|
| ||||
| ||||
|
v klášteře Otců kapucínů, kdež bývalo i večer požehnání. Při požehnání hrává tamní bratr laik. V době kursu zasedl k varhanám prof. Trumpus a zahrál po každém požehnání delší slavnostní dohru... A lidem se nechtělo z kostela. A té chvály, a těch díků, kterými zahrnovali prof. Trumpusal Ruce by mu byli zlíbali.
A taková slavnostní předehra anebo, dohra, -- i déle trvající, takže by se i koncertem mohla nazývati, měla by býti něco nedovoleného, něco domu Boží-ho nedůstojného? A ten, kdo to dovede k potěše, ku vzdělání a k povznesení věřících, měl by býti podezírán, že tím xechce oslavovati Boha, nýbrž sebe samého? Nevysmáli bychom se vrabci, jenž by podezíral slavíka, že zpěvem svým chce oslavovati sebe a nikoliv Boha? Tolik jsem chtěl říci na obhajobu „provinilých” a jsem ochoten hájiti své stanovisko před kýmkoliv. Co se týká Lulečských, o něž v tomto případě jde, myslím, že chybili tím, že hudební produkci u příležitosti svěcení varhan dali název koncert. To ne-měli dělati. Jinak však myslím, že skladby ve zprávě v č. 3. 4. Cyrila na str. 48. uvedené, které při této příležitosti zazpívala tamní jednota Cyrilská, neobsahují nic domu Božího nedůstojného a mohly by býti zpívány i při službách Božích. Také formou nespadají zmíněné „koncerty” lulečské do skupiny produkci v chrámu Páně zakázaných. Vždyt tu nebylo koncertního zařízení se sedadly, na něž by se bylo vybíralo určité vstupné a k němuž by byli bývali zváni i lidé chrám Páně jinak nenavštěvující. Takováto příležitostná, chrámu Páně důstojná, po službách Božích následující produkce církevních skladeb od pěveckého sboru chrámového nespadá podle mého soudu pod záhlaví zakázaných „koncertů chrámových anebo duchovních”. Známý odborník, německý jesuita P. Kreitmeier hájil před lety v ,Stimmen der Zeit" oprávněnost hudebních produkcí v kostele za uvedených podmínek, konají-li se ve prospěch potřeb kostelních, zvláště kůrových. Jest věcí Ordinaria (biskupa) diecése, jaké hranice stanoví při výkladu kanonu 1178 C. i. c., podle něhož nemá býti v kostele dovoleno nic, „quidquid a sanctitate loci absonum est”, t. j. co se příčí, co se nesrovnává s posvátností místa. Mohou tedy býti o jedné a téže věci různé názory. Uvedu příklad. V jednom známém městě německém mají veliké varhany. Jejich udržování vyžaduje značného nákladu. Aby se tato potřebná částka opatřila, dovoluje tamní biskup, aby dómský varhaník od 11. do 111;12 hod. dopoledne na ně koncertoval. Kdo chce býti v ten čas v dómě, kdo chce slyšeti dómské varhany a oznámené skladby, musí zaplatiti stanovené vstupné. Tedy: skutečný, samostatný koncert na varhany se stanoveným programem za určité vstupné — a přece tamní biskup to nepovažuje za něco, co jest na újmu posvátnosti chrámu Páně. Jiný biskup by to možná nedovolil. Rozhodují také okolnosti a zvyklost doby. Ve středověku na př. nenamítalo se nic proti tomu, že náboženské hry (divadla) byly konány v kostelích. Dnes by to nedovolil žádný biskup. Jest se tedy podrobiti rozhodnutí diecésního biskupa, jenž jest za svá rozhodnutí odpověděn Svatému Otci a Bohu. Jaroslav Dušek: Cyrilské hnutí a jeho organisace. Členové, kteří vstupují do Farní jednoty Cyrilské jako členové činní, musí si uvědomiti, že tak činí dobrovolně, z lásky k umění nejčistšímu) Musí si ale Také uvědomiti, že na sebe berou dobrovolně určité povinnosti. Povinnosti docházeti pravidelně do zkoušek pěveckého sboru a docházeti pravidelně na kůr a tam zpívati společně chvály Hospodinu. Proto není možné, aby členové bez řádné omluvy předem vynechali povinnou účast při vystoupení sboru — kdekoli. To ostatně káže i dobrý mrav. Ale jsou tu ještě jiné okolnosti, které zavazují členstvol Jsou církevní průvody, při nichž 83 | ||||
|