|
| ||||
| ||||
|
anebo:
A neuved' nás v po - ku - še - ní. A když mu lid odpověděl: Ale zbav rnás od zlé - ho, Všecku líbeznost v sobě ma - ji - cí. Jak to bývalo pěkné, jak velebně to znělo? Může býti na tom něco pravdy, ale hlavní roli zde hraje zvyk. Zní nám to pěkně, poněvadž jsme tomu zvykli. Jako doklad mohl bych uvésti: „Efnenoa000 ---sínducaaaa - sintenfationem,” které jsem jako hoch slýchal každou neděli při velké mši svaté. Znělo mi to tak libozvučně, že když jsem po prvé slyšel správ-ně zazpívati: ,Et ne nos inducas etc.", byl jsem nemile překvapen. Těžko jsem se loučil s tím, co jsem od nejútlejšího mládí slýchal. Zvyk dělá mnoho. Ale jeho moc nesmí jíti tak daleko, abych proto, že jsem si na něco zvykl, zpíval vědomě dále, co je chybné a čím svádím jiné, aby také tak zpívali. Proto doporučuji zpívati: Od bran pe kel - ných. Všecku líbeznost v so - bě ma - jí - cf. O odpovědi: ~ -4= =—~•=~_~ Ale zbav nás od zlé-ho, jak ji podle zprávy v „Cyrilu” přináší nové vydání Additamenta, bylo by snad možno diskutovati. Jednoslabičná předložka totiž nestrhuje na sebe přízvuk příslušného slova, pronášíme-li je s důrazem. A zdá se, že tomu tak jest v tomto případě. Alespoň lid tak akcentuje, když se společně modlí: „Ale zbav nás od zlého Amen.” Je pravda, že lid tak přízvukuje. Ale činí tak z rytmických důvodů vlivem následujícího Amen. Vypustfe Amen a lid se bude modliti instinktivně: „Ale zbav nás od zlého?” Proto také doporučuji zpívati: A - le zbav nás od zlé - ho. Co však se týká veršíku: A neuved' nás v po - ku - še - ní považuji i akcentování jeho kadence i způsob transkripce, jak ji uvádí „Cyril”, (nemám ,Addifamentum" po ruce) za nesprávné. Nenalézám důvodu, proč by slabika -ku- měla míti hlavní přízvuk. Slabika tato jest krátká, slovo je čtyřsla- 10 | ||||
|