|
| ||||
| ||||
|
dimském graduálu z r. 1530, z něhož ještě jasněji vyzařují prvky chorálu gregoriánského.y
Roku 1596 uvádí emauzský opat Paminondas Horský ve svých „Písničkách křesfanských” nápěv zcela jednoduchý:lo -o--o--ě-#ema---~F=~- -o--o- -~=-o- o-=o- Hos-po - di • ne po mi luj ny Kr-leš, Kr-leš, Krleš. Je - zu Kriste po mi - luj ny Tys spá-sa vše ho mí - ra Svatojanský kancionál z r. 1864 uvádí nápěvy dva: staršíal Hos-po•di • ne po • mi - luj ny Ty spa - se vše - ho mi - ra Kr - leš, Kr - leš, Kr - leš. Je - zu Kriste po • mi - luj ny, spa-siŽ ny i u - sly - šiž atd. a mladší:12 Hospo•di - ne u • li - tuj nás Kyr i- e e - lei - son Tento se liší od nynějšího jen posledním faktem závěru. To je stručná metamorfosa nejstarší a nejkrásnější písně české. Druhá píseň prvního období je chorál svatováclavský. Píseň vznikla ke konci 13. století. Mylně ji Balbín připisuje Arnoštu z Pardubic, nebof Beneš z Veitmile (1344) ji nazývá písní odedávna v Čechách zpívanou.l~' V písni svatováclavské se jeví větší rozmanitost a tvrdé formy ustoupily formám měkkým, což jest přičítati vlivu římského chorálu. Ve figuraci neprožila tolik změn jako „Hospodine, pomiluj nás"`, textově však rostla. Původně měla tři strofy (Sv. Václave, Nebeskéf jest, Pomoci tvé). Dříve se mělo za to, že na 8 slok vzrostla teprve v 18. století, avšak nově nalezený „Sborník litoměřický” z 15. století obsahuje již všech 8 slok.11b Nápěv, snad nejstarší, zachoval se nám v rukopise studentské knihovny v O-lomouci. Jest volného rytmu, bez taktu.11 cFz~ 0 0.. o Sva - tý Vá-czla-ve, vy, vo-do czeskej zemye, knyeze našapros za' ny Bo-ha, svateho Du-cha Cgriate leyson. Po-motzi my tvej za - da - mi, smiluj se nad ná - mi u-ties smutné odved vše zle, svatý Václave Chrlste leyson. Ve Svatojanském kancionále je již nápěv ustálený a nyní užívaný.” Třetí znamenitou písní z té doby je píseň o sv. Dorotě. lo Pochází z 13.—14. sto- letí. Zajímavá jest svojí melodií. Skladatel užil staré frygické tóniny, avšak pro neobyčejnou architektoniku mu nestačil objem frygické tóniny [e-e], nýbrž za- s Konrád, 1. C. II. příloha, notové snímky č. 6. 10 Konrád, 1. c. Doplňky 495. ir Kancionál svatojanský, Praha 1864, II. 167. 12 Tamtéž. 13 A. Novák, 1. c. 10, J. Srb, 1. c. 11. rab B. Ráček, Dějiny českosl., II. vyd.;- str. 44. lr Konrád, 1. c. 44. 15 Kancíonál svatojanský II. 140. rs A. Novák, 1. c. 29. 105 | ||||
|