|
| ||||
| ||||
|
Byl upřímným Čechem a Slovanem. Svým smýšlením se netajil ani v nejhorších dobách válečných. Ve vojenském lazaretu na Karlově, kde jako duchovní pastýř konal vojákům bohoslužby, viděl tu tělesnou bídu i duševní rozvrat českých lidí. Tím více k nim -- k těm nejubožejším --- lnul a snažil se i hmotně mírniti je-jich bídu.
Byl však také nadšeným hudebníkem — samoukem. LI sv. Ignáce zřídil chrámový sbor, který v roce 1919 ustavil v Družinskou Cyrilskou jednotu. Ježto byl upřímným vlastencem, těžce nesl nešvar, který se vloudil i v církevní hudbu: záplava duchovních písní, jichž původ nebyl z českého národu. Odstraňoval ne-ohroženě ty mnohé paškvily, které zaplavily zvláště český venkov. Dříve nežli bylo přikročeno k velké prací Dra D. Orla a prof. Vlad. Hornofa, sestavení Ceského kancionálu, pracoval P. Fr. Žák na novém zpěvníku, v nějž pojal zpěvy jen výhradně české. Tak vznikl prvý díl Družinského zpěvníku, který později rozšířen dílem druhým. Jako nic lidského není dokonalého, tak i v Družinském zpěvníku vyskytly se vady, na něž veřejně bylo poukazováno. Na omluvu toho však pokládám za povinnost uvésti, že to byly právě prvé písně tohoto zpěvníku, které se nejvíce vžily - - proti nimž bylo bojováno (Matko Boží, neslýcháno; Maria, Tvoje jméno přesvaté; budiž vděčně velebena) - jichž původ vzat ze světských písní Pivodových. Nebylo tu jistě úmyslu se strany autora zaváděti v duchovní hudbu světský ráz. Vedly jej k tomu kroku asi dějiny lidového zpěvu jiných národů (Němců a Francouzů), kteří světským melodiím podkládali duchovní teksty. Bez zaujatosti nutno konstatovati, že vybral nápěvy skutečně vážné a důstojného rázu. Konečně můžeme bez rozpaků poukázati i na píseň „O Sanctissima”, jejíž původ tkví v národní písni italské. Nesporných však zásluh získal si P. Fr. Žák o rozvoj české hudby duchovní za války a v poválečném období. Nejen že sám psal duchovní teksty a básně, jež později naši nejlepší komponisté zhudebnili, ale dovedl pro tuto práci i získávati tyto umělce a nejednoho z nich i hmotně podporoval, hledal pro tyto skladby nakladatele a propagoval i provozování těchto českých duchovních skladeb. Snad nepřeháním, když prohlásím: Nebýti P. Žáka, nebylo by ani Říhovského, Sychry, Novotného a jiných. Aby nebylo omylů, vysvětluji tak, že kdyby byl nepsal P. Zák tak vhodné a příležitostné české teksty, nebyla by vznikla ta dlouhá řada skladeb Říhovského, Sychry, Kubáta, Novotného, Vovsa, Douši, Trumpusa, Lexy a jiných, které pině ovládly a jistě ne ke škodě věci --- naše chrámové kůry. Byl skutečně nedostatek vhodných, hudebně hodnotných vložek k mimoliturgickým pobožnostem a různým církevním slavnostem. To vycítil i P. Žák a pro-to působil, aby ten nedostatek byl v nejkratší době odstraněn a našim svatyním aby se dostalo i :nových lidových písní. Kolik písní se Žákovým textem zaznívá o májových pobožnostech s našich kůrů, které tak něžně s upřímnou láskou a obdivem opěvají krásu a ctnosti P. Marie. Zpěvy k Božskému Srdci Páně, vánoční koledy a písně, písně k sv. českým patronům. Kolik jen sborů k oslavě sv. Václava, jež většinou zhudebnil vroucí ctitel světce Mistr Sychra? Překrásná Říhovského Velkopáteční kantáta a Křížová cesta? Nejvíce snad z lidových písní jest vžita píseň „Ježíši, Králi nebe i země”, již zhudebnil Jos. Trumpus. Skoda jen, že tak malý počet pěkných písní se Zákovými texty byl pojat do Českého kancionálul Jsou to velmi cenné písně Doušovy, Trumpusa, Zelinky, Říhovského, které by neměly upadnouti v zapomenutí, nebo omeziti se jen na uzavřené pobožnosti Mariánských družin? -- Snad jednou, později, při revisi C. K. mohla by býti přihlédnuto i k těmto hodnotným skladbám českých skladatelů. Ještě zůstala jedna práce Žákova z oboru hudební tvorby nedokončena - je to báseň k zhudebnění Mariánské kantáty, jejímž podkladem jest Píseň písní. Svěřil ji v ruce Mistra Říhovského. Představoval si ji velmi ideálně a pečlivě na její úpravě pracoval. Má to býti skladba většího slohu pro sóla a sbory. Jistě se 14 | ||||
|