|
| ||||
| ||||
|
P. Hermínus: Světlo do stínů.
„ LInam, sanctam, cafholicam...` i v notách, i ve zpěvu?” Tak končí svůj článek Msgr Karel Boček v minulém čísle tohoto časopisu. Dovoluji si přidati několik poznámek, které budtež pokračováním vývodů pana pisatele. Chci zde stručně, ale objektivně načrtnouti ideální proces reformy, od Církve sv. tak toužebně žádané, nebo lépe řečeno, chci nastíniti upravení a stmelení základu pro velkolepou a výsostně důležitou katedrálu církevního liturgického zpěvu. Táži se často sám sebe, jak je to možné, že činnost O. C. Jednot a četných nadšených choralistů z řad duchovenstva setkává se s tak malým výsledkem. Cífím hlavní příčinu a znají ji i jiní. Žádný však se neodvážil veřejně s ní vy-stoupiti. Proto musíme býti vděčni univ. doc. dr. R. Perlíkovi a Msgr K. Bočkovi, že podníceni dotazem pana P. J. B. odhalili aspoň částečně roušku tajemství ne-úspěchu reformy v našich krajích. Hlavní příčina je v duchovenstvu samém. Nejprve třeba reformu provésti u kleru, pak teprve bude možno počítati s úspěchem i u laiků. Apoštolská konstituce Pia XI. ,Divini culfus sanctitatem" ze dne 20. prosince 1928 (A. A. S. XXI. 1929, n. 2) nejprve obrací se na kněze a pak teprve na ostatní. Nedodržování tohoto postupu vede ke zmatku a neúspěchu. První podmínkou reformy je, aby kněží byli vzděláni v liturgickém zpěvu. Na základně ustanovení tridentského sněmu Pius X. v ,Motu proprio" ze dne 22. listopadu 1903 (A. S. S. XXXVI., str. 329—339) nařídil:l „V seminářích kleriků a v ústavech církevních podle předpisů tridentských nechf pěstují všichni bedlivě a s láskou zpěv gregoriánský.” „Při řádných čteních (lépe přeloženo: přednáškách) liturgie, morálky a práva církevního studujícím theologie nebudiž opomíjeno dotýkati se momentů, jež zvláště směřují k základům a zákonům posvátné hudby a budiž nauka ta doplňována přednáškami zvláštními o estetice posvátného umění...” Podle dekretu S. R. C. ze dne 8. ledna 1904 je to zákon (A. S. S. XXXVI. 1903—4, str. 426 427). Codex iuris canonici, can. 1365, § 2 rozkazuje: ,Cursus Theologicus saltem integro quadriennio contineatur, et praeter theologiam dogmaticam et moralem, complecti praeserfim dehet studium sacrae Scripfurae, ... et cantus ecclesiastici." Dřívější nařízení důrazně připomíná Pius XI. v uvedené již apoštolské konstituci ze dne 20. prosince 1928: „Budiž tedy v seminářích a ostatních učelišfích, věnovaných výchově obojího kleru, krátké sice, avšak časté, takořka každodenní vyučování nebo cvičení ve zpěvu řehořském a posvátné hudbě ...” V odstavci předcházejícím výslovně praví Pius XI., že duchovenstvu naprosto je slušno znáti vyšší obor liturgického zpěvu („pernoscere omnino decet"). K Tomu při-dává uzákoňující klausuli: „To vše nařizujeme, prohlašujeme, uzákoňujeme rozhodujíce, že tato apoštolská konstituce má zůstati v platnosti a působiti stále a stále, a má pině a zcela býfi provedena přes jakákoliv odporující ustanovení. Pročež nikomu z lidí není dovolena tuto naši prohlášenou konstituci porušovati nebo jí s pošetilou odvahou odporovati.” Z předeslaných zákonů a nařízení papežských je vidno, že liturgický zpěv je povinným theologickým předmětem se všemi právními důsledky.2 Proto sotva bylo dáno v této věci nějaké privilegium od can. 1365 § 2. Dále nestačí ve smyslu u-vedených zákonů za spiněnou považovati povinnost k liturgickému zpěvu nacvičením nějaké chorální mše, několika irlfroitů, gradualií, offerforií a posfkomunií, přj čemž obyčejně působí jen bohoslovci-zpěváci, nýbrž v úmyslu sv. Otce je prohloubiti a rozšířiti znalost posvátného zpěvu a jistě i nařízení a dekretů sem spadajících, nebof jen tak si múže bohoslovec získati k němu lásku, která 1 Překlad „Molu proprio” Pia X. a Konstituce Pia XI. užívám z vydání „Knihovna Cyril”, 1930, číslo 18. 2 Na pražské theol. fakultě přednáší se kromě dějin círk. hudby i o estetice círk. hudby i o hud.-církevních předpisech. Předmět je ovšem nepovinný, zastoupen jen bezplatnou docenturou, kde docent nucen jest příslušné učebné pomůcky, jako: knihy, obrazové i notové ukázky, (dia-positivy), klavír k přehrávání hud. příkladů ano i notovou fabuli opafřiti ze svého. (Pozn. red.) 34 | ||||
|