|
| ||||
| ||||
|
Vzrušená slova „nám nám” před koncem refrénu slok vyskytují se — pokud jsem mohl zjistiti — po prvé u Holana, jsouce ve svém účinu citovém podporována vzestupným intervalem kvarfovým (mezi oběma „nám”) v dnešním tradičním (běžném) variantu písně dokonce bezprostředním krokem sextovým, který se jinde v písni vůbec neobjevuje.3
Další sloky písně mimo již řečené čtyři (tedy ještě 6 slok) vyskytují se po prvé v utrakvist. kancionále Miřinského z r. 1522.E Píseň pronikla i do německého lidu v Čechách a sousedství (v době ovšem novější), jak svědčí Báumker v díle „Das katholische deutsche Kirchenlied”, kde je pojata jako č. 27 s počátečními slovy ,Freu' dich, Erd' und Sternenwelt". Zde jest také výslovně poznamenáno, že píseň je původu českého, jakož i že německé znění písně pojato bylo již r. 1844 do litoměrického zpěvníku („Leitmerifzer Ges. B.) i lokálních zpěvníků v Kladsku z r. 1894 a Jablonci z r. 1908. O veliké oblibě písně od staletí až po dnešní dobu svědčí především opětovné opisování a otiskování její v kancionálech, a to nejen katolických, nýbrž i utrakvistických. Tak podle citov. již Jirečkovy ,Hymnologia bohemica" lze ji najíti (mimo výšepsané již kancionály) též v Lib. pros. et. canc., v obou (utrakv.) kancionálech Miřinského z r. 1522 i 1531, v kancionále Hlohovského z r. 1622 a jiných.' Neméně však o tom svědčí použití písně naší neb jejího nápěvu v jiných skladbách. Nejstarší případ jest snad „Patrem vánoční” obsažené v litomyšlském graduále (z r. 1563), které jest složeno z nápěvů starých vánočních písní v Čechách zpívaných, takže každý článek víry jiným nápěvem počíná. Mezi nápěvy tč-ni jest i naše píseň.8 Z konce následujícího (XVII.) století máme krásný doklad našeho tvrzení v latinské hře vánoční, kterou složil Joannes Ignatius Franciscus Voita, Bohemus, A. -A. L. L. & Philosophiae Doctor a Medicinae Candidatus a věnoval „patrono suo unice suspiciendo” spectabili decano facultatis (medicinae) in celeberrima LIniversitate ... Pragensi domino Jacobo Wenceslao Dobrzensky de Nigro Ponte, a která byla provozována (patrně studenty) v (soukromé) kapli děkanově 1. ledna 1684.`' Ve hře, která jest dvoudílná a celkem krátká; vystupují: Tytyrus, Corydon,, Menalcas, Angelus — Angeli, Pastores. Stručný obsah jest pak asi tento: Andělé prozpěvují: Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis. Tytyrus volá Corydona, by pohleděl na zářnou noc a rozmlouvají spolu i s Menalcem o zjevech podivných, z nichž se jich zmocňuje strach. Anděl jim zvěstuje: „Nebojte se („deponife metum"), narodil se vám vytoužený spasitel” — Zde vložen ritornell hudební (instrumentální). — Anděl praví: Opustěte stáda a běžte do Betlema, najdete dětátko, krále právě narozeného. — Opět vložen ritornell. — Pastýři praví: Po;d'me do Betlema popatřiti na slovo tělem učiněné („videamus hoc verbum, quod factum est, quod Dominus ostendit nobis").Tím končí prvý díl hry a mezi oba díly umístěna je (instrum.) ,sonatella". V druhém díle napomínají nejprve andělé k tichosti („silefe pastores"`), neb v jeslích odpočívá maličký Ježíšek. Tytyrus, Menalcas a Corydon obdivují krásu dítka i matky a všichni touží připojiti se k sv. rodině „uf sit triplex”` a ,aeterna (ut) firmet fides hoc amoris vinculum". Také druhá část proložena je 2 (instrument.) Vzestupného intervalu sextového dosahuje sice nápěv (ve všech mi přístupných variantech} v prvním „veselme se” ovšem kroky sekundovými. a Nově jsou otištěny v řečeném již kancionálu Dra Dobroslava Orla, vyd. v 20. letech tohoto století. s Podrobné údaje shledati lze v abecedních seznamech staročeských kostelních písní obsažených v Hymnologii citov. i v Konrádových Dějinách posvátného zpěvu staročes. pod heslem ,Na-rodil se Kristus Pán". s cf. Konrád: Dějiny etc. Díl II. (od XV. věku do zrušení literátských bratrstev), str. 137 a 235. s Cf. textovou knížku hry Typis Georgii Czernoch v Univ. kn, sign. 52 C 53. O Voitovi (Woítovi), který byl později domácím lékařem v Praze u Benediktinů cf. Emil Trolda: P. Gunther Jacob (v Mitteilungen des Vereines fiir Geschichte der Deutschen in Bóhmen, 53. roč. 3/4 seš.) O Dobřenském viz Ottův Slovník naučný, VII. díl, str. 713. 102 | ||||
|