|
| ||||
| ||||
|
Tedy: „Škola vypřáhla...” „Péče o duchovní píseň je svěřena kněžím.” — A mnozí hudebně vzdělaní kněží chopili se již tohoto čestného úkolu s celým nadšením své muzikantské duše. Ukáži jen na důstojného pána Antonína Šmída, faráře ve Zdíkovci u Vimperka. Spravuje obtížnou osadu, čítající 3.743 duše a vyučuje náboženství v 18 fřídách, z nichž 15 jest přespolních. Při této nad-lidské práci, kterou pro nedostatek kněžstva koná pan farář sám, nalezl tento obětavý kněz ještě tolik času, že se ujal výcviku školní mládeže v duchovní písni podle Českého kancionálu. A dodělal se v krátké době úspěchů závidění-hodných. Nezkažená mládež vycítila ihned, že tu nepracuje placený řemeslník, nýbrž nezištný nadšenec, který pro svůj vznešený cíl přináší nejtěžší oběti. Přilnula k němu celým srdcem, splatila mu nadšení nadšením, odměnila oběf obětí a chrám Páně se rozezvučet zpěvem posvátným. Mládež přitáhla za sebou rodiče a sourozence, od mládeže se přiučili starší a horlivému panu faráři jest dnes sladkou odměnou slyšeti při službách Božích zpívati celý, piničký kostel z Českého kancionálu.
Uvedený příklad ukazuje, že je důležito, aby kněží byli hudebně vzděláni, jak toho žádá v konstituci z 20. XII. 1928 sám sv. Otec. Jest tedy povinnost před-stavených seminářů, aby svým chovancům tuto sv. Otcem uloženou povinnost neztěžovali, naopak aby jim všecku příležitost k výcviku poskytovali, ano aby své chovance k cvičbě i přidržovali, tak, aby všichni za svého pobytu v semináři dosáhli toho stupně hudebního vzdělání, kterého sv. Otec od nich žádá. Tohoto stupně, který sv. Otec nazývá „estetikou” řehořského jednohlasu, polyfonie a varhan," dosáhne se ovšem u bohoslovců jen tehdy, budou-li i chlapecké semináře a katolické školy obecné piniti svědomitě povinnost, kterou jim sv. Otec ve zmíněné konstituci uložil.. Všichni bohoslovci nemají však dostatečného hudebního nadání. Jsou i tací, kteří přes všechnu snahu a píli nedodělají se žádoucích výsledků. Tato okolnost nemůže býti sice závadou, pro kterou tací, jinak hodní a nadaní bohoslovci neměli by býti posvěceni na kněze, ale jest jednou z překážek, které se staví do cesty požadavku, aby duchovní sami ujali se cvičení písně duchovní. Druhou, téměř všeobecnou závadou uskutečnění požadavku, mistrem Foerstrem vysloveného, jest nedostatek času u kněží pracujících v duchovní správě, takže pro jiné, důležitější kněžské povinnosti nemohou se věnovati tomuto úkolu. Všichni nemohou býti totiž pro různé okolnosti tak krajně obětaví jako zmíněný pan farář, všichni nejsou také tak mladí a zdraví jako je on, takže by této námahy vůbec nesnesli. Obyčejně mohou tomuto výcviku věnovati nejvýše 10 minut z vyučovací hodiny náboženské, což však nikterak nestačí. Nuže, kdo jest na druhém místě povinen ujmouti se tohoto výcviku? Samo-zřejmě že ředitel kůru. — Tu však se namítá: Nynější ředitelé kůrů na venkově také nemají času, aby se mohli tomuto úkolu věnovati. Jejich remunerace za službu kostelní jest téměř všeobecně tak nepatrná, že jsou nuceni věnovati se téměř cele jinému zaměstnání, aby mohli býti stavu svému přiměřeně živi. Připouštím. Čeho však nelze na mnohých místech žádati od ředitele kůru za dne, kdy si musí vydělávati chléb jinou prací, to můžeme na něm žádati jako na sbormistru Cyrilské jednoty večer, kdy již obyčejně nebývá zaměstnán. A tím jsem dospěl k tomu pravému činiteli, který může a má v dnešní době ujmouti se pěstování písně chrámové. Je to Farní Jednota Cyrilská, tento výkonný orgán duchovního správce při uskutečňování církevních předpisů, týkajících se posvátného zpěvu. Ten jest, kromě duchovního správce a ředitele kůru, vlastně s duchovním správcem jako předsedou a s ředitelem kůru, jako sbormistrem, podle stanov povinen ujmouti se nacvičení potřebného bohoslužebného zpěvu, ujmouti se i pěveckého výcviku mládeže. Proto by se měl každý duchovní správce o to přičiniti, aby při svém chrámu založil, po případě opět k životu a k nové činnosti přivedl Farní jednotu Cyrilskou. Aby však F. J. C. zmíněnému úkolu dostála, musí se přeorientovati. Věfšina F. J. C. spatřovala totiž před válkou hlavní svou povinnost v tom, aby přispívaly k oslavě a k lesku služeb Božích pěstováním zpěvu umělého. Časy se však změ- 32 | ||||
|