|
| ||||
| ||||
|
ci, jakou potřebuje venkovský kapelník, který si pro orchestr upravuje skladby, nežli jsem poznal na varhanické škole důkladnou harmonii. Jako 14letý chlapec už jsem upravoval některé věci pro hasičskou kapelu v Ústí nad Orlicí, skoro tak velikou jako je vojenská kapela, kde se musí daleko více ještě transponovati, nežli v symfonickém orchestru. Při této příležitosti musím podotknouti, že můj otec již v mém mládí byl toho náhledu, že moje povolání bude hudba; proto také hleděl, abych co možná hodně různých nástrojů poznal. Když jsem přišel na němčinu do Mor. Šumberka, hrál js::°m na housle, piano a flétnu a některé písně i na varhany, zejména k požehnání. Bylo mi tehdy asi 9 nebo 10 roků. V Šumberku jsem se později učil ještě na klarinet, trumpetu a cornu.
Tam jsem byl dva roky ,a cvičil mne v hudbě soukromý kapelník Portisch. My Češi jsme mu říkali Bartoš. Ačkoliv byl Němec, přece uměl dosti dobře česky. Nechci se chlubiti, ale měl mne rád, proto mne také poučoval i o ledačems, co jsem mohl v mladém věku pochopiti, mimo jiné i o transposici různých nástrojů v partituře. Mimo to mne doporučil městskému kapelníku Schneidrovi, kdyby potřeboval obsaditi některý nástroj. A také, pořádal-li se nějaký větší koncert, hrál jsem při něm se svolením školního úřadu. Tenkráte se hrávaly některé sklad-by Rich. Wagnera, klasické symfonie a v zábavné části jednou také ,Wacht am Rhein" a Straussův valčík „An der schónen Donau”, nikoliv však k tanci, nýbrž se zpíval ve smíšeném sboru a velký orchestr jej doprovázel. Po dvou letech jsem přišil zase do svého rodiště listí nad Orl., kde se toho ča- su v kostele dávaly mše, na př. Beethovenova do C, Gluckova, Cherubiniho, To- máškova a jiných velikých mistrů. Musím podotknouti, že sbor hudebníků byl velmi četně zastoupen, nescházel žádný předepsaný nástroj, zato bohužel nebyl tak silný sbor zpěváků. Tenkráte můj otec zastával ředitele kůru, jelikož učitelé se vzdali jak varhanictví, tak ředitelství kůru. Rozumí se samo sebou, že jsem spoluúčinkoval a pěstoval hru na varhany, učil se na hoboj u svého otce a někdy jsem účinkoval i v hasičské kapele a přiučil se zase některým novým nástrojům žestovým. Od té doby znám všechny nástroje, které jsou i v partituře mé Medi- tace, až na harfu, fagot, tubu a basový klarinet. Vím tedy z prakse, co a jak se může pro ten neb onen nástroj napsat. I violoncellovou hru jsem začal v této da- bě cvičiti, abych mohl účinkovati ve smyčcovém kvartetu a tím způsobem pěsto- vati komorní hudbu, ve které rád jsem hrál violu nebo cello a kterou dosud rád, ne sice bez přestávky, pěstuji. Toto všecko by mohl potvrditi Dr. Alois Hnilič- ka, rada zem. soudu, který velmi často v té době přijížděl do Ústí z Chrudimě a s námi hrával. Odtud se také datuje nezkalené a vždy upřímné přátelství naše. (Pokračování.) E. Trolda : Hra varhanní před 100 roky. (Dokončení) 3. Přes uvedené a snad ještě další případy podává Pitsch skladby originálně varhanní, ovšem na základě jakých předloh? Několik skladeb Segrových bylo (asi kolem r. 1803) vydáno v Praze u Polta pod názvem „Praeludium fur Orgel”, autor je označen jménem „D. F. Seeger”, vydavatel není uveden. Přesto, že skladby nenáležejí právě mezi nejlepší, dočkalo se dílko 2. vydání. Ani tato, ani starší sbírka Turkova, vydaná r. 1793 u Breitkopfa, nemohla býti pro Pitsche dostatečným pramenem, ježto potřeboval skladeb v počtu daleko věfším. Největší sbírka Segrových skladeb jest obsažena v rkp. III. 8. 63 Městské knihovny v Lipsku. Silný svazek s názvem: „Seeger: Praeludien, Fantasien und Fugen fur Orgel”, obsahuje celkem 148 čísel, krasopisně psaných. Jest na snadě domněnka, že se jedná o rukopis, jenž by se byl mohl dostati prostřednictvím Antonína Bedřicha Fiebiga, zetě Segrova, do Turkova vlastnictví, avšak rukopis svědčí o tom, že vznikl v době pozdější, ač ne zase tak pozdě, že by ne-byl mohl sloužiti Pitschovi za předlohu. Avšak ani pro Pitsche nepřichází jako pramen v úvahu. Je sice v lipském rukopisu velmi mnoho skladeb, které se nalézají také v Museu, jenže u Pifsche jsou opatřeny jménem skladatelovým, a to někdy jiným než Segrovým. Tak se nalézají v lipském rukopisu, jenž podle ná- 79 | ||||
|