|
| ||||
| ||||
|
čí asi totéž, co ve větě čárka za slovem. Delší pomlka (Divisio minor), přetíná druhou až čtvrtou linii. Před touto pomlkou zvolňují se noty, které jsou v tomto notopisu označeny ležatou čárkou nad notou (tenuto), oddech zde jest delší. Konečně pak pomlka (Divisio major) přetínající celou osnovu dvojitou přímkou značí ukončení odsťavee a po ní následuje zpravidla sfřídavý sbor. Před touto pomlkou zvolňuje se melodie a poslední dvě noty jsou dvojnásobného trvání.
Některá místa v textu jsou podtržena. Při těchto slovech zpěváci uklání se sp>olu s knězem; při slovech ,Ef incarnaťus est... až ... homo factus esť" i zpěváci poklekají. Přízvuk slovní jest v tomto vydání -- jako ve všech chorálních knihách --označen čárkami nad jednotlivými samohláskami. Neznačí tedy prodloužení o-značené slabiky, nýbrž její přízvuk. Kde není tohoto označení, klade se přízvuk na první slabiku. Na konci Creda v Amen a v Sanctus jest označen přízvuk nad notami sforzatem, nutno jej skutečně tak zpívati. Velmi důležitou roli v přednesu chorálu hraje správná výslovnost. Na tu nutno již při prvém cvičení dbáti, aby si ji zpěváci osvojili. Předpokládám, že Cyrilské Jednoty ovládají latinu, alespoň pokud se výslovnosti fuče. Přece však nutno upozorniti na některé nesprávné zvyky této výslovnosti. Každá skupina samohlásek se samohláskou i svádí k chybné výslovnosti. Nebudiž vyslovováno na př. Grátias jako grácijás, nýbrž lehce: grá-ci-as. Skupina sama dává již ten sluchový vjem onoho j mezi dvěma samohláskami, i když se jejich vazba lehce vysloví; jestliže však položíme obvyklý důraz na foto jás, nepůsobí pěkným a správným dojmem. Zprvu působí tato neobbvyklá výslovnost obtíže, ale dá se ve dvou zkouškách lehce přemoci. Právě tak je chybně vyslovováno Kýrie eleison. Nejméně 99 procent zpěváků zpívá: Kírijé elejzon. Vyslovte: Ký-ri-e e-le-i-son. Právě tak: consubsfan-ci-á-lem nikoli consubstancijálem (psáno foneticky). Přízvuky slovní při zpěvu vyjadřovati tam, kde jsou označeny. Na konci melodické fráze nutno však hlas zeslabiti, nikdy zvláště nevyrážeti přízvukůi I tam, kde jsou označeny na konci věty — jako: baptísma, Prophéfas --- jest přízvuk akcentovati mírněji. Ve většině slov bývá přízvuk na první slabiku. Tu však — připadá-li na tuto slabiku více not -- musí přízvuk býti dán pouze na prvou notu, skupina ostatních not pak jest bez přízvuku. Jak zpívati. Především klidně, jako když se mluví, bez pathosu a jakéhokoliv dramatického výrazu. Před každým nástupem nutno nabrati dostatek dechu, aby celá melodická fráze mohla býti zazpívána jedním dechem. Rozhodně nesmí býti slabika, mající více not přerušena. Stoupá-li melodie, budiž hlas mírněn. Bývá nepěkným zvykem zpěváků, že ve výškách přepínají hlas, což nikdy nebudí příznivý dojem sluchu. Ke konci věty, kde je označena velká pomlka, nutno hlas zeslabiti a melodii zvolniti. Velký pozor budiž věnován skupině not --- na př. v Kyrie, kde na samohlásku e musí býti zpíváno jedním dechem devět not --- zde nutno zpívati mírně, šefřiťi dechem a dbáti, aby znělo čisté e, nikoli he-he-he-he-1 Intonaci musí zde tvořiti dech, nikoli hrtani Nástupy buďtež určité, ne tápavé! Výslovnost jasná! Slabiky a, e budtež zpívány oťevřenými ústy, aby zněly jasně; zvláště hláska e musí býti jasná, ne jako německé oel Noty bud'ťež zpívány ve svých hodnotách. Ze skupiny ťří osmiček nebudťež tvořeny ťrioly. Tempo, kterým se část počne, musí býti dodrženo. Význam textu nebudiž melodií, ani dynamikou vyjadřován. Chorál ve svém přednesu vyžaduje spíše monotonnosťi, nežli efektu. Jaké tempo? Plynné, pohyblivé - zvláště Gloria a Credoi Chorál nemusí býti těžký, ponurý. Chorální melodie má býti plynná, výrazná, jako slovo ,samo. Plynná --- f. j. souvislá, jako řeč, ne slabiky trhati, odsekávaťii Když jsem po-čítal správné tempo z příčiny nazpívání na gramofonové desky, zjistil jsem ten-to zajímavý čas: — a je nutno, aby podle toho 1 všichni sbormistři a cvičitelé zpě- | ||||
|