|
| ||||
| ||||
|
kapitulnímu děkanu Pešinovi císaře přiměti k cestě z Chebu do Prahy, kde chystala se slavnost položení základního kamene pro pokračování ve stavbě chrámu sv. Víta. Císař tomuto pozvání vyhověl a dne 2. IX. byl již v Praze uvítán hlaholem trub čtyř sborů trubačů, rozestavených ve čtyřech rozích hradčanského náměstí. V kostele pak bylo provedeno čtyřsborové Te Deum a dne následujícího, před slavnostním poklepem, čfyřsborová mše. Zpěv sborů, rozestavených na různých místech chrámu, vyvolal všeobecný údiv posluchačstva.
Dne 6. IX. položil císař základní kámen k jesuitskému domu profesnímu na Malé straně. Při císařově příjezdu opět zazněla hudba čtyř trubačských sborů ze všech čtyř rohů náměstí malostranského. Když císař odnesl kámen na určené místo a zalil jej maltou, ozvala se hudba dvou hudebních sborů, načež následovalo ve starém kostele sv. Mikuláše Te Deum a mše svatá. Po obědě bylo provedeno divadelní představení.' Další návštěva platila jesuifské koleji klementinské na Starém městě. Melo-drama, zde k jeho poctě provedené, „Abraham, zasnubující synu svému Rachel”, opět symbolisovalo jeho zasnoubení a získalo si jeho zájmu.10 Pobyt císařův v Praze trval tentokráte jen 14 dní, avšak stačil, aby si císař odnesl trvalý dojem o pražských hudebních výkonech. Když totiž na zpáteční cestě do Vídně opět se zastavil v Kutné Hoře, kde vyposlechl si v kostele sv. Barbory litanie loretánské, studentským sborem přednesené, byl provedením tak uspokojen, že se tázal, zda nebyli snad na výpomoc přizváni hudebníci pražští.11 Ovšem že tomu tak nebylo, nebot jesuitští studenti museli přirozeně do-háněti, co nacvičením her a hudby promeškali a svatovítský sbor se zatím chystal na oslavu svátku sv. Václava. Tohoto dne pak provedl jinou čtyřsborovou mši, která se ale tentokrát nepotkala s takovým úspěchem jako předešle. Pří-činu si můžeme vysvětliti ze stručného popisu, že byla psána ,tono quasi chorali contra punctum". Podle toho byla to skladba, po našem úsudku, zajisté hudebně cennější, avšak právě pro svou umělost zůstala laickými posluchači nepochopena. O skladateli opět nic nevíme. Musilo minouti 16 roků, než Praha po čtvrté a naposledy uvítala rakouského mocnáře, avšak ani tentokrát nepřijel z nějakého zájmu o Prahu, nýbrž prostě ze strachu před morem, když se tento ve Vídni povážlivě rozšiřoval. Poněvadž dvůr počítal s návštěvou na delší dobu, doprovázela císaře jeho hudební kapela. Praha opětně uchystala vídeňským hostům hudební pochoutku: u sv. Víta provedlo se dne 23. IX. 1679 Te Deum o 4 sborech, při němž účinkovali pěvci ze všech kostelů pražských, počtem na 200, bez spolupůsobení císařské kapely, která toho dne ještě do Prahy nedorazila. Provedení neminulo se s účinkem, ne-bot členové císařského dvora, pini obdivu, prohlásili, že něco podobného do-posud nikdy neslyšeli. Skutečně nenalézají se v soupisu skladeb posledních dvorních kapelníků Bertaliho, Sancesa a Schmelzera žádné skladby polychorní. Jediné Giovanni Valenfini, varhaník císaře Ferdinanda II, a později kapelník Ferdinanda III., tedy skladatel z doby starší (t r. 1649), psal mnohosborové skladby,12 ty se ale patrně ve Vídni již dávno neprovozovaly, jinak by Rakušané nebyli zmíněnou skladbu označili jako něco dosud neslýchaného. Jako autor by konečně mohl přijíti v úvahu známý skladatel Jan Kašpar Kerl, jehož jedna mše fřísborová byla nedávno vydána tiskem; je to sice skladba pozdější, avšak dokazuje, že Kerl by1 v polychorní komposici zběhlý. Kerl, tehdy třetí císařský varhaník, byl do konce r. 1679 v Praze, jak dokazuje záznam na jedné jeho klavírní skladbě (Capricio Kuku), nesoucí datum ,Pragae, Anno 1679 die 17. Julii"." Za jakým účelem se tehdy dostal do Prahy, nelze vysvětliti, nebof císař sem přibyl, jak již řečeno, až 23. IX. Že by by1 zde někde za-stával místo varhanické, je vyloučeno, nebof touto funkcí byl pověřen již od r. 1665 Carlo Capellini a působil zde, až do své smrti v červnu 1688. Dvě sklad-by Capelliniho: „A servizio di camera... imperafore Leopoldo in Praga 1679” 9 A. Podlaha: Dějiny kollejí, str. 9. 10 Menčík, 1. c., str. 117 a Podlaha, 1. c., str. 24. 11 Podlaha, 1. c., str. 68. 12 R. Eitner: Quellen-Lexikon X, str. 23. la Tamtéž V, str. 351. 58 | ||||
|