|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Casopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Ceskoslovenské republice ROČNÍK LXI BŘEZEN-DUBEN ČÍSLO 3.4 E. Trolda : Ceská církevní hudba v období generalbasovém. V. Skladatelé z konce XVII. století. Ještě za života Michnova působili při knížecím dvoře olomouckého biskupa Karla z Lichfenštejna dva vynikající hudebníci, avšak jsouce daleko mladší, rozvinuli svoji skladatelskou činnost pinou měrou až v poslední čtvrti XVII. stol. Jsou to Jindřich Jan František Biber a Pavel Vejvanovský. Nám ovšem sto- jí blíže Vejvanovský, jednak svým českým původem, jednak svým stálým po-bytem na Moravě. Vedle toho získal si zásluhy o hudební sbírku Lichtenšfejnskou, nebot jest vlastně jejím zakladatelem a rozmnožifelem, tím, že jí zanechal svoje vlastní skladby.i Probadání této hudební pozůstalosti si vyhradil jiný historik, takže nelze nám o způsobu skladeb Vejvanovského zatím nic říci; ostatně zdá se, že skladby ty zůstaly omezeny pouze na Kroměříž a snad ještě Olomouc, nebot v žádném jiném inventáři jsme zápisů o nich nenalezli, tím mé-ně pak daly se nalézti v jiných rukopisech, než právě kroměřížských. Tím Také vliv, jímž mohly působiti na skladatele mladší, nemohl přesahovati oblast kroměřížsko-olomouckou. Co oproti tomu znamená skladatel, jenž svým osudem se dostal za hranice naší příliš úzké vlasti, poznáváme na starším kolegovi Vejvanovského, na Jindřichu Biberovi. Jeho dosti podivný odchod z Kroměříže do Salzburgu r. 1670 přinesl mu štěstí a úspěch, vždyť cizina jinak dovedla oceniti jeho tvůrčí činnost, Takže dnes zaujímá mezi rakouskými skladateli XVII. století místo velmi čestné. I když připouštíme, že jeho nový domov, Salzburg, byl již před-tím proslaven svojí hudebností a že stopy této hudební minulosti a styk s cizí-mi hudebníky mohly míti vliv na další vývoj skladatelské činnosti Biberovy, musíme přece uznati, že jako kapelník kroměřížský byl již hotovým hudebníkem a že se jím mohl státi jediné na základě školení v Čechách, kde se narodil. Ve známém vědeckém vydání ,Denkmáler der Tonkunst in ~sferreich" vyšly ukázky z jeho skladeb ve svazcích č. 11 (8 houslových sonát), č. 25 (16 houslových sonát), č. 49 (Missa s. Henrici) a č. 59 (Requiem). Mešních skladeb Biberových dotýká se Guido Adler ve své studii: ,Zur Geschichfe der Wiener Messkomposition in der zweifen Halfte des XVIL Jahrhunderts" (ve ,Studien zur Musik_ wissenschaft", Beiheft IV.). Jen zcela zběžně si všimněme, že mše sv. Jindřicha má monothematické Kyrie i Christe, rozčlánkované Gloria i Credo (5 a 7 vět), Sanctus (velmi krásně polyfonně pracováno), Hosanna s 9taktovým sborovým Benedictus v jedno spojené, Agnus motivicky s Dona spojené. Homofonie v celé mši ustupuje úpině do pozadí. Sólům je dopřáno více místa; jsou to četná dueta obou sopránů, a samostatné ,Et incarnatus", hotová sopránová arie s imitacemi v obou houslích. Z toho soudíme, že mše jest pozdějšího data, před- 1 Viz o tom Breitenbacher, 1. c.; životopisná data tamtéž na str. 80 a násl., veskrz archivál ně doložená. 2 Pavel Nettl: Beitráge zur bóhm. u. m ihr. Musikgeschichte, str. 41, cituje dopis z 9. listopadu 1670, v němž se mluví o náhlém zmizení Biberově. 25 | ||||
|