|
| ||||
| ||||
|
Jeho skladby církevní vynikají pravým církevním duchem, vyvěrají z nevyčerpatelného zdroje melodií chorálních a staročeských písní duchovních, jsou svěží a psány tak, aby byly přístupny i kůrům slabším.
Se strany církevní dostalo se mu za j eho blahodárnou činnost vysokého uzná-ní v roce 1931, kdy byl vyznamenán papežským řádem Pro Ecclesia et Pontifice. Pohřbu zúčastnil se za Obecnou Cyrilskou jednotu předseda Msgr. prof. Jan Boháč a jednatel Jaroslav Dušek. Obecná jednota Cyrilská zachová tomuto šlechetnému mistru a pěvci božímu vděčnou památku? Msgre J. Boháč. P. František Zák S. J. mrtev. Vděčnost nutí nine, abych v tomto listě, který je věnován hud- bě církevní, uvedl_ vzpomínku na zemřelého P. Františka Žáka T. J., zakladatele a ředitele Družinské Cy- 4. rilské jednoty u sv. Ignáce v Praze. - Narodil se 15. V. r. 1862 ve Hvězdě u Po-Tice n. Metují, na kně- ze vysvěcen 5. červen- ~. ce roku 1887, do řádu _ x -ff L R~tS . Tovaryšstva Ježíšova vstoupil roku 1898. Ze- mřel po těžké chorobě dne 22. prosince 1934 v Praze a uložen do sa r posvátné země na hřbi- tově vyšehradském, v blízkosti hrobů Václa- ~N va Beneše Třebízského a Boleslava Jablonského. Slavný pohřeb jeho svědčil, jaké úctě, vážnosti a lásce se zesnulý těšil. Od kostela sv. Ignáce až na vyšehradský hřbitov doprovázely ho na poslední cestě zástupy věřících, přátel a Mariánských družin s praporem. Velký počet duchovenstva i hodnostářů doprovázel prostinkou rakev řeholníka. Slova nad hrobem svědčila, jakých zásluh si P. Fr. Žák na tomto světě získal o obranu sv. víry a církve sv. Ta slova krásně ocenila jeho kněžskou, spisovatelskou a básnickou činnost. Leč to byly činy zřejmé; kolik však šlechetných činů, rad a pomocí prokázal za svého života, ví jen Ten, jehož není nic tajno? Ty upřímné slzy v kostele a nad hrobem byly důkazem, že ta účast není jen společenským projevem, nýbrž skutečným bolem těch, kdož se loučili s nejlepším přítelem, rádcem a duchovním otcem? P. František Žák jest osobností známou svými literárními pracemi, homiletickými a dogmatickými spisy, jest znám i jako povídkář a beletrista, napsal i ně-kolik divadelních her hlavně pro potřebu Mariánských družin. Jest však znám i jako výtečný exercitátor, kazatel a duchovní vůdce. Vzpomínám na jeho proslovy s kazatelny u sv. Ignáce v r. 1917 - za války. Chvěli jsme se téměř každou neděli strachem o něho, nepostihne-li ho ruka rakouské justice. Jeho kázání byla prodchnuta opravdovou zbožností, ale i vřelým národním zanícením. 13 | ||||
|