|
| ||||
| ||||
|
basu a jak ospravedlnil on, přísný teoretik, před svým svědomím ona četná unisona anebo parallely? Byly mu kompromisem, jemuž se musel podvoliti, chtěl-li obnoviti thematickou hru. Upřímná snaha jeho po reformě upadající hry varhanní byla ostatně korunována výsledkem, jaký si snad sám ani nepředstavoval. Sto let sloužilo jeho Museum za cvičný materiál pro mladé varhaníky, ba mnohá skladba z této sbírky byla nejednou provedena i v koncertní síni. Druhá zásluha, které si získal, záleží v tom, že svoji sbírku zapinil dobře ze dvou třetin skladbami domácího původu, čímž zachoval materiál, jenž tehda pouze rukopisně rozšířený, by byl časem jistě přišel na zmar.
Cenu Pitschem vydaných skladeb postřehl německý hudební historik, prof. Otto Schmid-Dresden a několik preludií a fug Segra, Zacha a Černohorského vy-dal ve sbírce ,Orgelwerke Alt-Bóhmischer Meister", některé pak ještě v hudební příloze mnichovského uměleckého časopisu „Der Kunstwart”. Schmidovy sbírky byly rychle rozebrány a úpiné Museum Pitschovo dnes náleží k velkým vzácnostem. Nebylo by tudíž v zájmu věci, aby někdo z českých varhaníků pro-vedl revisi tohoto díla a uspořádal, pokud jde o české skladby, nové vydání, jež by vyhovovalo jak praktickým, tak vědeckým požadavkům? Karel Boček: Koncerty na varhany. Když jsem přečetl v předešlém čísle „Cyrila” první dotaz v listárně redakce, týkající se tématu v nápise uvedeného, hnulo se ve mně svědomí. Vytýkalo mi, že i já jsem se provinil v tomto směru, poněvadž jsem svedl mistra B. A. Wiedermanna k přestupku tohoto druhu. Vyznávám upřímně, že jsem se toho do-pustil. Ale domnívám se, ano, jsem pevně přesvědčen, že jsem se tím neprohřešil ani proti posvátnosti domu Božího, ani proti předpisům církevním. Pokusím se to dokázati. Mluvím ovšem za sebe, nikoliv jménem redakce tohoto listu. Podnětem k uvedenému „přestupku” bylo postavení nových varhan v česko-budějovické katedrále. Sebrati za dnešní hospodářské krise, při ustavičných sbírkách na všechny možné účely téměř 150 tisíc Kč, a to ne sbírkou dům od domu, nýbrž dobrovolnými příspěvky, to znamená něco, z čeho se raduje netoliko ten, jenž se toho odvážil, nýbrž i ti, kteří k tomuto účelu podle svých sil přispěli. Radují se z výsledku sbírky, zajímají se o dílo, jež z jejich příspěvků vy-růstá, a když jest dokonáno, chtějí samozřejmě slyšeti, co bylo za jejich peníze pořízeno. Mám za to, že toho mohou právem žádati a že se jim má vyhověti, aby se neopakovala historie z r. 1926. Dne 21. listopadu 1926 byla totiž v Č. Budějovicích odhalena deska, zasazená na pamět hudebního skladatele Frant. Zdeňka Skuherského. Téhož dne večer byly po obvyklé pobožnosti v kostele Panny Marie při klášteře Redemptoristů v Č. Budějovicích podávány ukázky ze skladeb Skuherského. Městská Jednota Cyrilská zapěla úryvky z jeho české mše lidové a z dvou mší latinských. Ukázky z tvorby pro varhany měl podati profesor Eduard Tregler, který ad hoc při-jel z Brna. Očekávání bylo veliké. Bezprostředně před tím byly totiž v klášter-ním kostele dostaveny nové pneumatické varhany, které měly toho dne zazníti po prvé pod dovednýma rukama prof. E. Treglera. Nádherný, prostranný chrám byl v pravém slova smyslu „nabit” velkou většinou prostým lidem, který tento chrám Páně rád navštěvuje a který na pořízení nových varhan věnoval 80.000. - Kč. Přišli toho dne v hojném počtu, aby vykonali obvyklou pobožnost, ale také aby slyšeli „svoje” nové varhany. Prof. Tregler zasedl k hracímu stolu, přehrál podle programů několik prostých, jednoduchých skladeb Skuherského, na něž by stačil absolvent II. ročníku bývalé varhanické školy v Praze - a dost. Poslední ukázkou z tvorby Skuherského bylo ,Credo" ze mše ,Brevis solemnis", které zapěla M. J. Cyrilská. Když jsme dozpívali, přistoupil jsem k p. řediteli Schmidtovi, který zpěv Jednoty doprovázel na varhanách, a žádal ný názor a zvolil pro zesměšnění svého odpůrce prostředek velmi drastický: když šel Quantz přijímání, hrál mu Kirnberger jeho dueta na varhany s přidaným basem (Eitner V, str. 373). 81 | ||||
|