|
| ||||
| ||||
|
sbor zpívá. Tu bezpodmínečně jest povinností všech členů, aby podřídili se přání svého sbormistra a byli vždy na svém místě!
Činnost Cyrilského sboru na kůru. I chor jest místem posvátným! Není to místo mimo kostel, nýbrž chrám samotný. Proto také chování zpěváků na kůru má býti podle toho? V mnoha kostelích možno čísti u vchodu na kůr nápis: „Vstup dovolen jen účinkujícím.” Jistě rozumná vyhláška! Jak ovšem je dodržována — jest jiná? Cyrilská Jednota jest sborem pěveckým — uvědomělých katolíků (alespoň má býfi). Musí býti také vzorem všem, kdož na kůr zavítají? Jak trap-ně působí v posvátné chvíli pozdvihování, když vidíme, kolik kolen se skutečně sklání v prach? Kolik hlav se pokorné sklání před pozdviženou Hostií? „Totoi jest dům modlitby?” — to by si měl uvědomiti dobře každý zpěvák, když vchází na kůr chrámový. Pak nebylo by tam místa pro zbytečné hovory (byť i šeptem), které s modlitbou nemají nic společného) Jest dosti toho, co musí býti na kůru hovořeno: při rozdávání zpěvníků a not, při řazení sboru a podobně. Každý zpěvák má již znáti přání svého sbormistra, má věděti, kde je jeho místo! Při rozdávání not musí již věděti, která skladba přichází na pořad, ne, když sbormistr zvedá taktovku, volati přes hlavy ostatních: „Co se zpívá?” Zpěvák modlí se dvakráte? Kéž jest to vždy pravdou v našich Cyrilských sborech! Pak jistě budou Cyrilské jednoty vzkvétati, neb jejich činnost bude provázeti Boží požehnání. Zkušenosti nás učí, kde Cyrilská jednota byla řádně vedena v kázni, prospívala. Když opustila tuto linii, upadala. Budiž to výstrahou všem Jednotám! Na kůru musí býti naprosté ticho a soustředěnost všech k posvátným úkonům. Sbor musí svědomitě dbáti pokynů svého sbormistra, říditi se jeho přáním. Všechny zpěvy jsou řádně připraveny ve zkouškách, proto na kůru jejich pro-vedení má se díti v klidu a pozornosti. Odpovědi na intonace kněze musí býti s hudebního hlediska zazpívány bezvadně, v tónině, v jaké byly knězem zazpívány. Proto je vhodné ve zkouškách sbor cvičiti v odpovědích na všech tónech, které přicházejí v úvahu? Nástupy k těmto pak musí býti jednotné, sbor musí zazníti jako celek, nesmí býti slyšeti, jak jednotlivé hlasy nastupují po sobě, jak často se stává? Každý člen pozorně sleduje liturgický úkon, aby věděl přesně, kdy která část mše sv. končí a kdy začíná druhá. Musí pozorně naslouchati zpěvům a modlitbám kněze, aby byl připraven na zpívanou odp~ověd. Není také vhodné, když kněz zazpívá „Gloria in excelsis Deo” a poté ozvou se varhany dlouhou mezihrou, která má retušovati nepřipravenost sboru. Po-stačí akord varhan neb jedno- až dvoutaktová modulace a sbor může začíti skladbu. Zpívané části mešní — to platí zvláště pro ředitele kůru a sbormistry --- musí býti zpívány celé s liturgickým textem! Není myslitelné, ač jest to dosti častý zlozvyk, aby Gloria neb Credo bylo zkracováno tím způsobem (snad proto, aby dlouho netrvalo), že se vynechá část liturgického textu. To je nešvar, proti jaké-mu je nutno vhodnými prostředky pracovati. Právě nedávno byI jsem svědkem v jednom pražském kostele při odpolední pobožnosti na ukončení misií, kde zpíváno Říhovského „Te Deum”, a tu dobrá polovina prostředku byla vy-nechána (jen bych si přál věděti, kdo měl naspěch, zda regenschori či celebrant?) zpíván jen začátek a konec Prosím, to že je liturgie? To je paskvil, proti jakému by měla církevní vrchnost přísně zakročiti. Také by jistě zakročila, kdyby jí případ byl znám. Cyrilské Jednoty a liturgie. Kdo by měl býti spíše průkopníkem pravé liturgie, ne-li Cyrilské jednoty? K Tomu však musí býfi vychovány? Proto jest záhodno, aby časopis „Cyril” byl čten veškerým členstvem, ne jen sbormistrem! Nelze ovšem každoročně v „Cyrilu” otiskovati Tytéž články, které byly uveřejněny před několika roky. Přináší však každoročně nová nařízení vydaná v té které 84 | ||||
|