|
| ||||
| ||||
|
Následujícfho dne konaly se praktické zkoušky. Program vykazoval následující čísla: modulace bez pi'•ípravy, improvisace na varhanech, pokusy jednotlivých žáků ve skladbě, konečně přednášení skladeb slovůtných mistrů, jako jsou J. S. Bach, W. A. Mozart, K. P i č, M e n d e l s s o h n-B a r t h o l d y a j. Vlastní skladby přednášeli : Julius W i n k l e r a Josef Chlád e k „fugy”, Em. Nejed 1 ~ „fantasii” D a staročeský chorál, Karel K n i t 1 „fugu se stálou protivčto u,” Fr. M a r š n c r praeludiunr a fugu dvojitou. Až talz dovední a obratní varhaníci po dědinách a městech se rozšíří, zcela jinak bude se pak rozléhati velebný zvuk královského nástroje hudebizího v posvěcených síních, než re nazvfce posud děje. Jakkolivčk veskeřf chovanci ústavu velmi čestně úkoly své vykonali, sluší zejmena pochvalně se zmíniti o dovedné a výtečné hře p. M a r š-n e r a a E. H e s s-a. Pan pro^ Průcha, jemuž zásluha v tom oboru připadá, by1 dojista, s výsledkem pilné práce spokojen. Méně snad žáci sami, poněvadž varhany zdráhaly se vyluzovati tony tou rychlosti, jakou hráti si přáli jednotlivci, tak že v rychlejších pasážích pedálových bylo sice slyšeti velmi správné klapání, ale žádného tonu. Přáli bychom ústavu velmi, aby si pomolil k nástroji, na němž by se mistrné skladby také mistrně zahráti daly.
V celku hrálo se na varhanech 19 čísel, mezi tím však přednesli pěkně chovanci ústavu ve třech přestávkách g re g o r i a n s k o u mši z Graduale P omanum a sice: Kyrie, Sanctus, L'enedictus a Agnus (in festis solemnibus) řízením K. Jandy, Gloria řízením J . Z e l í n k y a Credo řf zením V. K o l a n d e r-a. Za jímavé bylo při té příležitosti pozorovati, kterak krása přednesu chorálního spočívá v rukou řídícfho; čím živější a energičtcjší byla povaha řídicího, tím šfastnější a úchvatnájší bylo také přednášení. Ospalý řiditel s greg. chorálem nic nevyřídí. Při Credo nezvolili si dobrého primicea•ia, poněvadž zpívaje ,et incarnatus", tremotoval hlasem. Jednoduchý chorál nutně vyžaduje prostého přednesu, umělůstkářstvím jakýmkoli kazí se dojem. Dne 26. července ukončil ústav roční běh školní slavnými službami Božfm>' ve farním chrámu Páně u nejsv. Trojice, při kteréžto příležitosti provozovaly se skladby žáků III. ročníku vlastním řízením dotyčných mladých umělcův, a sice: Mše pro čtyrhlasy' sbor smíšený od J o s. Klič k y, G r a d u a 1 e ,Domine Dominus noster" pro sedmihlasý sbor smíšený od Jos. Jiránka, 0 ff e r t o r i u m pro čtyrhlasý sbor smíšený od Jindřicha K a a n a z A l b é s t u, konečně Te D e u m pro dva sbory smíšené od Jos. H o 1 é h o. Provozování to hy10 korunou všech zkoušek. S takovými žáky muže se ústav před cely"m světem chlubiti. Ustav, který takové žákov~;tvo I:udhč posvátné odchovává, netřeba chvaliti, chválif zajisté i odporučuje se sám a přesvědčení jsme na-byli, že se měřiti může s nejproslulejšími toho druhu školami evropskými. Veškeří mlaclf skladatelé osvědčili dokonalé hudební vzdělání neméně, jako pravý vkus i směr vzhledem k hudbě posvátné. Jako mistr jejich velikým a důležitým ,jest šiřitelem. reformy zpěvu církevufho, jsou i řečeni žáci a učedlnfci hor]ivámi přívrženci a stoupenci směru tohoto. Veškeré skladby vynikají přesnosti a vážností slohu; snaha po ryzé církevnosti vtištěna jest každé částce. A zásluhu takovou dovedeme oceniti. Kdež v době pokaženého vkusu a počínající teprv reformy mladistvý skladatel pin bujné obrazotvornosti, jenž od dětinství na kin•eclz líbezné arie slýchal, hned při první skladbě dovede se vytrhnouti s náručí sladké sentimentůlnosti, a kr;,íčeti přímou, odměřenou cestou církevní objektivnosti, čeho lze od něho nadíti se při snaze vytrvanlivé u věku pokročilejším, až chladnější rozum dovede zcela na úzdě držeti přebohatý zdroj citu? Od talentů tak zřejmě vyslovených sluší právem nejlepšího se nadíti. V řadě řečených mladistvých umělců první místo zaujímá dojista p. Jos. K l i č k a. Za Kyrie a Sanctus první jeho mše nemusel by se věru ani mistr starý styděti, tak vážného slohu jsou, v tak přfsných pohybuji se formách. Také Gloria a Credo pohybuji se nazvíce v tomtéž slohu, až na „qui tollis peccata mundi” v Gloria a ,Et incarnatus est" v Credo, které zni poněkud moderně; Benedictus pěkně ulzončuje jakožto příprava na následujfcf Pater noster, zvlášf originální jest však Agnus Dei, jež zpívá Tenor, načež nejprvé čtyrhlasý sbor mužský, napotom sbor ženský „Miserere nobis odpovídá, tak že chorál jednohlasý s polyfonfm zpěvem různé barvitosti mile se střídá, ač snad na úkor jednoty v celá skladbě se objevující. Střídáni polyfonie s chorálem jest velmi krásné a půvabné, kdyby se ráz ten ve všech částkách objevoval; v jediné částce toliko proveden přílišně překvapuje, jednota a úpinou harmonii ruší. Vedeni hlasů jest vesměs přirozené a ku zpívání snadné, což dojista velikou jest předností, veškerá skladba jest jasná a průzračná. Slovem, jest-li že prvotiny mladistvého skladatele na oltář posvátné bohoslnžb3> obetovaré z takového se těší zdaru, | ||||
|