|
| ||||
| ||||
|
Josef Lauschman : Narodil se Kristus Pán.
(iIvaha o duchovní písni lidové.) Nastává radostná doba vánoční a brzy zase tisíce lidí s nadšením zpívati bude tuto píseň, svoji z nejmilejších. Nebude tedy snad nevhodná malá úvaha o ní. Není úmyslem naším na základě vlastního badání kriticky rozbírati píseň, její historii i historii jejích proměn.* ilčelem úvahy této je promluviti o tom stručně na základě dosavadních vztažných prací vědeckých, za to však přinésti samostatné doklady, jak píseň ta po staletí až do doby nejnovější v posvátném čase vánočním naplňovala radostí, nadšením i božím mírem srdce lidská, a to jak lidí učených i lidí prostých, a tím byla a jest duchovním majetkem vpravdě všenárodním.) O původu písně nelze mnoho pověděti, tím méně pak o jejím skladateli. Konrád v díle „Dějiny posvátného zpěvu staročeského” z r. 1881 (díl I., str. 68 a n.) přiřaďuje ji jak dobou vzniku, tak i příbuzností k vánoční písni „Vítej, milý jezu Kriste, vítej”, jejíž text obsažen je již v rukopise pražské universitní a veřejné knihovny ze XIV. věku, nápěv pak v jiném rukopise tamním z věku XV. — Dr. Nejedlý ve svém spisu „Dějiny předhusitského zpěvu” (z r. 1904) klade vznik nápěvu písně, neb aspoň jeho čelného (počátečního) motivu, do 15. stol., kdy — vzniklý z minnegesangu — dostal se do českých písní a shledává na nápěvu současný vliv hudby lidové i zase hudby umělé, pokládaje nápěv písně jak tóninou (lydiekou) i jinak za příbuzný s nápěvem staročeského (světského) leichu „Otep myrrhy”. — Positivní doklady o tom, kdy píseň byla již hotova, pak o tom, jak se postupem doby měnila, podávají zajisté kancionály, v něž byla po-jata. Pokud jde o nápěv, pokládá Konrád za nápěv asi nejpůvodnější a nejstarší ten, který obsažen jest v katol. kancionále Rosenplutově (z r. 1601), s nímž pak se shodují i nápěvy v kancionále Šfeyerově (z r. 1683) a v kancionále trnavském (z r. 1700). Nápěv nyní běžný povstal podle něho z notace v Holanově kancionále ,Kaple královská zpěvní a musikální v řeči a jazyku českém svatováclavském atd." z roku 1693. Nejnověji Dr. Dobroslav Orel má ve svém Českém kancionále (vyd. Státním nakladatelstvím v Praze) nápěvy dva (A a B); prvý (A) přejímá z kancionálu Karlsperkova z r. 1620 jako nápěv původní a druhý (B) označuje jako nápěv vžitý, nápěv to, jak jej nyní všeohecně (až snad na nepatrné odchylky] na základě tradice slýcháme zpívati v kostelích našich. Hlavní kancionál_ katolický 19. století, vydaný r. 1863 nákladem Dědictví svatojanského, opírá se v nápěvu písně naší — jak praví josef Jireček ve své Hymnologia bohemica (v Praze 1878) — o řečený již kancionál Šteyerův. Tóninu písně nejstarší notace považuje Dr. Nejedlý za lydickou jak jeví se i nám; Konrád shledává v různých notacích kancionálů (starých) různé tóniny církevní (u Rosenpluta, v Božanově Slavíčku rajském a Kancionále trnavském prý hypojonickou, u Šteyera a Holana prý hypolydickou. Skladatelé 18. století upravili motivy písně použité — o čemž ještě níže promluvíme — zejména motiv čelný (počáteční) v čisté novodobé dur; notují jej tedy tak, že ho v počátečním vzestupu vedou přes čistou kvartu místo přes kvartu zvětšenou (f g a b c c c místo f g a h c c c).2 Na-ro-dil se Kri-stus Pán * V tom směru poukazujeme na obsáhlou a vystižnou studii Dobroslava Orla v Cyrilu ročník XXXV. (1909), str. 43, 134 a 147. i Zajisté piným právem vřadil ji buditel a básník náš josef Vlastimil Kamaryt do své sbírky „České národní duchovní písně” (z r. 1831). — Bohužel neušla píseň nase důsledkem proniknutí do všech vrstev národa tomu, aby nebylo použito nápěvu písně k žebravé koledě i k světským parodiím textu jejího, jak zřejmo z Erbenových „Prostonárodních českých písní a řikadel”; cf. nové vydání Aloise Hynka, str. 46, č. 17., str. 440 č. 39. a str. 455 č. 112.; nápěv v „příloze k písním” č. 433- 2 Podle Pachty činí podobně i tradiční nápěv lidový; cf. jeho „Poznámky a vysvětlivky k Rorátním zpěvům” v Cyrilu, roč. VIL, 1880, str. 26. 100 | ||||
|