|
| ||||
| ||||
|
vu se lask. zařídili Kyrie (celé) Prvá 2' ,, Gloria 3, Credo 4, Sanctus a Benedictus (dohromady) 2, Agnus Dei 1' , minuty. Celá mše (mimo odpovědi) 12--121, minuty.
Jelikož má po prvé lid se činně zúčastniti při této příležitosti liturgického zpěvu, jest povinností všech Cyrilských jednot, aby ochotně působily ve svém okolí, aby všechen lid mohl se cvičení zpěvu této mše účastniti. Bylo by vhodné, aby Cyrilské jednoty mimo své pravidelné zkoušky uspořádaly v příštích měsících zkoušky pro lid. Tu ovšem třeba, aby měly věc samy řádně nastudovánu, případně aby si k tomu účelu opafřily jmenované gramofonové desky. Stroj možno si leckde v rodině vypůjčiti. Aby i lid mohl podle těchto pravidel zpívati, je třeba, aby při těchto farních zkouškách s lidem byly tyto požadavky správného zpěvu vysvětleny a hlavně aby byl lid poučen o náležité výslovnosti latiny. Širší veřejnost nutno upozorniti, že není možno zpívati tomu, kdo se nezúčastní těchto zkoušek. Kde by snad bylo fřeba, Obecná jednota Cyrilská ochotně obstará některou neděli tato cvičení a uspořádá potřebnou přednášku za náhradu cestného. Která Farní jednota Cyrilská, nebo vld. farní úřad měl by o takovou přednášku zájem, prosíme, aby bylo pokud možno nejdříve na adresu O. J. C. sdělena, aby bylo pak možno v tak krátké době všem žadatelům vyhověti. Karel Boček: Stíny transkripce chorálu. „Kterého způsobu jest se v praksi přidržeti, toť věcí autority církevní.” Těmito slovy končí universitní docent Ph. Dr. Romuald Perlík odpověď, kterou jako redaktor „Cyrila” dal v posledním sešitě tohoto časopisu z r. 1934, str. 120, panu P. J. B. na jeho dotaz, jak zpívati české veršíky a orace. Slovutný pan redaktor promine, dovolím-li si k této jeho odpovědi připojiti několik slov. Vrozená dobrota páně redaktorova, jeví se i v této odpovědi. Doporučuje v ní podrobiti se autoritě církevní a, pin ohledu, nechce se ani vysloviti, který z uvedených způsobů považuje pro praksi za lepší, zdali ten, který jest v ,Additamentum ad manuale rituum eccl. provinciae Pragensis" z r. 1921 a který jest důsledně proveden v Českém kancionále, ten, který se objevil v novém vydání této knihy z r. 1934. Ukázal toliko, který způsob jest v teorii správnější, a tím považoval, jako katedrový teoretik, svůj úkol za spiněný. Já, jako činný choralista, dovolil bych si jíti dále a dovolil bych si, když ne žádati, tož alespoň vysloviti přání, aby příslušná církevní autorita propagovala v oficielních knihách liturgických způsob, který jest teoreticky uznán za správnější, t. j. způsob z r. 1921. Mám totiž za to, že změny pojaté do nového vy-dání uvedené knihy liturgické nejsou krokem kupředu, nýbrž krokem zpět. Ne-znám sice důvodu, pro který tyto změny byly zavedeny; ale tolik vím, že se tím působí zmatek a že se uvolňuje pole libovůli, když se v r. 1934 odstraňuje, co bylo v r. 1921 zavedeno v duchu chorálu vydání vatikánského a v duchu našeho jazyka. Boj mezi časomírou a přízvukem v naší řeči jest již dávno dobojován. Zvítězil přízvuk a vítězství jeho jest úpiné. Proto není po mém soudu rozumné, chtíti opět přivésti k životu to, co jest již dávno pochováno. Zvítězil přízvuk a panuje „Bditio Vaficana”. A Tímto duchem mají býti provanuty všechny nově vydávané liturgické knihy české. Snad někdo namítne: Ale bývalo to pěkné a znělo to velebně, když kněz za-notoval po starém způsobu: Od bran pe - kel - ných. * Za jednotku isem zvolil notu osminovou Slabiky s hlavním přízvukem jsou tištěny kur- sivou. 9 | ||||
|