|
| ||||
| ||||
|
E. Trolda : Hra varhanní před 100 roky.
(Sto let Pitschova ,Orgelmuseum".) Tak je známo z všeobecných dějin hudby, ozývají se vždy občas hlasy volající po reformě církevní hudby, — vzpomeňme jen na dekret avignonský z r. 1324, na konstituce koncilu Tridentského z r. 1562 atd. Někdy i jednotlivec postřehl neutěšený stav, do něhož hudba v kostele upadávala a snažil se, jak slovem, tak skutkem nabádati k opravě. Snahy réformační tohoto druhu jevil na př. náš skladatel Jan jakub Ryba, přesto jsou ale jeho skladby dnešnímu ideálu nejen vzdáleny, nýbrž dokonce i protichůdné. Co se hry varhanní týče, volal již nějakých 40 let před ním věhlasný Lohel ~lschlagel: ,Organa qui pulsat, non ut lyripipia tractet, aedibus in sacris se sciat esse Dei" (Kdo hraje na varhany, nehrej jako na dudy; budiž si vědom, že je v posvátném domu Božím). Z tohoto napomenutí lze souditi, že varhanní hra v 2. polovici XVIII. století také upadávala. Přímého důkazu nemáme, ježto varhaníci, jak je dosud zvykem, svoje předehry, mezihry a dohry improvisovali a nepotřebovali tudíž psaných předloh. Zato se zachovalo několik varhanních koncertů a velký počet mší s varhanními sóly, na př. od Vaňhala, Broulíka, Vogla a j., jež podávají křiklavý důkaz, že varhanní styl tou dobou se úpině zvrhl. Sólová místa koncertů i mší jsou myšlena čistě klavírně a shodují se stylově úpině s tehdejšími klavírními sonátami. Určení koncertů kolísá, jeden a týž je někde označen „pro organo”, jinde „per il clavicembalo”, nejpádnější to důkaz, že se mezi stylem varhanním a klavírním tehdy rozdílu nečinilo. Byl tedy nejvyšší čas, aby nastala náprava. Nevyčkavše nějakých církevních dekretů, provedli naši předkové reformu sami: r. 1827 založili „Spolek pro pěstování hudby církevní v Čechách” a r. 1830 „ Listav pro vzdělání varhaníků a ředitelů kůrů”. Instituce druhá, známá pod jménem varhanická škola, měla za účel výchovou mladých hudebníků pozvednouti zuboženou hru varhanní opět na uměleckou úroveň. Rok 1931 minul, aniž bychom byli v Cyrilu vzpomněli jubilea této pro naše cíle tak důležité instituce, tím méně pak nalezl se historik, jenž by byl ono 100. výročí vyzvedl nějakým pamětním spisem, podávajícím podrobné dějiny tohoto ústavu dle vzoru dějin Pražské konservatoře z pera Dra Jana Branbergera. Náš časopis pouze v roč. LVII, str. 46 registroval oslavu, konanou pražskou konservatoří. Odjinud je známo, že prvním ředitelem varhanické školy byl dómský kapelník Jan Vitásek a že po jeho smrti r. 1839 obdržel jeho místo jako ústavní ředitel Karel František Pitsch. Nechme stranou útočné výroky sarkastického, ale jinak bystrého kritika Josefa Proksche, jimiž odbyl tyto dva muže, a povšimněme si jen pedagogické stránky činnosti Pitschovy. Jest totiž na bíle dni, že varhanická škola potřebovala v prvé řadě vhodného notového materiálu ke cvičení — odkud jej vzíti? A tu zasáhli oba dva jmenovaní skutečně pomocnou rukou, začavše vydávati staré skladby varhanní české provenience. Objemnější dílo jest ono Pitschovo, o-značené názvem „Museum fúr Orgelspieler”. Od dokončení díla uplynulo letos právě 100 roků a proto se chceme zde podrobněji jím zabývati. Prvý svazek Musea začal Pitsch vydávati r. 1832, tedy ještě před tím, než se stal ředitelem varhanické školy. Během tohoto vydání poznal, že pouhé odehrávání vybraných předloh nemělo by pro hráče významu, nevnikne-li do jádra skladby po stránce harmonické. Poněvadž nauka o harmonii se vykládala (až na naše doby) na základě generálbasu„ bylo třeba ukázati, nejen jak takový o-číslovaný bas v praksi provésti, ale i vysvětliti akordy na jednotlivých stupních podle harmonické funkce, čož je důležité hlavně tam, kde skladba modulu-je. Věhlasným učitelem teoretickým i praktickým byl v XVIII. stol. Josef Norbert Seger (1716—1782) a jeho do set jdoucí generálbasové příklady si opisovali naši varhaníci od generace ke generaci.l Z takových, dnes ovšem neznámých sbí- t P. vrchní soudní rada Dr. Alois Hnilička má ve své hudební sbírce několik takových sešifkOU, o-značených názvem „Fondamenta pro oróano”, jež psal r. 1777, tedy ještě za života Seó,rova, jistý 65 | ||||
|