|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Casopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Ceskoslovenské republice ROČNÍK LXI ZÁŘÍ-ŘÍJEN ČÍSLO 7.8 E. Trolda : Ceská církevní hudba v období generalbasovém. VII. Mikuláš František Xaver Wentzeli. Dospěli jsme v podaných výkladech až ke dvěma posledním desítiletím XVII. stol. Zde období uzavírá svatovítský kapelník Mikuláš František Xaver Wentzeli, nebot místo své zastával snad po smrti Rosenpergerově (1688) až do svého odchodu na odpočinek r. 1705.1 Doposud byl uváděn od lexikografů a historiků jako nejstarší dosud známý dómský kapelník a skladatel církevních skladeb s orchestrálním doprovodem. Dnes, když jsme alespoň částečně po-znali vývoj církevní hudby v Čechách ve stul. XVIL, vidíme ve Wentzeliovi jen pokračovatele směru, před ním již dobře po 60 roků pěstovaného. Skladatelé námi probraní zaujímali většinou skromná místa varhaníků nebo ředitelů kůrii méně významných kostelů, teprve koncem století hlásí se ke slovu hudebník našeho nejpřednějšího chrámu, tedy onoho místa, kde se v předcházejících desítiletích provozovaly skladby vzbuzující obdiv i cizích hudebníků. Pravda, po těchto velkorysých výkonech se počet výkonných sil u sv. Víta zresfringoval na nejnutnější minimum a nebylo možno z důvodů finančních a technických v podobných výkonech pokračovati, byla ale zde tradice, žijící ve vzpomínce pamětníka, a již vlivem této tradice byl Wentzeli nucen, měl-li dojíti úspěchu, pro-vozovati hudbu, i když Třeba ne tak okázalou, tož alespoň při nejmenším dobrou. Chceme zkoumati, jak tomuto požadavku jako skladatel dostál. Nevyčerpatelná studnice pro studium naší církevní hudby XVII. stol., hudeb-ní archiv kroměřížský, obsahuje pod č. 305 jednu z jeho skladeb: „Motfefum pro festo Corporis Christi a 9: 2 Canfi in conc., Alto in conc., Tenore in conc., Basso in conc., 2 Violini in concerto, 2 Violae in conc. con Violone ef Organo. Aufhore Nicolao Wentzel."2 Skladba mění počáteční ' takt po 11 taktech v takt 3 '.a svoji nejdelší část podává pak opěr ve l'4 faktu. Při prvé taktové změně jest závěr přetažen do nové části. LIvnifř částí, takto taktově rozdílných, střídají se sóla ponejvíce rázu recitačního s pětihlasým sborem; samostatných instrumentálních sonát zde ne-ní, leda sem tam malá, nanejvýš 10 taktů čítající instrumentální mezihra, z vokálního slohu sotva vybočující. Tónina C dur je důsledně zachována, jen vy-bočení do G dur se objevuje desetkrát. Ve skladbě nenalézáme ani polyfonie, ani stopy po formě. Vzhledem ke skladbám jiných autorů očekávali bychom od dómského kapelníka něco zcela jiného, než vzorně vedené hlasy; nemusela by to býti ani komposice složitější, nebot i jednoduchými prostředky dá se docíliti působivosti, avšak i v tom směru jsme dosti zklamáni. A přec by byl méně příznivý úsudek, který bychom si takto o Wentzeliovi utvořili, přenáhlený, kdybychorn si nepovšimli jeho další tvorby. Záslužný kus práce vykonal v tom směru již spisovatel Otakar Kamper, jenž prozkoumal několik jeho skladeb ve sbírce 1 A. Podlaha: Cafalogus collectionis operum artis musicae, str. VIII a IX. Zde se píše důsledně „Wenfiely”, kdežto tisk z r. 1699 má Wentzeli, jak na titulním listě, tak v dedikaci. Proto zachovávám tento způsob psaní a nikoliv tvar „Vencelius% který se nyní v českých hudebně-historických dílech ujal. Breitenbacher, 1. c., str. 98, 99. Název podávám zde přesně podle kroměřížského rukopisu. 73 | ||||
|