|
| ||||
| ||||
|
Církevní hudební památky a jejich ochrana.
Ve výborové schůzi O. J. C. konané 14. října 19351 upozornil člen výboru p. Keller na výnos njd. konsistoře v Litoměřicích, podle kterého mají býti památné knihy z far soustředěny v konsistorm knihovně. Současně dal návrh, aby O. J. C. učinila podobný zákrok k záchraně rozptýlených církevních skladeb. V debatě navrhl Dr. Perlík, aby akce rozšířena byla také na hudební nástroje, kterých vzdor nedostatečné ochraně na kůrech jest dosud velmi mnoho zachovánu. Uloženy by byly ev. v arcidiecésním museu. Další cenné poznámky připojil Dr. Vachulka. Provolání, které sestaví vdp. Dr. Perlík a p. Dr. Vachulka, předloženo bude njd. konsistořím ke schválení. Bylo by věru na čase, aby se něco stalo v zájmu ochrany církevně-hudebních památek se strany oficielní. Není možno říci, že by se zde dosud ničeho neučinilo. Ale byly to podniky dosud čistě soukromé. Vzpomeňme jen u nás záslužné sběratelské činnosti zesnulého prof. O. Horníka, min. rady Dr. E. Troldy, strahovského archiváře Dra R. Perlíka a mnohých jiných. Pro zemi Moravskoslezskou velikých zásluh si dobyl prof. Dr. Vl. Helfert,2 jenž tuto celou akci soustředil při moravském zemském museu, kde z této akce vyrostl krásný hudební archiv, spojený s hud. museem. Na Moravě dále o hud. památky neobyčejně se zasloužil archivář kroměřížský Dr. Ant. Breitenbacher. Rovněž brněnský rozhlas (zásluhou Dra Vetterla) svou soupisovou akcí mnoho vykonal. Jinak však v této věci učiněno velmi málo. A hud. památky mizí nám denně takřka pod rukama. Nadšení jednotlivci na vše nestačí, ne-máme archivního zákona, o který bylo by se lze opříti, není prostředků potřebných, jinými slovy, není zde od nikoho podpory morální, tím méně hmotné. Proto bylo by nejvýš záhodno, aby církevní instituce v mezích své kompetence chopily se této akce, pokud jedná se o hudební památky církevní. K církevním hud. památkám náleží: 1. Církevní hudebniny, a to jak rukopisy, tak tisky. 2. Hudební nástroje v chrámech užívané. 3. Ostatní předměty mající jakýkoliv vztah k církevní hudbě. Hudební tyto památky církevní nacházíme především na kostelních kůrech, v sakristiích, ve farních neb patronátních kancelářích, v domácnostech ředitelů kůrů, ve školách (kamž byly často řídícími učitely, zastávajícími funkci ředitelů kůrů přeneseny), v zámeckých a klášterních archivech a k-iihovn.ách, ale často i na půdách, ba i ve sklepích. Šlo by nyní o to, tyto hud. památky na různých místech rozptýlené sebrati, vésti je v evidenci (což se děje řádným soupisem), a zajistiti. Zajištění se děje tak, že se uloží na bezpečném místě, budto tam, karn svou proveniencí náleží, anebo se soustředí při diecésních knihovnách, archivech a ev. r*_museích. Zde by ovšem památky ty byly uloženy tím způsobem, že by se nemísily, nýbrž zůstaly celky samostatnými, podle své provenience, čili tvořil by každý ten celek samo-statné depót, jež by zůstalo i nadále majetkem toho kostela (fary), z něhož po-chází. Jediné tímto způsobem by se daly zachrániti ještě dnes mnohé církevní památky hudební. Mimo to by se staly materiálem kdykoliv pohotovým pro studium hudebního historika. Celou akci bylo by třeba ovšem zorganisovati a včelo její postaviti odborníky, v tomto oboru osvědčené. Příležitostně podáme ještě několik pokynů, týkají-cích se detailních otázek, jako jest návod k soupisu hudebních památek, způsob jejich uložení, jejich konservace a pod. V. B. 1 Viz „Cyril” č. 7-8, 1935, str. 94. 2 Před krátkým časem konal prof. Helfert v Československé archivní společnosti velice za-jímavou a neobyčejně informativní přednášku o „Hud. archivu moravském”. Vylíčil vznik a účel hud. archivu moravského a pobízel k následování i příslušné činifele v zemi yeské. 115 | ||||
|