|
| ||||
| ||||
|
1719, kancionál trnavský „Canfus c.afholici” z r. 1700 a Koniášova „Cyfhera Nové-ho zákona” (1727), které však nemají již takové ceny dějinné.
Třeba se nám zmíniti ještě o českých zpěvech rorátních. České roráfní zpěvy byly mylně přičítány Karlu IV, Vznikaly péčí literárních bratrstev až do 16. stol. V té době byly už i sbírky rorátních zpěvů, zachované bud ve zvláštních svazcích neb pojaty byly do větších kancionálů. Zachovaly se nám hlavně v rukopisech,`I a to: 1. z r. 1576 „Písně a chvály božské” čili v kancionále pana kantora Starýho, 2. v graduálu kostela sv. Havla v Praze z r. 1576, 3. v roráfní knize v universitní knihovně pražské ze 16. stal., 4. v „Knize chval božských” od literátů kouřimských z r. 1581, 5. ve „Chválách božských” sepsaných v Táboře Stanislavem Kantorem z r. 1580 -1582, 6. v roráfní knize kostela sv. Ducha v Hradci Králové z r. 1585 1604, 7. v roráfní knize kostela sv. Antonína z Hradce Králové z r. 1581, 8. v roráfní knize v Jaroměři z r. 1593, 9. v roráfní knize v Dašicích z r. 1612, 10. v graduálu kostela sv. Ducha v Hradci Králové z r. 1585 až 1604, v Lochenicích z r. 1597, Žlutickém z r. 1588---1589 a v rakovnickém z r. 1596. Krásně praví o rorátech Dr. Dobrosl. Orel v předmluvě k „Českému kancionálu”: ,Roráfy pafří jako čistý a vroucí výraz mariánské úcty našich předků po stránce hudební k nejkrásnějším výtvorům duchovní písně vůbec."27 Druhé období můžeme směle nazvati pokladnicí české duchovní písně jak po stránce hudební, tak také pro domácí původ písní, Píseň tohoto období uchovala si svěží a ryzí českou původnost bez vlivů písní cizích. Z tohoto pokladu čerpá duchovní píseň česká dodnes. Pro přehled uvedu podle kancionálů několik písní, které se dnes zpívají a jež pojal i „Český kancionál”. Z Kancíonálu jistebníckého. „Zdráv bud, Otče dobrotivý”, „Královno všech ctností, bud zdráva”, „Předobrý můj Ježíši”, „Nuž, jděme jménem Kristovým` „Vítej, božský Těšiteli”. Z Kancionálu šamotulského. „Lid tvůj tebe chválí, Bože věčný”, „S mrtvým se tělem rozlučme”, „Chvála bud' Bohu”, „Svaté Boží požehnání”, „Hospodine všemohoucí” a j. Z Kancionálu Franusova. „Všichni věrní křestané”, „Bůh což věčný uložil”, „Poslán jest od Boha anděl”, „Ó Maria, útočiště naše”, „Matko Boží, kněžno máje”, „Pane Bože, bud při nás”, „Bože Otče, sešli nám” a j. — Z Kancionálu Karlsperkova (1620): ,Děkujemef, ó Bože náš”, .Mocný světa králi", ,Zazpívejme vesele", „Bože věčný” a j. — Z Kancionálu Šteyerova: „Anděle Boží, strážce můj”, „Zdráv bud', chlebe",,,Beránku tichý”, „Ježíši, Bože vtělený”, ,Beránku Boží, Kriste", „Vítej, Kriste svátostný”, „Veselte se, ó duše” a j. -- Z Kamcionálu Rosenplutova: „Královno nebeská, raduj se”, „Vstoupil Pán v slávu nebeskou” a j. Roku 1863 byl vydán Kancíonál svatojanský, Bereme jej za rozhraní doby dnešní, protože po jeho vydání pozorujeme již silný vliv písní cizích na duchovní píseň českou. Kancionál svafojanský je velkolepé katolické dílo. Obsahuje 820 písní. Má i velkou důležitost. Ke konci 18. stol. byla zrušena tak zvaná ,bratrstva literátská"21 (literární sbory), která s velkou láskou a pílí věnovala se zvelebení posvátného zpěvu při bohoslužbách. V chrámech zpívaly se často písně, jež jak melodickou figurací, tak i textově se do kostela vůbec nehodily. Proto provinciální synoda pražská r.1860 (část III. hlava IV.) ustanovuje: ,Pasfýřové duchovní budou míti péči o to, aby jen takové písně se zpívaly, kteréž by i obsahem i nápěvem sloužily ke vzdělání. Písně bludné, nejasné, a které na světský nápěv upomínajíce mysl roztržitou činí, nebudtež zpívány. Mimo to dbejte také, aby písně byly podle úmyslu Církve svaté přiměřeny slavnosti a oné části bohoslužby, která se právě koná. Kdykoli lid zpívá při mši sv., bud'fež aspoň při celém kánonu zpívány písně na nejsv. oběf se vztahující ... Biskupové provincie s Č. K. 12. 18. 27 Č. K. 22. 2~ Viz „Český kancionál”, Praha 1921. C. K. udává u každé písně původ textový i melodický s přesnou citací pramenu. Proto je velmi cenný. 29 Kancionál svafojanský, II. Úvod. 107 | ||||
|