|
| ||||
| ||||
|
Jaroslav Václav Vacek.
K jeho sedmdesátinám. Jaroslav Václav Vacek se narodil v Jin- dřichově Hradci dne 27. března 1865. Zá- kladů hudebního vzdělání nabyl u svého otce Frant. Vacka, ředitele chrámové hud- by v J4ndř. Hradci, absolventa Pražské var- hanické školy a bývalého kapelníka vojen- ské hudby. Bohužel nebylo nadanému ho- _ chu dopřáno dlouho těžiti z bohatých vě- domostí svého geniálního otce — zemřela mu, když byl Jaroslav ještě v útlém věku. Hradečtí učitelé národních škol vyučovali sice hře na housle i klavíru, neměli však proň již času, a tak veškeré systematické vyučování hudbě přestalo. Na štěstí žil tou dobou v Jindř. Hradci na odpočinku dv. ra- da z Hierschů, znamenitý houslista, žák ví- deňského pedagoga a mistra Donta, dobrý přítel zesnulého otce malého Jaroslava. Se- znav nevšední vlohy hochovy, ujal se ho a nezištně po celou řadu let studijních vyu- čoval jej ve hře na housle. Mimo to zval jej k hudebním večerům ve svém saloně pořá- daným, kde sousfředoval jen vyškolené u- mělce, s nimiž provozoval díla komorní hud- by starých klasiků. Po absolvovaném gymn. studiu a zkoušce maturitní vstoupil jar. V. Vacek do řádu premonstrátů v Teplé, theologická studia konal na klášterním theolog. ústavě v Teplé a na universitě v Innomostí, kde byl též dne 6. srpna 1888 vysvěcen na kněze. Působil s počátku řadu let v duchovní správě a na gymnasiu v Doupově, načež byl povolán do kláštera a jmenován tam kantorem a druhým knihovníkem. V době jeho působení dal tamější opat Dr. Gilbert Helmer vystavěti úpině novou budovu knihovní se zařízením podle nejmodernějších vzorů. Téměř celé přesídlení knihovny, nové katalogisování knih, počtem asi 80.000, zejména českých a úpravu hudebního archivu, který byl do té doby úpině neuspořádán, provedl návodem min. rady a hudeb. skladatele Dra Rud. Procházky sám, i soupis knihovny se svým kolegou v době úžasně krátké. Nalezl též vzácné korespondence a rukopisy z XV. století, výklad Otčenáše z Husova Pateře, neznámé vánoční písně Codicillovy, jež odlepil s desek prvotisků. Hosté, kteří z blízkých Mariánských Lázní při-jíždějí do Teplé k návštěvě knihovny, rádi na něj vzpomínají, rovněž jako on na ně, hlavně pak na ty, kteří jeví zvláštní zájem a mají porozumění pro jeho práci badatelskou. Jsou mezi nimi nejen naše vynikající osobnosti, nýbrž i cizinci, jako na př. Dr. Izak Collijn, čestný doktor Pražské university a ředitel královské knihovny ve Stockholmu. Plných 30 roků zastával Jaroslav Václav Vacek svůj knihovnický úřad i řízení chorálního zpěvu, čehož se r. 1933 pro chatrné své zdraví vzdal. Nezanechal však práce ve své milované hudbě. Ne-maje příležitost se na odborných místech vzdělat v komposici, stal se samoukem a jako takový pracoval po řadu let neúnavně podle knižních pomůcek na svém talentu, až se odvážil na domluvu několika znalců se svými skladbami na veřejnost. Vydal nejprve vlastním nákladem několik klavírních skladeb, načež po-čala „Česká Hudba” v Hoře Kutné za redakce prof. Fialy vydávati další je-ho komposice, a to nepřetržitě od r. 1898 až do té doby, kdy prof. Fiala přestal býti redaktorem. Další skladby vydány v hudebních přílohách „Zlaté Prahy” za redaktora Novotného, pak v Cyrilu za red. Dob. Orla a nákladem různých našich nakladatelů. Mimo vydané skladby má autor ještě řadu prací v rukopi- 37 | ||||
|