|
| ||||
| ||||
|
ková situace svádí k domněnce, jako by postranní varhany byly sloužily účelům literátského bratrstva, jehož členové mohli zpívali svoje lidové písně zcela dobře na malém kůru před nimi, kdežto velký kůr by byl sloužil pro provedení skladeb polyfonních. Avšak byl v Krumlově vůbec literátský sbor? Konrád mluví o něm příliš všeobecně a dosti nejasně,' kdežto Tadra pojal sice Krumlov do svého seznamu literátských bratrstev,$ o jmění sboru nemohl se ale ničeho do-pátrati. Smíme-li tedy podle těchto nedostatečných zpráv existenci literátské-ho sboru předpokládati, nevíme, působil-li u sv. Víta, či v druhém, evangelickém kostele sv. Jošta. Také nebyl dosud, objeven hlavní pramen pro posouzení zpěvu literátského, kancionál. Tím méně se nalezly polyfonní skladby v hlasových svazcích, jakých se užívalo za dob rozkvětu literátských bratrstev, nýbrž skladby zde zachované náležejí době daleko pozdější. Skladby ty jsou dnes uloženy v místnosti, do které se vstupuje po několika schůdkách vchodem vedle malých varhan.
Pro nedostatek místa uvádíme zde jen skladatele ve sbírce zastoupené. Pro lepší přehled jsme je rozdělili podle národností resp. působiště; číslice v závorce značí počet skladeb. Jsou zde skladatelé:" a) domácí: Bahenský (2), Brixi (16), Erben (1), Fiebig (1), Fiihrer (13), Hataš (4), Ivanšic (2), Lábler (2), Laube (2), Línek (2), Lohelius (9), Mašek A. (2), Mysliveček (1), Novotný (2), Ryba (3), Sojka (1), Strejček (1), Šenkýř (2), Štěpanovský (9), Vaňhal (4), Vitásek (5), Vocet (4), Vogl (3), Zach (1); b) vídeňští a rakouští: Arbesser (2), Aumann (2), Bonno (1), Boog (1), Caldara (2), Dittersdorf (4), CCsur (3), Haydn Jos. a Haydn Mich. (9), Hofmann (4), Hummel (1), Mozart (2), Preindl (8), Reutter (14), Rieder (2), Schiedermayer (19), Zechner (1); c) bavorští a jihoněmečtí: Aiblinger (1), Biihler (1), Drobisch (1),Pausch (1), R~der (2), Strasser _(3); d) italští: Capua (1), Terradellas (1); Bonno a Caldara viz ve skupině pod b); e) nezařaditelní: Fischer (2), Keymann (1), Neumann (1), Ortner (7), Ossner (1), Seyler (3); f) anonymní (42). Jako u všech sbírek tohoto druhu jedná se o rukopisy (jen od Fiihrera, Vitáska a Vocta jsou některé skladby tištěné) a o skladby ve hlasech (výjimku tvoří několik málo partitur skladeb od Fiihrera, Mozarta, Preindla, Vocta a Vogla). Nejstarší skladbou jest „Regina coeli & Haec dies authore Thoma Strejček, ex partibus Meltzer 1737” pro basso unisono a varhany. Jméno Meltzerovo jako majitele vyskytuje se ještě na anonymním ,Sub tuum praesidium", zde ale bez data. Snad se jedná o dva krumlovské kantory, ježto jinde jsme se s těmito jmény doposud nepotkali. Množství rukopisů nese podpisy studentů jesuitského gymnasia, nejspíše krumlovského, avšak ani jedna z těchto skladeb nepochází od jesuitského skladatele, jak již z podaného seznamu je patrno. Krumlovští praefecti musices XVIII. stol. se tedy skládáním pro kostel nezabývali,10 nýbrž omezovali se na reprodukční činnost, ovšem skladeb tehdy nejmodernějších. . Dalšího činitele, směrodatného pro výběr skladeb sbírky krumlovské, lze spatřovati v panujícím rodu Schwarzenbergském, jehož styky s Vídní se zračí v značném počtu skladeb vídeňských. Vídeňský kapelník dómu svatoštěpánského Jiří Reutter má zde dokonce jednu skladbu, která je vlastně pro Krumlov složena; jest to ,Matutinum pro defuncta principissa Eleonora Schwarzenberg" (pro alt, 2 tenory a bas). Princezna zemřela r. 1741 a byla v Krumlově ve zvláštní kapli u sv. Víta pohřbena. Skladba tato jest mezi pracemi Reutterovými doposud neznámým unikátem. „Dějiny posvátného zpěvu staročeského sv. 2, sír. 126. Podobně týž v Cecilii 1879, str. 4. 8 Viz tabulku v Cyrillu 1887, str. 95. 9 Životopisných dat jednotlivých skladatelů neuvádím, odkazuje v tom směru na hudební slovníky. 11 Z počátku XVII. stol. známe krumlovského skladatele Jana Flaxia z řádu Tovaryšstva Ježíšova, ovšem jen podle jména (Dlabač, Kiinstlerlexikon I, 408). 87 | ||||
|