|
| ||||
| ||||
|
měly, také francouzštinu a chtěl nás naučiti, abychom se náležitě připravili na každou hodinu. Jednou v sobotu se velmi rozzlobil, když shledal, že nikdo z nás nemá přípravy, a následkem toho se rozhodl, že přijdeme za trest všichni v ne-děli od 10.—12. hod. do školy a že se budeme učiti psáti přípravu.
Přijda domů, dověděl jsem se, že při zítřejší velké mši sv. bude se dávati „Gantate Domino canticum novum” s flétnovým sólem, které jsem měl já pískat. Otci jsem se bál přiznati, že za trest se mám dostaviti do školy. Rozhodl jsem se, že pana profesora brzy ráno poprosím, aby mně dovolil zúčastniti se velké mše, abych nezkazil radost mé sestřenici (měla zpívat při tom sopránové sólo). Tof se rozumí, že svolil a pak sám ve společnosti vypravoval, jak zachránil ,Cantate Domino". Jestli jsem dříve pana profesora měl rád, jako každý z nás Čechů, pro jeho vlastenecké a pedagogické počínání, pak jsem ho přímo zbožňoval. Po třech letech jsem přišel na varhanickou školu. Tam jsem se setkal se zesnulým již ředitelem plzeňské reálky Lad. Dolanským, který zároveň v tu dobu také navštěvoval varhanickou školu. Týž vydal svoje „Paměti” jako přílohu časopisu „Smetana”, kde se zmiňuje také o mně jako ,nejčipernějším žáku", a na jednom místě dokonce praví, že přicházeli ke mně spolužáci na radu, zvláště ve III. ročníku při instrumentaci. V této době jsem dostával od nezapomenutelného ředitele Skuherského a od J. Lukeše do všech skoro vážnějších koncertů volnou vstupenku, které jsem vždycky rád použil a pro které jsem rád oželel oběd v emauzském klášteře. V té době byl jsem t. zv. basistou, ale vlastně zastával jsem varhaníka, zač jsem do-stával zdarma byt a stravu. Nepřišel-li jsem k obědu mezi 12—1 hod., nedostal jsem oběd; koncerty se však konaly právě o 12. hod. v poledne na Žofíně. Když jsem byl ve Staré Boleslavi, dost často jsem jezdil do Prahy na podobné koncerty anebo do divadla. V té době jsem psal mše instrumentální a jiné velké vložky a ne pro malý orchestr, jak byly tiskem vydány (k vůli nákladu), nýbrž pro veliký orchestr, na př. Svatováclavskou mši. Tyto skladby jsou na kůru v LIstí. Zrovna, když jednou dávali tam moji mši Svatováclavskou (zrovna v takovém obsazení jako je Meditace, jen harfa, bassový klarinet a tuba tam nebyla obsazena), byl přítomen pan profesor a inspektor Jos. Klička a jak mi bylo sděleno, řekl prý: „S takovou instrumentací si představuji moderní mši.” — Ne-dlouho po tom dostal jsem z Kroměříže od Ferd. Vacha dopis, v němž mi sděluje: „Dnes jsme dávali Vaši instrumentální mši, při které byl přítomen mistr Ant. Dvořák a velice se mu zamlouvala.” — Takovou zprávu jsem také obdržel z Chrudimě, když tam provedli mou Svatováclavskou s průvodem instrumentálním a byl tomu provedení přítomen mistr Karel Bendl. V Mladé Boleslavi, kde jsem se stal později ředitelem kůru a dirigentem zpěváckého spolku, v každém skoro koncertu jsme provozovali nejen sborové sklad-by, ale i instrumentální, které jsem musel sám někdy z velkého orchestru upraviti na malý a někdy i opačně. Za pobytu profesora Steckra v Mladé Boleslavi často mi tento radil, když po-znal moje instrumentální znalosti, abych psal instrumentálně. Právě při posledním setkání s ním mne vybízel, abych instrumentoval „Mesiáše”, že by tím velice získal." Zde končí vlastní slova vzpomínek mistrových. I když měla účel obhájiti jeho instrumentální schopnost a dovednost, přece jsou i zajímavým kusem jeho vlast-ní autobiografie a dávají nahlédnouti do duše mistrovy skrz naskrz hudební a při tom srdečné a upřímné. Snad budu míti jindy příležitost něco napsati z jeho do-by pozdější, která roznesla slávu jeho za hranicemi. I to jsou věci velmi zajímavé. 114 | ||||
|