|
| ||||
| ||||
|
nily a s nimi se změnily i potřeby chrámů. Proto jest fřeba, aby se i F. J. C. přizpůsobily novým potřebám a přeložily těžiště své záslužné činnosti na pole duchovní písm lidc.,é, a pomocí mládeže školní i škole odrostlé přivedly opět k rozkvětu kostelní píseň lidovou. To považuje i mistr J. B. Foerster za hlavní úkol F. J. C. v nynější době, jak dosvědčuje jeho odpověd P. J. Štikarovi, uvedená na citovaném místě v Cyrilu, str. 103; „Pěstování lidové písně, to by byla nejkrásnější povinnost C. J.... a stavěl bych to nad každý umělý zpěv.”
To řekl mistr J. B. Foerster. Zná Totiž, výchovný význam duchovní písně lidové. Ví dobře, co znamená nedělní půlhodinka nadšeného zpěvu lidového pro potěchu a povznesení lidu, pro roznícení jeho zápalu pro vše dobré a ušlechtilé. Proto nedoporučuje zištně, aby při té příležitosti byly zpívány jeho cenné skladby anebo jiné skladby umělé, při nichž lid je trpným posluchačem, nýbrž žádá ve smyslu uvedené konstituce sv. Otce, aby lid sám zpíval a tím byl přidržován k bezprostřední, činné účasti na oběti nejsvětější. Jak významná, jak cenná to slova! Kéž jsou slyšána ve všech jednotách Cyrilských a kéž působením jejich rozezvučí se opět v našich chrámech důstojná píseň lidová! O účasti školní mládeže na cvičných hodinách C. J. rozhodují místní okolnosti. Co je možno na místě jednom, nelze pro nepřízeň vlivných činitelů uskutečniti na místě druhém. Všude však je možný způsob, kterým jsme my, jako děti, naučili se postupně všem místním zpěvům kostelním. Bylo to v lečech 1877 až 1882, když jsem navštěvoval obecnou školu. Doba nebyla naší věci nikterak nepříznivá, místní okolnosti rovněž ne. A přece nás nenaučili ve škole aní jediné písni kostelní, vyjímaje nějaký parádní sbor ke zkoušce z náboženství. Všem písním duchovním naučili jsme se v kostele od starších, kteří při službách Božích zpívali. Nelze-li tedy pro nezměnitelné okolnosti přiučiti mládež jiným způsobem písním kostelním, tento způsob je všude možný. Jde jeno to, aby někdo v kostele zpíval. A ten někdo jest právě C. J., zvláště jde-li o nácvik nových písní z Českého kancionálu. „Cyrilská” je nacvičí, ,Cyrilská` je v semknutém sboru na kůru zpívá a od ní se jim přiučují s kancionálem v ruce --- dospělí i děti. Od té doby, co byla uvedena v život Katolická akce, namítá se proti zakládání Cyrilských jednot, že prý to, co na poli církevní hudby koná F. J. C., vy-konal by také pěvecký odbor Katolické akce a že prý by bylo o jeden spolek méně. -- Nesouhlasím. F. J. C. jest proti pěveckým odborům Kafol. akce ve velké výhodě, a to tím, že jest organisována jako pěvecké těleso. To jest okolnost, která nesmí býti podceňována. Nebol kromě povznášejícího vědomí, že jsme jako C. J. jednotkou široce rozvětvené obce pěvecké, která si získala a stále ještě získává hojně zásluh o chrámový zpěv u nás, jest pro C. J. veliké důležitosti jejich časopis Cyril. Cyril jest vnějším poutem C. J., jest jejich ústředním orgánem, jenž jim bez ustání připomíná jejich vznešenou povinnost: přispívati zpěvem ke cti a chvále Boží a ku prospěchu bližního. Tím, že přináší zprávy o činnosti jednotlivých farních jednot, rozdmychuje Cyril chvályhodnou řevnivost a ušlechtilé závodění mezi jednotlivými jednotami. Tím, že po-dává zprávy o činnosti i jiných kulturních národů na poli církevní hudby, po-vzbuzuje ke zvýšené činnosti nejen C. J., nýbrž i naše domácí spisovatele ahudební skladatele. Nejdůležitější význam Cyrila spočívá však v tom, že kromě článků vědeckých a informativních připomíná stále církevní předpisy o posvátné hudbě chrámové a tím udržuje činnost jednot i hudebních skladatelů v náležitých mezích. Proto neváhej nikdo z duchovních správců založiti co nejdříve při svém chrámu F. J. C.1 Informaci poskytne ochotně Diecésní Jednota, anebo O. J. C. v Praze. Nuže: Mistr Foerster volá... Volá jako oddaný syn Církve sv., volá jako věrný syn svého národa. A proto, uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezafvrzujte srdcí svých a přiložte ruce k dílu na zachranu a pro rozkvět duchovní písně lidová? Mistr Foerster volá... 33 | ||||
|