|
| ||||
| ||||
|
Jest nám proto velmi vítáno, když alespoň jednu jsme mohli prozkoumati. Na-lézá se opět ve sbírce kroměřížské a nese název: ,Mutfetum de sancta Anna, avia Jesu Christi, matre Mariae Virginis 5 voces conc., 2 violini conc., 2 violae conc., 5 voces capella cum violone et organo aufh. R. Pafris Pelícani Sociefatis Jesu a. 1685.17 Motetto se skládá ze 3 dílů: díl 1. Tvoří dueto 2 sopránů o 2 větách; díl 2. začíná sborem, z něhož se vyvinuje jakýsi refrain, neboř jest po dvakrát vložen mezi následující dueta, resp. sóla; díl 3., homofonní sbor, tvoří závěr. Dueta dílu 1. jsou samostatná, dueta a sóla dílu 2. jsou spojena bud' mezi sebou, anebo se sborovým refrainem; jsou veskrz imitátorně pracována, za doprovod jim slouží bud jen varhany, anebo varhany a violy. Basová sóla doprovázejí oboje housle imitátorně. Skladatel blíží se stavbou velice Albricimu, avšak nejen touto, nýbrž také tím, že klade váhu na krásnou melodii. Něžná slova, jako: ,Quae sicuf concha plena rore peperif unam pretiosam et immaculatam margaritam", sladkou melodiku přímo podmiňují, což skladatel vel-mi dobře vystihl.
Pro poznání jiné formy poslouží nám fřeba ,Offertorium de nativitafe Do~ mini nostri Jesu Christi: Dies sanctificatus illuxit nobis; 4 voces in conc., 2 violini in conc., 2 violae in conc., 4 voces in capella con violone ef organo", jehož autorem jest piarista Vojtěch Pelikán.lg tiIvod zde tvoří sonáta; zpěv začíná tenorovým sólem, jež ústí do polyfonního sboru; tento tvoří refrain následující-mu sopránovému sólu a končí vždy celým závěrem. Následující basové sólo jest spojeno se sólem altovým. Závěrečná věta jest sborová, částečně polyfonní. V průběhu jejím lze pozorovati již jistý náběh k malé formě, neb~of, nehledě k opakování začátečních 8 taktů, objevuje se jedna šesfitaktová skupina čtyři-krát, a sice v F, C, F a F dur, po prvé jen v basu, potom ale třikrát ve čtyřhlasu. Sóla jsou doprovázena bud jen varhanami, nebo varhanami a violami, nebo konečně varhanami a houslemi. Doprovázející nástroje tvoří se sólovým hlasem čistý čfyřhlas. Pro obě posléze popsaná motetta je doprovod přidělen 5 smyčcovým nástrojům, ačkoliv je sbor jednou pětihlasý, jednou jen čtyřhlasý. Při čtyřhlasovém sboru jdou druhé housle se sopránem, altová viola s altem, fenorová viola s tenorem, violon s basem, kdežto prvé housle mají hlas samostatný. Právě tak se děje při sboru pětihlasém, jelikož jsou tam ale soprány 2, nemá 2. soprán korespondujícího nástroje. Tam, kde jdou oba soprány unisono, nastává týž pří-pad, jako u sboru čtyřhlasého. Proti Albricimu znamená tato praxe značné zjednodušení, nebot tam nevážou se smyčcové hlasy tak šablonovitě k hlasům vokálním, nýbrž mění své role, přebírají hlasy sborové vhodným křižováním, anebo jdou dokonce úpině samostatně, svým charakterem neliší se ale od hlasů vokálních. P. Karel Pelikán T. J. napsal také hudbu k nějakým deklamacím, roku 1675 v Brně předneseným.l~I Takové deklamace znamenají toliko jednu z četných forem výstupů, které v jednotlivých kolejích jesuitských každoročně bývaly pro-vozovány. Nejdokonalejší formou těchto výstupů bylo t. zv. melodrama, t. j. divadelní hra s hudbou a se zpěvy. Bohužel se hudba k těmto melodramatům ne-zachovala ani v jediném případě, známe toliko obsah jejich. Obsah býval totiž vy-tištěn pro informaci posluchačů na listu nebo dvoulistu, jímž posluchači byli 7. S i t t e r jakub působil naposledy jako subregens v semináři pražském od r. 1710 do své smrti 15. října 1713 (Hradní archiv, 437). V inventáři oseckém z r. 1706 jedna skladba. 8. P o š í v a 1 Jan, nar. 9. listopadu 1664 na Zbraslavi, vstoupil do řádu 12. prosince 1683, l 7. května 1729 v Opolí. Složil skladby k Panně Marii a k Nejsvětější svátosti oltářní (Praha Hrad-ní archiv 455: , Elogia". Hudební katalogy XVII. stol. udávají ještě jiné skladatele z řad T. J., avšak nepodařilo se mi doposud zjistiti, jedná-li se o členy české provincie; schází totiž vády jméno křestní, někde se zas jenom vyskytují začáteční písmena s přídavkem S. J. 17 Breitenbacher 1. c., str. 90, č. 112; poznámka k němu se vztahující byla omylem vytištěna na str. 65 ke skladbě č. 41, jejímž autorem je patrně piarista Vojtěch Pelikán, podle dedikace mše sv. Vojtěchu; viz o něm následující. 18 Breitenbacher 1. c., str. 89, č. 104. Životopisná data na str. 208 v pozn. 46 dlužno dopiniti, resp. opraviti datem úmrtí: P. Vojtěch Pelikán zemřel dne 29. října 1700 náhlou smrtí na cestě ze Smečna do Slaného (Ant. Krecar: Jubilejní památník, 1908, str. 8). 19 Fr. Menšík: Příspěvky k dějinám českého divadla, str. 119. 29 | ||||
|