednáší sólový soprán druhé věty, nelze nazvati ani recitativem, ježto je užito koloratury, ani arií, jež-to je to útvar bez jakékoliv symetrie. Za doprovod slouží 3 violy a varhany. Po Tomto sólu má se 1. věta opakovati. Poslední věta je opět polyfonní, skládající se ze 2 velice sobě podobných částí, mezi něž je položena malá instrumentální mezihra. K zakončení offertoria mělo se sáhnouti opět k prvé větě. Jest zde tedy patrný již jakýsi zárodek formy:
L IL I. III. I. A—A A—A B—B1 A--A Skladba prozrazuje ale také skladatele bystrého postřehu; 3 příklady, jak hudebně vykreslil obsah slov, nás o tom přesvědčí: Z věty II.: descen - dit revol - vit Z věty III.: et ec-ce ter - rae mo - tus Za protějšek této ukázky pro sborové offerforium posloužiž nám skladba, kterou k r. 1671 pod názvem ,Musikalische Neujahrs-Beehrung" tiskem vydal a magistrátu města Vratislavě věnoval Pavel Konvalinka.11 Jest to dueto pro 2 soprány s doprovodem houslí, kornetu, tenorového trombonu nebo gamby, fagotu a varhan. Text ke jménu Pána Ježíše jest pouze německý a začíná slovy: „O Jesu, liebster Schatz, o du mein Trosf und Leben.” Celkem jest zde 8 veršů (každý pozůstává ze dvou jambických fripodů) se 4 rýmy. Skladatel si rozdělil básničku na 3 díly: 1. díl obsahuje 4 verše, 2. a 3. díl má po 2 verších. Každému dílu se předesílá zvláštní sonata, thematicky s následujícím dílem nesouvislá. Prvý díl, jakožto nejdelší, jest rozpoltěn instrumentální mezihrou, která jest jakýmsi pokračováním v thematu předchozího zpěvu, na 2 části. Na rozdíl od obou sonat je mezihra do předchozího a následujícího zpěvu zauzlena. Zpěvy se před-nášejí pouze s průvodem varhan, jedině posledních 5 taktů 3. dílu má také doprovod nástrojový. Závěr tvoří (rojí Amen, spojené a zakončené opět instrumentální větou, resp. doprovodem. Konvalinka rozčlánkoval tedy svoji hudbu dle stavby básničky, avšak při tom přehlédl, že vložením 3. sonáty přetrhl větu, která začíná již 5. veršem (tedy hned po 2. sonatě) „Es ist kein andrer Nam' im Himmel und auf Erden” a která teprve v 7. verši po parenfhesi pokračuje slovy ,als dieser Nam' allein..." Jest to tedy jeden z nejstarších příkladů, kde skladatel obětuje smysl Textu hudební formě. Zato slouží skladateli ke cti, že při zhudebnění jednotlivých veršů nepřenesl básnické metrum do hudby, nýbrž že opakováním slov, prodloužením slabik v koloraturách a četnými imitacemi vytvořil si periody od básnického metra úpině rozdílné. Touto praxí vytušil něco, co se po-tom stalo požadavkem a příznačným znakem arie. Přes to nelze skladbu považo- je zprávu Dlabačovu v Kiinstlerlexikonu II, 453. Totožnost pražského augustiniána Pecelia s pozdějším luteránem a ředitelem městské hudby v Budyšíně nemúžeme zde bráti v pochybnost. 16 E. Bohn: Bibliographie der Musikdruckwerke, str. 230, sign. Mus. 1. 19 městské knihovny vratislavské. Dlabač II, 106, praví pod heslem Konwalynka Paul, že se narodil v městě Szakolcza, t. j. Skalica, na moravsko-uherské hranici, v dnešním Slovensku. Na tisku nazývá se skladatel sám „Paul Konwalynka von Skalitz”. Dlabačem uvedená skladba jest dnes nezvěstná. | ||||
|