|
| ||||
| ||||
|
dosaženo jednotnosti zpěvu. Zavrhl různé zpěvníky, jimiž jsou zaplavovány farnosti celé republiky snad, v nichž kostelní píseň jest znehodnocována rozličný-mi nevkusnostmi jak hudebními, tak slovesnými, že není pak skutečně tou písní, jak ji naši předkové nám zachovali? Dnes nutno pro záchranu české duchovní písně podniknouti pravý boj? Ten, kdo zvykl si během desítiletí na různé kudrlinky v kostelní písni, těžko se s nimi dnes loučí, pravda? Ale nesmíme zapomínati, že i lidový zpěv musí míti charakter umění? A tu jsou požadavky hudeb-ní, požadavky slovesné, jež musí býti v souladu. Jest někdy hrůzou poslouchati některé kostelní písně, které, Bůh ví odkud, k nám byly zavlečeny a namnoze jsou pouhým paškvilem, který hoví jen nevkusu lidu, ale s uměním nemá nic společného. Z této změti může vyvésti jen Český kancionál, který vede k jedno-tě a čistotě české lidové písně duchovní?
Posléze pak seznámil přítomné s hnutím cyrilským, promluvil o jeho poslání, práci a zásadách. Obeznámil s nakladatelskou činností Edifio Cyril, uvedl snahy církevně-hudebního časopisu „Cyril”, který již přes 60 let razí cestu liturgickému hnutí a církevní hudbě v naší vlasti. V závěru své řeči pak vybízí přítomné varhaníky a ředitele kůru, aby snažili se ve svých farnostech raziti cestu cyrilskému hnutí, aby zakládali Cyrilské Jed-noty farní, které budou jejich oporou v práci na kůru chrámovém, a kde není možno v dnešní době tuto založiti, aby alespoň podle směrnic dnes uvedených pracovali a připravovali půdu pro její založení? Farní Jednota Cyrilská v Jilemnici může se těšiti z úspěchu, jaký liturgická ne-děle přinesla. Obecná Jednota Cyrilská děkuje vldp. děkanovi Fr. Bayerovi za jeho morální i finanční podporu této cyrilské akce, jakož i za jeho lask. pohostinství. Oceňuje a děkuje za veškeru dosud vykonanou práci paní Em. Machové, ředitelce kůru, a jejímu choti p. Stanislavu Machovi, který jest vzorným varhaníkem děkanského chrámu Páně, a prosí, aby neustávali ve své činnosti, ale novou, nadšenou prací aby snažili se udržeti a povznésti jimi založenou Farní Jednotu Cyrilskou. Bůh zaplat p. JLIDru Čermákovi a všem nadšeným a obětavým členům? J. D. Jan Boháč: Mistr Sychra ve svých vzpomínkách. (Dokončení.) Když už jsem se tak rozepsal, tak vám sdělím také alespoň dvě příhody ze své-ho mládí, na které nemohu nikdy zapomenouti. Tot se rozumí, že jsem tenkráte také chodil do školy, a to na reálku ,Lehrund Erziehungsanstalt" v Hylváfech, německy Hilbetten, kteréžto místo bylo od mého domova vzdáleno fři čtvrtě hodiny, a ředitelem ústavu byl Bóhm, pověstný tenkráte inspektor českých škol v lanškrounském okresu. Jednou se konal veliký koncert, při kterém účinkoval můj veliký příznivec Jan Lukeš, věhlasný rodák ústecký, a paní ze Steinsbergů, primadona německého divadla (mimochodem řečeno v kostele někdy také zpívala pověstná slečna z Ehrenbergů). V tom-to koncertu účinkoval také orchestr a já v něm. Když jsem pozoroval, že je také přítomen ředitel, skrýval jsem se všemožně, aby mne nebylo vidět. Dařilo se mi to až k ouvertuře „Veselé ženy z Vindsoru”. Tam jsem Totiž pískal na flétnu maličké sólo a to mne prozradilo. Druhý den mně ředitel hrozil vyloučením z ústavu, že jsem účinkoval bez jeho svolení. Ale dopadlo to dobře. Vyloučen jsem nebyl. Druhý případ: Na onom ústavě byli jen profesoři, ačkoliv mnohý z nich ne-měl ani učitelské zkoušky. Když jsem byl ve druhé fřídě, měli jsme dva skutečně akademicky vzdělané učitele, a sice profesora Morávka a profesora Wurma, pozdějšího ředitele gymnasia na Vinohradech. Tento měl u nás, mimo jiné před- 113 | ||||
|