|
| ||||
| ||||
|
loha její nese datum až 1701. Datované nešpory v Kroměříži (1674) mohou nás zajímati jen svým silným obsazením: „8 voces in concerto, 8 voces in capella, 5 violae, 2 cornefti, 3 fromboni, 4 trombi (?) cum tympano ef 4 bassi continui,” t. j. úhrnem 32 hlasy.3 Proto překvapuje, když jsme zase našli jedno Bibrovo rekviem, které je psána pouze pro čtyřhlasý sbor a číslovaný bas,' ještě k tomu basso seguente, takže skladbu lze provésti i bez průvodu, zajisté pozoruhodná to výjimka v této hudbymilovné době, obzvlášť známe-li jiné tehdejší smuteční mše, dokonce i od Bibera, s instrumentálním doprovodem. Zmíněné čtyřhlasé rekviem je psáno ve slohu polyfonním, obratností, jakou jsme poznali u Bibera již v Missa s. Henrici. Zvláštností toliko je, že Benedictus je hudebně totožné s Kyrie, kterážto kongruence činí skladbu jistě unikátem svého druhu.
Tolik tedy o tomto skladateli, jenž, anektován byv Rakouskem, nás již nemůže dále zajímati. Ježto rozhodlo u Bibera místo působení, Salzburg, můžeme si zase my přisvojiti cizince, jenž se usadil v Praze a zde zemřel; jest to Vincea2zo Albrici. Pražský pobyt Albriciho klade Eitner do doby od r. 1682 do r. 1690;, prokázán jest roku 1684 fextovními knížkami 3 jeho dě1.1 Hudba se nezachovala, zato se zachovalo 11 církevních skladeb u křižovníků, částečně na kůru, částečně v klášterní knihovně.' Podle svého liturgického určení jsou to offertoria a hymny k Pánu Ježíši. Offertoria jsou neobyčejně velkého rozsahu a podle toho také značně silného obsazení: 5 hlasý sbor se sóly doprovázejí 2 housle, 2 violy, 4 trombony, někde přistupují ještě 2 kornety, po případě 4 trubky; fagot a violon jdou většinou s varhanním basem. Názvy mluví sice o skladbách dvojsborových, což jest ale nesprávné, nikde nedochází k desítihlasu, nebol sólisté nemají v tutfi místech zvláštních, od sborových hlasů odchylných partů; skupina sólistů se prostě sfřídá se sborem, jak jsme to již poznali u Michny a Melzela. Co jsme zjistili u Pecelia po prvé, že sborové věty jsou vysfřídány zvláštní větou sólovou, jest zde již pravidlem: ariové věty sólistů všech hlasových charakterů tvoří zde samostatná čísla, při nichž doprovod obstarávají jediné varhany. Offertorium pro dominica pentecostes (jedna z největších) má tento útvar: Sonafa: 1. Confirma hoc - sbor; 2. Huc deorsum - Canto sólo a sbor; 3. Dona ut ardoris tul - Basso sólo; 4. Veni fesfina - terzetto: Canto L, Canto II., Alto sólo; 5. A fe nunquam derelinquar - Tenore sólo; 6. Inflammemur - sbor; 7. Rege cor - Alfo sólo; 8. Fac ut intus - terzetto: Aito, Tenore, Basso sóla; 9. Confirma viz č. 1. — Jak vidno, je nezvyklá délka skladby způsobena přibráním a prokomponováním hymnu k Duchu svatému. Návratem k liturgickému textu offertoria vzniká jakási forma ABA. Podobně plánovitě jsou stavěny hymny. Jelikož jsou pouze pro 3 sólové hlasy, značí A fercet; k závěru se A bud opakuje, anebo je tam položen tercet nový. Ve střední části B vysfřídají se všichni 3 sólisté, jejich zpěvy jsou ale od sebe odděleny sinfonií, bud jednou, která se tedy jako ritornel stále vrací, anebo po každé jinou. Názvu sinfonie nebo sonafy se užívá libovolně. Doprovod se zde omezuje pouze na dvoje housle; doprovázejí jen v tercetu, čímž vzniká přísný pěfihlas. Věty tyto jsou samozřejmě polyfonní. V hymnu „O Jesu alpha et omega” pozůstávají sóla ze dvou částí, z nichž prvou poznáváme již jako recitativ, druhou jako arii dvoudílnou. — Albrici nezapírá s Breifenbacher, 1. c., str. 104, č. 89. Rekviem toto bylo mnou spartováno podle hlasů na kůru kostela křižovnického u sv. Františka v Praze I. Eitner, Quellenlexikon, I, str. 97, nazývá ho ředitelem hudby při kostele sv. Augustina, takovýto kostel ale v Praze nikdy nestával. Riemann, Musiklexikon, dokonce udává úmrtní datum 8. srpna 7696 v Praze, aniž by udal farní obvod. Tento údaj je ale, alespoň co do roku, nesprávný, nebol jesuita P. Šebestián Labe, vydal r. 1691 spisek pod názvem: ,Salium millenarii secundi, mere disficha complectentis prior centuriarum quinarius", v němž je obsažen epitaf: „Vincentio Albericio, nobilissimi hujus (f. j. předešlého) musurgi magistro longe praeclarissimo inscriptum.” Podle toho musel býti Albrici r. 1691. již mrtev. s „Concordia annorum christianorum”, cituje Dlabač I, 37; ,Exfraordinaria novorum paschalium relatio" nalézá se v pražské univ. knihovně, 52C53 pod č. 1, a ,Jeptha", tamtéž pod č. 3. 7 Z těchto skladeb jsem sparfoval 4 offertoria a 2 hymny. Jeden hymnus nese letopočet 1669, tedy rok, kdy Albrici (podle Eitnera) působil ještě jako dvorní kapelník v Drážďanech. Jest zcela dobře myslitelno, že si křižovnický kůr skladbu z Drážďan opatřil, jako si dovedl opafřifi celou řadu skladeb vynikajících skladatelů odjinud a nelze z toho ještě dovozovati, že Albrici již tohoto roku meškal v Praze. 26 | ||||
|