|
| ||||
| ||||
|
osobní vkus panovníkův, což patrno z následující episody: Na cestě do Prahy r. 1657 zastavil se v Kutné Hoře, kde se zúčastnil bohoslužeb v chrámu sv. Barbory. Chrám ten byl tehdy v rukou j esuifů a proto provozovali tam hudbu studenti ze sousedního jesuitského semináře. Panovníkovi se hudba tak líbila, že nařídil, aby některé ze skladeb tam za jeho přítomnosti provedených byly pro něho opsány.4 Škoda, že historik koleje nezaznamenal, které to byly skladby, abychom alespoň podle autorských jmen mohli souditi, co se v českých kostelích asi provozovalo.
Při nadšení císařově o hudbu je skoro samozřejmé, že kapela ho na jeho cestách vždy doprovázela, což se také stalo r. 1657 při návštěvě Prahy. Kapela byla zaměstnána jak při dvorních slavnostech, tak i v kostele, když císař se zúčastnil bohoslužby. Řízením hudby u sv. Víta byl císařem pověřen P_ Augustin Kerfzinger, skladatel z řádu benediktinského v Melku. Llčty dvorního platebního úřadu nám prozrazují, že činnost Kertzingerova jako ředitele hudby u sv. Víta trvala do 28. I. 1658, tedy těsně do odjezdu Leopoldova do Frankfurtu. Kertzinger nenáleží právě ke skladatelům zvučného jména a proto nedá se dobře vysvětliti, proč jemu a ne císařskému kapelníku Berfalimu (t roku 1669) řízení hudby u sv. Víta bylo císařem svěřeno. Také se nezdá, že by byly skladby Kertzingerovy vzbudily zájem našich domácích hudebníků, alespoň naše staré hudební inventáře ho skoro neznají. Daleko častěji se oproti lamu potkáváme se jménem jistého Heinricha Aloise Briicknera (též Hendryk Bryckner), skladatele, jehož osobnost nebyla do-posud zjištěna. Jediné okolnost, že napsal rekviem na úmrtí pražského arci-biskupa, kardinála Arnošta hraběte Harracha, sváděla by k domněnce, že se snad jedná o svatovítského kapelníka. Ovšem že kardinál Harrach byl pře-kvapen smrtí r. 1667 za nahodilého pobytu ve Vídni a tam byl také pohřben, takže mohli bychom hledati Briicknera také mezi skladateli vídeňskými. Rok 1672 přinesl pro Prahu hudební událost, zde dosud neslýchanou: jmeniny císařovy byly u sv. Víta oslaveny mší pro 3 vokální a 2 frubačské sbory.'' I když neznáme bližších podrobností, jako autora skladby, dirigenta, počet účinkujících atd., jest provedení takové skladby důkazem, že hudební vkus Prahy stál na výši doby, nebot polychorní skladby byly výtvorem vyspělého ba-roka. Mohlo by se snad namítati, že význam této produkce přeceňujeme, vždyť přece v Salzburgu se provedly 12sborové skladby Benevoliho a Bernaldiho již v r. 1628, avšak nesmíme zapomenouti, že 1. stalo se tam tak při události kromobyčejné, fafiž při svěcení dómu, a 2. že tam působil jako kapelník Ital, proslulý skladatel Bernardi, kdežto Praha oslavovala touto skromnější, nicméně ale velkolepou skladbou jmeniny císařovy, tedy anniversarium. Leč ne-zůstalo při jediném provedení takového hudebního monstra, jak ihned uslyšíme. R. 1673 byl císař Leopold I. z politických příčin donucen konati v Chebu přehlídku vojska, určeného pro bojiště francouzské. Cesta do Chebu vedla přes Jihlavu, kde provedli tamější jesuité k jeho poctě jakousi hru. Podobna učinili jesuité jindřichohradečtí dne 9. VII., sehrajíce před ním malé drama „Zápas války a míru”. Samozřejmě že ani kolej jesuitská v Chebu nemohla zůstati pozadu; oslavila jeho pobyt dne 19. VIII. divadelní hrou „Naděje Rakouska v Klaudii, římské panně”, kterážto hra měla vztah k zasnoubení císařovu s arcikněžnou Klaudií Felicifas.g Významnější pro naše pozorování jest ovšem fakt, že se podařilo pražskému .1 A. Podlaha: Dějiny kollejí jesuitských, str. 68. a P. Nettl v Studien zur Musikwissenschaft, VIII, str. 160 a 161, kde na základě archiválních do-kladu vyvrátil mou mylnou domněnku, že jde o pražského dominikána Václava Kertzingera z Klatov. Briicknerových skladeb zaznamenává inventář třebenický 11 a osecký 5, mezi nimi jest také zde i tam ono Requiem. V Kroměříži nalézá se dosud 7 čí 8 skladeb, dle toho, značí-li monogram „H. B.” Briicknera, či Heinricha Bibera. (Viz katalog Breiterbacherův.). Tuto a další zprávy o mnohosborových skladbách u sv. Víta otiskl z pamětí Pešinových A. Podlaha ve sbírce Editiones archivii et bibliothecae s. f. metrop. capituli Pragensis, sv. XIII.: ,memorabilia". e F. Menčík: Příspěvky k dějinám českého divadla, str. 118. 57 | ||||
|