|
| ||||
| ||||
|
198. Radost z přírody. Slova Petr Zenkl. Smíšený sbor a capella. C dur - 3 4 - Con moto. Rukopis.
199. Bud' opěván... Smíšený sbor a capella. C dur - C - Moderafo con spirito. Rukopis. 200. Jitřní píseň. Slova Jiří Wolker. Smíšený sbor a capella. G dur - 2 4 - Andante. Komp. 28. XII. 1933. Rukopis. 201. Dětská balada. Melodram s prův. klavíru na slova Petra Zenkla. Des dur - 3 4 - Adagio non tanto. Komp. 28. III. 1904. Rukopis. 202. Slavnostní fanfáry k 28. říjnu. Pro čtyři klariny a timpany. C dur - C - Maestoso. Komp. r. 1918. Rukopis. Uzavírám svůj článek o životním díle skromného, ale velmi pilného církevně-hudebního skladatele Kamila Voborského. Jak z uvedeného díla vid-no, věnoval svůj život práci na kůru chrámovém. Práci, která nikdy nebyla a není dosti oceněna. Tím větší jeho zásluha o církevní hudbu, že pracoval skrytě, nenáročně. Téměř všechny skladby jsou praktického rázu ve stylu přísně církevním, důstojné místa a obřadů, k nimž jsou psány. Jest si jen přáti, aby v další desítce svého plodného života neustrnul na vy- konaném, aby nepokládal, že uzávěrem těchto článků jest uzavřena jeho čin- nost skladatelská. Na přelomu pade- sátky, kdy osobnost lidská, zvláště umělcova, dosahuje určitého tvůrčího horizontu, může každý umělec tvořiti již pod ustáleným názorem. Bylo a jest pravdou, že zvláště v církevní hudbě jsou skladatelé namnoze odraděni od komposičního umění tím, že skladby jejich po většině zůstávají v rukopi- sech v jejich skříních a archivech. Je to přirozeno? To, co jest pouze v ruko- pisech, jest těžko přístupno širší ve- řejnosti a jejímu zájmu. Tištěné skladby přijdou časem přece ve známost, kdežto rukopisné zůstávají známy jen místu, v němž skladatel sám má jediné možnost je prováděti. S jakou radostí by Obecná Jednota Cyrilská ve své Edici vydávala díla z oboru církevní hudby hlavně českých autorů, kdyby měla k tomu dostatek finančních prostředků? S velkými těžkostmi každoročně vydá jednu, dvě skladby, a to jen z výsledku poctivé a nezištné práce svých funkcionářů. Nemá příspěvků z veřejných fondů, nemá státních subvencí, jest odkázána jen na vlastní síly. Dnes nerodí se ani mecenáši, nadšení pro církevní umění, aby z jejich odkazů bylo možné umělecká díla vydávati. Musíme jen doufati, že snad časem pomine doba sportu a kultu těla, že zase lidstvo se vrátí k pravé kultuře ducha a k umění? Tato naděje musí zvládnouti i nadšená srdce těch, jimž Bůh do vínku vložil štědrou hřivnu, aby ji vzdělávali a rozmnoženu Jemu vraceli? Milému a skromnému jindřichohradeckému řediteli kůru přeje Obecná jednota Cyrilská, aby své dílo rozmnožoval a rozšiřoval s vědomím, že tak vrací Nejvyššímu povinnou část toho, co mu bylo dáno do vínku a co bylo mu svěřeno na jeho studiích jeho velkým učitelem a Mistrem, nesmrtelným Ant. Dvořákem. Kéž Bůh jej zachová ještě mnoho let a dá mu možnost pokračovati v díle započatém? 93 | ||||
|