|
| ||||
| ||||
|
bičné, je tedy hlavní přízvuk na slabice prvé a vedlejší na slabice fřetí. Ve společné modlitbě „Otčenáš” i mimo ni vysloví každý „pokušení”, dávaje hlavní přízvuk na slabiku prvou. Zkuste jen vysloviti: „Odolávej pokušení,” s hlavním přízvukem na slabice -ku- a zhrozíte se toho. --- A co není pěkné v řeči, mělo by býti pěkné ve zpěvu?
Chybná transkripce v ,Addifamentum" svádí zpívajícího také ještě k tomu, aby krátkou slabiku -ku- prodloužil na úkor slabiky následující, čímž se znetvoření tohoto slova dovršuje. Transkripci veršíkové kadence u slov daktylských, jak ji uvádí „Cyril” na ci- FF _~-- — tovaném místě, totiž F nepovažuji také za rytmicky bezvadnou.** pe - kel - ných Domnívám se totiž, že každý zazpívá tuto transkripci tak, že notu nad slabikou pe- vydrží na dva rázy a tím ovšem musí dáti následující slabice -kel- také pří-zvuk, čímž slovo znetvoří. Za nejsprávnější v duchu chorálu vydání vatikánského považuji při jednotce způsob přepisu: pe - kel - ných. ma-jí-ci. Způsob transkripce, který nelze nazvati správným, objevil se bohužel v poslední době netoliko při chorálu sylabickém, nýbrž i při melismatickém. Uvedu alespoň jeden případ. Před několika roky dostala se mi do rukou transkripce chorální mše č. VIII. (de angelis). Pokud se pamatuji, byla tištěna v cizozemsku. Kromě mnoha jiných vad a nedostatků měla i tu chybu, že začátek odpovědi na ,Ite missa esf" uváděla nesprávně ryfmisovaný, a to odlišně od Kyrie, s nímž má souhlasiti. Poněvadž tedy tato transkripce nebyla úpině souhlasná s vydáním typickým, schváleným nejvyšší autoritou církevní, nemělo se jí dostati církevní úchvaly od autority podřízené. V dekretu Kongregace posvátných obřadů (S. R. C.) ze dne 7. srpna 1907 stojí fofiž doslovně: „Qualiscunque igitur Editio Cantus Gregoriani ad usum liturgicum destinata, uf sif legitima et a'b Ordinario queaf permitti, debet esse typicae huic omnino conformis...'* Biskup smí tedy schváliti výpisy a přepisy z typického vydání vatikánského jen tehdy, jsou-li úpině shodné (omnino conformes) s vydáním originálním. O tom se ovšem nemůže přesvědčiti bis-kup sám. Každý biskup není odborníkem v této věci. A kdyby i byl, nemá pro důležitější práce tolik času, aby tak mohl sám učiniti. To je úkol censora. Jeho odborný posudek má tvořiti basi, základ biskupského „Imprimatur”. Jméno bis-kupa, dávajícího dovolení k tisku, má býti chráněno jménem censora, jenž pro-hlašuje, že výpis anebo přepis je úpině shodný s vydáním typickým. Kdyby se vždycky dbalo tohoto nařízení, nedostalo by se církevní úchvaly Transkripcím, které nesouhlasí s originálem a matou zpěváky, kteří nemají dostatečného rozhledu, takže právem si stěžují, že tu není jednoty. Proto by bylo žádoucno, aby různými, bez dostatečných důvodů v nové úpravě vydávanými, od sebe odchylnými transkripcemi nebyla rušena jednota Církve svaté, světové. „Zmam, sanctam, catholicam...” i v notách, i ve zpěvu? ** Zde nešlo o přesnou transkripci ani rytmisaci, jako spíše o to, ukázati, které slabiky jest zpívati na téže recitantě a které na spodní tercii. (Pozn. red.) 11 | ||||
|