|
| ||||
| ||||
|
křižovnické a na základě tom vyslovuje se o Wenfzeliovi velmi příznivě. Popis faktury těchto skladeb shoduje se celkem s našimi poznatky. Dále vidí Kam-per ve Wentzeliovi skladatele velmi nadaného, klonícího se k mystické náladě s nádechem melancholie.~I
I to lze potvrditi, projdeme-li si jeho r. 1699 v Praze u Jiřího Labouna tištěné dílo „Flores verni seu Missae V. cum Missa de Requiem et Salve Regina. Praelo commissae a 4 vocibus in conc., 2 violinis in conc., 2 violis pro complemento, 3 trombonis pro complemento ad libitum et basi seu organo.”' Vidíme zde, jako již u Michny, že sbírka obsahuje skladby různého liturgického určení.' Další shoda jev obsazení, jež se podle daných poměrů míi2c omeziti nebo rozšířiti. „Voces pro capella ex vocibus concertantibus ubi notatur R(ipieno), desumi possunt” praví se hned v názvu, čímž lze postaviti sólový kvartet proti čtyřhlasému sboru. V počtu hlasů sborových nastala již definitivně redukce proti 5 - 8h1asým sborům, v XVII. stol. obvyklým, ale zůstal zde pěfihlasý smyčcový doprovod a nezbytné frombony. Avšak vše to může odpadnouti, až na dvoje housle, které jsou obligátní. K 1. mši napsal skladatel také 2 trubky do B (duas tu-bas srovnej, co o „tubách” bylo dříve řečeno), které ale podle pokynů v před-mluvě možno nahraditi hoboji („fisfulae"), při čemž tyto musí pak ovšem hráti o celý tón níž. Podle toho se zdá, že trubačské umění, na které se v XVII. stol kladly velké požadavky, kolem r. 1700 pomalu upadávalo, takže skladatel radí k volbě nástrojů, které ony pofížc snadno překonávají. Velmi důležité je, že Wentzeli v předmluvě praví o svých skladbách, že jsou psány ,stylo germano-bohemico", čímž prozrazuje, že v Čechách, kde působili Češi a Němci vedle sebe, vyvinul se zvláštní sloh, rozdílný od německého, ale také od italského. "Tím je vyvrácen namnoze panující názor, že naše hudba XVII. stol. byla italská. Z dodatku ,nonnihil (amen florido" můžeme souditi, že podstata našeho domácího stylu záležela ve skromnějším užívání polyfonie, ačkoliv jsme se zase na druhé straně s podobným názorem také již potkali (Missa in confrapuncfo florido od P. Vojtěcha Pelikána). Také doporučení, jehož se dílu dostalo v patentech konsistoře pražské, se právě o tomto ,stylo florido" pochvalně zmiňuje. Mše ve sbírce jsou opatřeny názvy: 1 In te Domine, speravi, 2. Non confundar in aeternum, 3. Quia tu es Deus meus, 4. Dominus providebit, 5. Quoniam pauper sum ego. Prvé dva názvy jsou vzaty ze závěru hymnu ambrosiánského, anebo, chceme-li, ze začátku žalmu 30; další fři nejsou biblické. Zdali také themata pocházejí ze skladeb na tyto texty komponovaných, nemohlo býti dosud zjištěno, ježto moteffových skladeb z té duby našlo se doposud jen velmi málo. Ostatně nezdá se, že by takový vztah stával, nebof žádná ze mší nevrací se ve svém průběhu k thematu prve již jednou použitému. Odkaz na O-sanna objevuje se zde sice ve všech mších, je ale zvykem všeobecným. Také za-končení vět Gloria a Credo stejným Amen u č. 4. a 5. není nic zvláštního. Revokaci u slov ,qui tollis" v Agnus ve mši č. 3. a 4. na totéž místo v Gloria nalézáme obdobně také u Kerlovy mše pro 3 sbory (D. T. ~. sv. 49). Zbývá tedy jako zvláštnost ve mši 1. dvojí použití jedné a téže hudební věty jak pro Et resurrexit, tak pro Pleni, revokace dosti neobvyklá, kdežto typické „Dona ut Kyrie” zde a všude jinde schází. Avšak ani oblíbený odkaz na Kyrie I. po Christe není zde pra- ,3 Otakar Kamper: František X. Brixy, str. 14 a násl. II křižovníků v Praze nalézá se celkem 8 jeho skladeb. } Dílo jsem nenalezl nikde úpiné. V Č. Krumlově u minorifů je: A., T., B., Vlno I., Vlno II. a Org.; v Želivě pouze T. anonymně; v knihovně hudebně-vědeckého ústavu při universitě ve Vratislavi: C., Vlno L, Vlno II., Ten.-Vla, A.-Trbne, T.-Trbne, B.-Trbne, Org. Výtisk vratislavský mi byl zapůjčen prostřednictvím p. univ. prof. dra G. Beckinga, jemuž za jeho laskavou intervenci co nejzdvořileji děkuji. Partitura, vzniklá f9kfo podle hlase z Krumlova a z Vratislavě, čítá 745 stran. Jelikož altová viola v ní chybí, prosím fímfo pány čtenáře, aby pátrali ve starých hudebninách, k nimž mají přístup, zdali se hlasový svazek altové violy snad přece ještě někde zachoval; o nálezu račte laskavě uvědomiti redakci „Cyrila”. s Podle zprávy Dlabačovy (III, 356) by se zdálo, že Requiem a Salve Regina jsou díla samo-statná vedle Flores verni. Tento omyl přijali také pozdější zpravodajové. V předmluvě ke Flores slíbil Wentzeli, že do roka ještě vydá nešpory, zdá se ale, že úmyslu svého neprovedl, alespoň není o díle nikde ani stopy. 74 | ||||
|