|
| ||||
| ||||
|
rifornelly. — Následuje pak závěrek, který právě vydává námi výše tvrzené svědectví. Známo, že všechny podobné hry té doby končí sborem (chorem). A tu vizme závěrek naší latinské hry:
Angelus: ,Venife, venite adoremus." Omnes: ,Venite, venite adoremus; venite adoremus dicentes: Narodil se Kristus Pán, veselme se" atd. Sbor zpívá (česky) všechny 4 (původní) sloky naší písně, ovšem s refrénem ještě bez slov „nám, nám”. Také XVIII. století přináší nám pěkné doklady o lásce k naší písni. Shledán váme se tu u nás se skladbami vánočními, v nichž skladatelé užili bud celé naší písně neb aspoň čelného (počátečního) motivu. Ve sbírce mého vzácného přítele hudeb. spisovatele dra Emila Troldy nalézají se tyto sem spadající skladby, a to — jak každému ze jmen ihned vysvitne skladatelů své doby u nás věhlasných a vážených. Jsou to: Šimon Brixy: Pastorella pro Sacra nocte (pro Craduali) s českým tekstem naší písně (bez „nám, nám"), kde zpracována píseň celá s nápěvem kolísajícím mezi sta-~šími varianty a nyní běžným, opatřeným na mnohých místech drobnými ozdůbkami (dobovým barokním způsobem) a opa-třena drobnými „pastorálními” úvodema mezihrami. Pak Sehling: Offertorium natalitium s textem „In natali Domini gaudent omnes angeli”, kde užito čelné-ho motivu písně, a Seeger: ,Christus nobis natus esf”, kde zpracovány jsou polyfonně postupně oddíly (motivy) celé naší písně (na způsob ricercaru.).lo V XIX. století i poesie čerpala z písně naší. Komu by nebylo známo básnické využití vánoční boží mír dávajícího „Narodil se Kristus Pán” v básni „Ve stíntž lípy” našeho znamenitého Svatopluka Čecha (oddíl III., vypravování učitele). Vždyt bylo i programem symfon. básně stejného názvu od Ladislava Prokopa; kterou dlouho, až do počátku století našeho Čes. filharmonie v Praze ve svých vánočních koncertech rozehřívala posluchačstvo k pravé vánoční náladě, vy-stupňované tím, že ke konci zasáhly v souzvuk varhany naší velebnou a stejně milou písní. — Také Karel Rais, tento výtečný znatel duší našich venkovanů, po-psal r. 1880 v hudebním časopise „Dalibor”` (č. 36, str. 286), ve feuilletonu s názvem „O půlnoční, vánoční kresba” působení písně naší na srdce lidská tak tklivě, že neváháme krásná slova kresby té aspoň zčásti doslovně přinésti: „- - ale abych čtenáře nezavedl k nám na půlnoční, toho si odepříti nemohu. Postavil jsem se do koutka a opřel se o šedivé varhany. Na oltáři v záři světel leskne se jednoduchý betlem, jakých často najdeme i v chudých chalupách... Kostelem zní již velebné zpěvy vánoční: „Pojďte, pospěšte klanět se jemu..” Již hučí kostelem dvanáctá a ponocný odpískává ji dole u dveří na ponocenskou fujaru; po ní hlaholí kostelem staročeská: „Narodil se Kristus Pán, veselme sel” — Byli u nás jedenkrát dva sousedé, kteří dlouhá léta se hněvali, jednou o půlnoční seděli náhodou vedle sebe a když zavzněla tato staročeská píseň, stiskly se pravice jejich v dlouhém upřímném stisku a nové přátelství po-světily dvě vřelé slzy...” Tož všem těm, kdo letos zase s nadšením zpívati budou „Narodil se Kristus Pán, radujme sel”, nechf rozhostí se pravá radost a božský mír v dušil 10 Také v hudeb. archivu Národního musea jest „Pastorale Graduale in D” jinak (v hlasech) označené ,Wánočnj Arie" [Sign. III C 1151 od anonyma (pravděpodobně z okolí Prahy) z r. 1845, kde píseň upravená do fřídobého rytmu přednášena jest způsobem responsoriáiním [mezi basem, ženskými hlasy a futfi; tenoru tu není]. Nápěv jest zcela v našem dur a opatřen předehrou a do-hrou, hranou 2 flétnami a varhanami. Celek má dosti světský ráz následkem přetvořeného rytmu. 103 | ||||
|