Mistr Sychra ve svých vzpomínkách
Ročník: 1935; strana: 78,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
Je-li věta vybudována na základě dvou themat, jsou tato themata od sebe charakteristicky rozdílná a rovněž schopná, aby různým způsobem do sebe mohla zasahovati, jak patrno třeba z Kyrie mše č. 1, kde thema Kyrie nastupuje v těsnách po půl taktu a thema Christe do něho vpadá ihned, anebo do jeho závěru:

Chris - te e - lei - son, Ky - ri - e e - lei —







Fřík1.6.

-_,



I ~ I

Ky - ri e e - lei - ion,

b 6 ti 6 6 8 ti ti 7 ti

d

Nutno podotknouti, že tyto, zajisté velmi dovedně pracované věty nelze ještě nazvati fugami, schází zde totiž ono plánovité vystupňování skladby a také na detailu pozdější doba ještě pilovala; stanovila dominantu pro odpověd na tóniku a naopak, a těsny posunula na konec skladby. Zde máme odpovědi v oktávě, v kvartě a v kvintě (reální, ale také již tonální), exposice je někde doprovázena kontinuem, těsny se objevují hned v začátku věty atd. Také si nesmíme představovati, že vše je tak uměle pracováno, vždyt Gloria a Credo se svým dlouhým textem takového zpracování by ani nedovolilo. Zde se od imitace voleného thematu brzy upouští, nebot nová slova vyžadují nových themat. K před-nesu jejich užívá se také sólového zpěvu, při čemž imitace bývají přidělovány houslím.

Sólový zpěv tvoří, jak řečeno, někde pro sebe uzavřený celek a mohli bychom mluviti o arii dvoudílné a fřídílné, ovšem velmi primitivní, fřeba že se již také objevuje devisa. Dvoudílná arie se obrací v závětí k dominantě, po druhé zůstává v tonice (srovn. Benedicfus mše č. 3.). Třídílná arie se prostě transponuje ve svém středu do vyšší dominanty (srov. Benedictus mše č. 1). Tutéž ,troj-dílnou" formu nalézáme také v Dona mše č. 4., tedy v části sborové. Takto dává nám dílo Wenfzeliovo tušiti, že stojíme na prahu nové doby, která vlastně hudební odkaz XVII. stol. obohacuje vytvořením fugy pro věty polyfonní a za-vedením formy pro věty homofonní.





Jan Boháč: Misfr Sychra ve svých vzpomínkách.

Rád jsem čítal dopisy Sychrovy an°bo jemu naslouchal, když líčil vzpomínky ze svého života. Někdy jsem si všelicos i zapsal, aby to nezapadlo v zapomenutí. Tak i tuto stat sestavuji ze psaných pamětí a z jeho uchovaného dopisu.

Je tomu dávno, kdy se Ceská Filharmonie chystala provésti Sychrovu Velkopáteční meditaci ve Smetanově sále v jeho instrumentaci. Tehdy byl dirigentem Filharmonie dr. Zemánek. Provedení bylo sveřeno kapelníku u sv. Víta Doušovi. Před provedením se najednou povídalo, že meditaci nelze provésti pro její chybnou instrumentaci. Sychra se o tom dověděl a rozbolestněn, napsal mně dopis, který potom ústně ještě dopinil a v něm vyvracel výtku, jako by neuměl instrumentovat.

„Velice jsem se podivil,” tak píše, „když jsem četl, „že instrumentace mé Meditace není správná, takže v celku nedávalo to souhry. Psal jsem ji ovšem ve vel-mi pro mne roztržité době, kdy právě syn Lumír byl ve vojenské službě a každou chvíli byl u přehlídky a přicházel se zprávou, že nebude propuštěn. Následkem toho jsem byl stále roztržitým a stávalo se mi, že jsem psal dosti často na jinou řádku některý nástroj, nežli jsem měl. Proto jest také tolik míst v partituře radirováno. Vězte, že jsem mnohem dříve znal aspoň povrchní insfrumenta-

78
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ