|
| ||||
| ||||
|
strací a faksimilí doplňuje vhodně teksf spisu. Práce j--st tím záslužnější, že našim ředitelům kůrů, třeba že nejsou vědecky vyškoleni, ukazuje cestu, jak by měli metodicky postupovati, kdyby se chtěli pustiti do podobné práce ohled-ně svého působiště. E. T.
J. V. Šmejkal: Píseň písní národu českého, A. Neuberf, Praha 1934, 8>, str. 288, cena brož. Kč 36.—, pl. vazba Kč 48. Kniha tato jest největším dílem o hymně národa českého. Spisovatel J. V. Šmejkal, ,nevylečifelný exotik", jak jej na-zval básník Em. z Lešehradu, opustil jednou své exotické pole, aby odevzdal národu knihu, jakou bychom marně hledali u jiných národů. Za doprovodu četných dokumentárních snímků shrnuje v prvé části historii a osudy naší národní hymny „Kde domov můj'?” od Tylovy myšlenky napsati ,Fidlovačkti" až do loňských oslav 100. výročí hymny. Nalezneme tu i kapitoly, v nichž spisovatel láme kopí za tuto drahou píseň proti jejím odpůrcům, proti všem, kdož ji prohlašují za naivní a kdož by rádi viděli novou státní hymnu. V druhé části knihy podařilo se Šmejkalovi sebrati všechny parafráze a varianty, české i cizojazyčné, které pod Škroupovou melodií za uplynulých 100 let byly zbásněny. A nejen to: po sebrání existujících překladu naší hymny vy-užil Šmejkal všech svých zahraničních styků k tomu, aby zvýšil počet jazyků, do nichž byl „Kde domov můj?” přeložen z dvanácti na jedenapadesát. Tak nalezneme v jeho knize nejen překlady do všech jazyků evropských včetně irského, brefoňského,baskického,provencalského,albánského a pod., ale i do jazyků Orientu blízkého i dálného, do jazyků mrtvých a do jazyků umělých. V závěru přináší ještě všechny překlady hymny státní. Šmejkalovo dílo se stane drahou knihou všech národně uvědomělých rodin a nepostradafehiou pro školy, filoloóy a naše za- stupitelské úřady. P. B. • Karel Svoboda: Katechismus základní nauky o hudbě. Pro ústavv učitelské. Se zvláštním zřete-lem na všechna odvětví hudebních škol. Vydání druhé, upravené a dopiněné. Vydal hudební závod A. Neuberf v Praze. Cena Kč 12.—. Delší dobu očekávané druhé vydání knihy známého hudebního pedagoga přináší mnohá překvapení ve velmi účelných doplňcích. Hned na počátku upozorní na sebe vyobrazení klavírní klávesnice s přehledem oktáv a notace v různých klíčích a ve vnitřním obsahu m. J. nové kapitoly o tvoření stupnic a nejdůležitější o hudebních formách. Rejsfřík knihy, představující zároveň vel-mi praktický hudební slovníček, jest obohacen féměř sto vvsvětlivkami různých hudebních skladeb. Kniha jest psána naprosto srozumitelně a účelně. Zahrnuje nejdůležitější znalosti a pojmy hudební, které má znáti každý vzdělaný člověk, neboř se s nimi takřka denně setkává v rozmluvě, novinách, kritice, rozhlase a pod. Proto kniha není pouhou učebnicí pro žáky, nýbrž informativní příručkou každého inteligenta, v jehož knihovně by také neměla chyběti. P. B. „Musica divina”, Monafsschriff fiir Kirchenmusik und Liturgie. Offizi,elles Organ des Verbandes fiir kafholische Kirchenmusik in ~sferxeich. —Roč. XXIL (1934) č. 1.--12. V. Goller: Riickblick — Ausblick. I když vydány byly vel-mi jasné zákony a předpisy o kostelní hudbě(jest to Motu proprio Pia X. a Apoštolské konstituce Pia XI.), přece panuje neustále značná zmatenost. Pisatel v několika článcích ukazuje, kterými cestami bylo by dobře se ubírati a do-síci tak správného konečného výsledku. V tomto článku rozebírá, podrobuje kritice a nabádá, jak upoutati mysl lidí na zpěv. V dalším článku Umund Aufbau poukazuje, jak máme s přestavbou a výstavbou začíti. Sám papež Pius XI. v konstituci udává nejen směrodatné linie, nýbrž i pedagogické poučení. Hlavní náprava musí se státi v zlepšení písní a v účelném spojení zpěvu s liturgií. Einkehr und iImkehr. Zde poukazuje na hudbu, která až do poč. 17. stol. byla zcela ve službách kostela, ale s rozvojem oper stala se spíše světskou. Nemalý důraz klade na za-kládání dětských sborů, nebot takový jest východiskem a hybnou pákou k technickému zlepšení kostelního zpěvu lidového. O získání mládeže školní a její výchovy ke kostelnímu zpěvu jednají dva články od téhož pisatele, Unsere jugend und die Kirchenmusik a Der Gesang beim Schulgotfesdiensf. Řádnou organisací daly by se utvořiti školy podobné dětským sborům ve středověku. Též zpěvu při školních mších má býti věnována dvojnásobná péče a píle, ne-bot tento tvoří důležitý moment a účinnou část náboženského vyučování i výchovy. -- Franz Moissl: Kirchenheizuná und Orgelgebrechen. Autor poukazuje na změny na varhanách, kferé jsou způsobovány změnami počasí a chce o této otázce zavésti debatu. Franz Moissl: Dr. Franz Witf. K 100. výročí narození Dr. Wiffa, největší-ho reformátora kostelní hudby v poslední době. Při úvaze o reformách tohoto muže položil si 2 otázky: Co by se měla v kostelní hudbě obnoviti? a jak Wiff svůj úkol započal, vystavěl a dokončil? Josef Merfin: Selbsthilfe bei Orgelgebrechen. Jak snadno odstraníme menší po-ruchy, vyskytující se na varhanách, ať jest to už vřeštění, spadlá klapka neb píščala vůbec nezní, nebo křičí a podobně. Wilhelm Holm: Kirchenmusikalische Klelnigkeifen. Tři krátké rozpravy o kostelním zpěvu. Ernst Trost: Arbeit um einen Kirchenchor. Zaiímavý dopis mladého rešensch,orihbo, který věnoval se výstavbě pěveckého kostelního sboru a vybudoval skvělý ucelený pěvecký chor. Dr. Andreas Weissenbáck: Motu proprio und lifurgische Erneuerung. Motu proprio Pia XI. snaží se o reformu kostelní hudby v tom smyslu, aby celá shromážděná ob~°e věří-cích zúčastnila se posvátné liturgie a aby mysl lidí právě hudbou nebyla rušena. Dr. Hans Jancik: Einiges liber Kirchenchorarchive. Výzva k chorreóenfům, aby si pořídili katalog hudebnin. Autor zároveň udává hlavní směrnice, jichž třeba dbáti při pořizování takového kata-logu. Dr. Andreas Weissenbáck: Kirchenmusik als Teil der IJfur^ie. V 5 článcích spisovatel rozebírá jednotlivé části mše sv. a vy-kládá, jaký účel a funkci mají. Leopold Nowak: Osfern 1934 in der Wiener Kirchenmusik. Přehled skladeb provozovaných v 91 vídeňských kostelích. P. St. Maruszyk: Lifurgisehe Knabenchóre. Autor ukazuje, jaký význam měly dětské chory v minulosti a přimlouvá se o zřizování podobných sborů. Eugen S. Rauber: Einiges uher Knabenchiire. Studie psaná pouze pro Vorarlberg, má ale takový všeobecný význam, že jí může býti použito i v jiných krajích. Pojednává o složení, vedení, udržení sboru a získávání nových chlapců. Ernst Titfel: Begleifung und Umrah- 95 | ||||
|