|
| ||||
| ||||
|
šel až do lydických a dorických tónin a hned při prvním slově vznáší se až do
f".17 » Do - rot - ko pan - no czy - sta twnoy hod ez•ty ezyerkew swata, nebs ty dyewka ! r a n- -~ — i u ° ~~g71r-~ ~~Tay! 6 ts wy•bor•na, Bohem zvo-le ná! l~ Radu, gy-ezy sye schotem svým, spomozyz nam tam smut nym k wyeczné ra - do sty. Ve frygické tónině je z té doby i „Mastičkář”, jenž vzhledem k písni o sv. Do-rotě je přísně liturgický. V podobné tónině je složena i píseň: „Od císaře nebeského"1” ze 14. století. Mimo tyto písně známa je ještě píseň ostrovská: ,Slovo do světa stvořenie".10 První období nebylo na lidové písně bohaté pro přísně liturgický ráz bohoslužby. LI chrámů bylo mnoho zpěváků, většinou kleriků, kteří zpívali latinsky. Proto se nám z té doby zachovalo tak málo lidových písní duchovních. Obrat nastal propuknutím husitského hnutí. Husitské mše, výhradně české, potřebovaly české písně duchovní a tak brzy vznikla nejstarší sbírka písní duchovních v Kancionále jístebnickém z r. 1420.20 Písně z té doby i přes svůj charakteristický ráz český jeví vžité prvky chorál-ní jak západní, tak východní. Po r. 1490, kdy nabyl u Českých bratří převahy a vlivu učený bratr Lukáš, počala se píseň duchovní více specialisovat. Tento obrat v melodisaci písní se jeví už r. 1505, kdy vyšel tak zvaný bratrský kancionál Fra,nusův. Biskup bratrský Jan Augusta (1500—1572) pečoval též o písně duchovní, které Blahoslav většinou přijal do kancionálu bratrského. R. 1561 vyšel Kancionál šamotulský, dílo na tu dobu velkolepé a pro nás neocenitelné. Hlav-ním inspirátorem jeho byl Jan Blahoslav. Kancionál obsahuje na 750 písní, z nichž je od bratra Augusty 140, od bratra Lukáše 117.'1 Dále jsou v něm písně Martina Michalce, Adama Šturma Hranického a j. Tyto kancionály tvořily později i pro katolíky hlavní pramen duchovních písní. S jakou radostí byly přijaty, svědčí další vydání ivančické 1564, 1576, králické 1581, 1615.22 V té době stal se první pokus o sestavení duchovních zpěvů českých z žalmů. i.Ikolu toho se ujal br. Jiřík Strejc (t 1599). Dílo došlo velké obliby a přešlo skoro nezměněné do kancionálů katolických.-'3 Velký význam pro nás mají i kancionály katolícké, ač jsou menšího rozsahu než bratrské ,a mnohé písně v nich obsažené nejsou původní. Je na nich viděti vliv bratrský. Nejznámější je kancionál Šimona Lomnického z Budče z r. 1580 a 1595; kancionál Rosenplutův z r. 1601, Berlic`.kův,21 Hlohovského, Šíparův (z r. 1642)20 Jako protiváhu kancionálu bratrského, který vydal J. Á. Komenský (1592 1670), vy-dal jesuita Matěj Václav Steyer (t 1692) kancionál katolický, jenž se stal vrcholem lidových písní katolických. Od tohoto kancionálu až do r. 1863 bylo vydáno mnoho jiných menších sbírek, jako kancionál Božanův „Rajský slavíček” z r. 17 Konrád, 1. c. 41. 18 Konrád, 1. c. 42-3. 19 A. Novák, 1. c. 11. E0 A. Novák, 1. c. 46-47. 21 O. Hostinský, Jan Blahoslav a Jan Josquin, Praha 1896, XX. 22 A. Novák, 1. c. 66. 23 Arne Novák, 1. c. 70. 24 A. Novák, 1. c. 83. 25 Konrád, 1. c. XI. 106 | ||||
|