|
| ||||
| ||||
|
a ,La fama illustrata. Festa teafrale 1679"11 byly patrně napsány k slavnostem, jež dvůr v Praze velmi okázale pořádal. K nim také pafří opera „I vaticini di Teresia Trebano” a operní burleska ,La patienzia di Socrate con due moglie", oboje od vídeňského skladatele Antonia Draghiho, s vložkami od Jana Jindřicha Schmelzera.l',' Od Draghiho byla zde také provedena 3 oratoria: ,La sacra lancia", jephta" a ,Santa Cecilia".16 Mezitím také jesuité staroměstští hostili po vícekrát císaře, předvádějíce vždy nějaké divadelní představení. Dne 1, ledna 1680 byla to hra „Gallus” v chrámu sv. Salvatora, při které se vyznamenal diskanfista tou měrou, že byl získán pro komedii, chystanou pra císařskou princeznu.'' Dne 3. března si vyposlechli císařští manželé hru o sv. Václavu, dne 5. března byla provedena masopustní hra. Masopust u dvora byl slaven hlučně, zejména ,merenda" vpondělí masopustním se sujetem české svatby poutala zvědavost Pra2anů.1,1 Na druhé straně neopomíjel císař návštěv kostelů, nejen pražských, ale i poutních kostelů ve Staré Boleslavi a na Svaté Hoře. Při návštěvě novoměstské koleje jesuitské zúčastnili se císařští manželé zahájení a za-končení desítidenní pobožnosti v kapli sv. Xavera, za spolupůsobení císařské kapely.19
Všechny tyto a jiné slavnosti se děly, aby se zapomnělo na příčinu, pro kterou byl vlastně podniknut onen útěk z V ídně. Avšak pravý strach se zmocnil panovnické rodiny, když r. 1680 si vyžádal mor prvou obět taky v řadách císařského služebnictva. Někdy v únoru r. 1680 podlehl v Praze morové ráně i císařský kapelník Jindřich Schmelzer. Přesto se protáhl pobyt dvora v Praze až do posledních dnů měsíce května, ježto vzplanuvší selské povstání činilo cestu z Prahy nebezpečnou. Teprve potlačení selského odboje umožnilo odjezd, tak-že dne 20. V. mohl císař opustiti Prahu. Odjezdem dvora utichl ruch předchozích slavnostních dnů a Praha stala se zase tichým městem provinciálním. O hudbě u sv. Víta přestávají zprávy, patrně musila se omeziti na prostředky, na které byla odkázána před těmito kromobyčejnými událostmi. Že tyto prostředky byly dříve skromné, vysvítá ze zprávy zmíněného kapitulního děkana Pešiny, který si přál na oslavu narození císařského prince josefa dne 7. VIII. 1678, tedy ještě před poslední návštěvou císařovou, dvousboravou mši; avšak na takovou sbor svatovítský početně nestačil a na pomoc jiných hudebníků nebylo lze počítati, ježto byli z téže příčiny za-městnáni v ostatních kostelích pražských. Hrálo se tedy na oboje varhany. Zprávu tuto možno si vyložiti asi tak, že jedny varhany obstaraly doprovod „prvého” sboru a scházející „druhý” sbor byl nahrazen varhanami druhými. Z toho se dá souditi, že i po r. 1680 muselo se počítati s malým počtem výkonných sil a podle toho valiti i skladby. Z té doby podařilo se nám zjistiti alespoň jméno tehdejšího dómského kapelníka; byl jím jistý Baltazar Rosemperger, jenž % 12. IV. 1688.-o Že byl také skladatelem, jde najevo z hudebního inventáře cisterciáckého kláštera oseckého z r. 1706, kde je zaznamenána jedna jeho sklad-ba, ,Missa Corporis Christi", dnes dávno ztracená. Data životopisná a knihopisná, ještě k tomu zcela úryvkovitá, nemohou nikdy nahraditi ony poznatky, jež lze čerpati ze skladeb, a proto získáme teprve pevné půdy, když tyto máme před sebou. Tak tomu bude u Mikuláše Wenfzeliho. 11 Tamtéž II, str. 314. 1,1 P. Neffl: Beitrěge zur bóhmischen und míihrischen Musikgeschichfe: „Die erste komische Oper in Prag”, str. 28. 16 Textovní knížky všech fří oratorií nabízel kdysi antikvariát Taussig v Praze. Jedna z nich nalézá se též v pražské universitní knihovně 52 C 21. i~ Menčík, 1. c., str. 124. Zato mu zúsfala neznámá hra pod názvem: ,Annus augusfus seu ocfogesimus, ex au,3usfissimi caesaris Leopoldi, augusfissimae imperatricis Eleonorae, serenissimarumque prolium auspicafis aefatibus collectus ět anno sepfuagesimo nono felici calculafione subsfifutus, in scenam sfrenamque dafus afque submissime dedicatus a colle;io Societatis Jesu Pragae ad S. Clemenfem, Calendis Januarii anni 1680." (52 B 44a 52 C 21 pražské univ. knihovny.). I` Nettl ve Sfudien z Musikwissensch. popisuje podobné merendy. O pražské slavnosti neví nic bližšího než: „1680 Fesf zu Prag”. Podrobně Rezek-Svátek, str. 110 a násl. is ,Hoc eodem anno (1679) ipse augustissimus limperator Leopoldus cum augusta sua et aula universa in sacello nosfro s. Xaverii decadem devofionis inchoare et ferminare utraque vice sacro ~tato per snos music~s inferesse singulari cum piefabe dignatus esf (Hradní archiv, 415;10, fol 46). 20 Litterae sodalium 46 A 92 pražské univ. knihovny. 59 | ||||
|