|
| ||||
| ||||
|
ších svátcích Páně, o svátcích mariánských a o svátcích řádových světců, poněvadž panuje v celé provincii názor, že hudba bez trubek a kotlů by nebyla slavnostní.',, Nejsme si jisti, měl-li dekret na mysli snad toliko vytrubování fanfár, či užívání trubek a kotlů v doprovodu umělých skladeb. Pro prvý výklad by svědčila okolnost, že ve skladbách z této doby kotle zastoupeny nejsou (výjimkou v nešporách Biberových, o nichž jsme se shora zmínili) a že se mluví o ,tubae campestres", f. j. ,o polnicích. Avšak název ten může také znamenati ,clarini", vždyt sám Vejvanovský nazývá se ,tubicen campestris", a nelze předpokládati, že by on, jako skladatel a dirigent biskupské kapely, nebyl býval trubačem umělým.11 Pak jest zase záhadné, proč v katalozích jest jeden student nazván „fubicen”, druhý ,clarinista"; Tuba může ale také znamenati trombon, jak prozrazuje název ,kvarttubisfa" pro hráče onoho, do B laděného tahacího fenorového frombonu, jenž se pomocí ventilu přeladil na trombon basový do F. Konečně ne-chápeme, proč by byl Avancini shledal toliko zvuk trubek závadným, když jsme viděli, že víc než těchto užívalo se frombonů v počtu 3, 4 a snad i víc, jejichž zvuk spíš, nežli zvuk trubek přehlušoval hlasy sboru, i když trombony starší doby neměly ještě té síly, jakou mají nástroje dnešní. Při tom vzpomínáme tehdejší praxe, nechati hrát trombony v ripieno-místech stále se spodními hlasy a nehospodařiti touto lesklou barvou tak, aby efekt nezevšedněl. Nechajíce tedy tuto otázku nerozluštěnou, spokojíme se s poznatkem, že podle toho byla u jesuifů hudba tehda nejmodernější již r. 1675 věcí obvyklou.
Dále víme o okázalých školských hrách, jež jednotlivé gymnasiální fřídy všech kolejí každoročně provozovaly a jejich částečně zachované texty mluví vždy o chórech, někdy také o ,inferludium musicum". Konečně známe, alespoň podle jmen, celou řadu skladatelů," avšak hlavní věc, skladby, chybí. 13 „§ 11: Pro templo. Opfandum quidem est, ut tubarum campestrium et tympanorum usus ex musica templorum nostrorum eliminetur, tum quia confessarii omnes queruntur, se canore et strepitu illo in audiendis confessionibus impediri, tum quia ad suavitatem musicae nihil confert, tum quia experientia compertum, adolescentes ipsos a die, quo tubam tractare incipiunt, patenfer a studiis et virfute deficere, et vix quemquam frugi evadere, quia tamen ea opinio Lota provincia invaluit, non esse solennem musicam, nisi et tubae et tympana audiuntur, ea moderatio adhibenda erit, ut non nisi summis festis Domini, tutelaribus solennitatem B. V. M. et nostrorum sanctorum diebus admittentur.” (Hradní archiv, fasc. 425.) 14 Jinak Nettl 1. c., str. 42. 1,1 Dne 30. května 1691 konala se slavnost při přesídlení semináře sv. Václava do nové budovy; v betlemské kapli byla za tou příčinou celebrována mše ,adsonantibus quinque tubarum choris" (A. Podlaha, Dějiny kollejí jesuitských, str. 41). Bud' se tedy zákaz Avancinův nezachovával, anebo provozovala se mše pětisborová. 16 Ze skladatelů Tovaryšstva ježíšova byli zjištěni tito: 1. R a b o v i u s Karel, vysvěcen 12. října 1653, působil 1655—1658 v Chomutově, 1661—1666 v semináři sv. Václava v Praze, 1670—1672 v Jindřichově Hradci (Praha, Hradní archiv, 440; Heš, Gymnasium jindřichohradecké, Diarium S. Montis na Svaté Hoře). V hudebním inventáři oseckém z r. 1706 jsou uvedeny 2 jeho arie, v inventáři třebenickém z r. 1699 jedno Regina cceli. 2. B r u n o Volfgang se narodil v Horním Slavkově, snad jako syn stejnojmenného kantora, absolvoval r. 1657 gymnasium v Chomutově, t 1679 v Brně (Gymnasiální katalog v Chomutově). V hudebních inventářích oseckých se uvádí 5 jeho skladeb. Podle F. Menšíka: Příspěvky k dějinám českého divadla, str. 122, složil r. 1678 hudbu ke hře >,Bacqueville" pro kolej brněnskou. 3. P e 11 k á n Karel, vysvěcen 2. února 1676, působil r. 1677 v Jindřichově Hradci, j 13. ledna 1702 v Kutné Hoře (Heš 1. c., Praha, Hradní archiv, 437, 440). V oseckém inventáři 2 motetta. O skladbě v Kroměříži viz dále. 4. M ach a o n s k ý Šimon, snad ze Slánska, kde působilo více osob toho jména jako varhaníci, r. 1674 theoloó 3. ročníku a katecheta u Milosrdných, vysvěcen 2. února 1679. R. 1680 působil podle spisu ,Domus pietatis" jako prefekt hudby v semináři svatováclavském, další jeho působení dá se zjistiti r. 1685—1686 na Sv. Hoře, 1686 a 1693—1698 v Jindřichově Hradci (Dlabač II, 243, Praha, Hradní archiv, 440, Heš 1. c., Diarium IV. residentiae in Sacro Monte, Schulz: Korespondence jesuitů). V oseckém inventáři z r. 1723 jedno jeho graduale. 5. V r o b l i t i u s Michal, vysvěcen 15. srpna 1681, vystřídal Machaonského v řízení kůru na Svaté Hoře, odešel 1688 do Jindřichova Hradce, 1693—1698 byl opět na Svaté Hoře, 1699 na Chlumku u Luže, odkud se dostal po třetí na Svatou Horu. (Praha, Hradní archiv, 440, Diarium IV., Schulz 1. c.) Podle novějšího inventáře svatohorského nalézaly se tam donedávna jeho české pašije z r. 1687, dnes ztracené. 6. G ó t z 1 Gabriel, nar. v Schónfeldu u Lokte, absolvoval 1675 gymnasium v Chomutově, načež vstoupil do řádu T. J. (Gymnasiální katalog.) Breitenbacher 1. c. zaznamenává 3 jeho skladby, z nichž jedna (I, 254) se zachovala. 28 | ||||
|