|
| ||||
| ||||
|
Květnou neděli dne 8. dubna 1900, kdy uspořádal v sále Rudolfina první duchovní koncert. Jeho program tvořily skladby největších mistrů staré církevní hudby: G. P. da Palestrina „Ecce quomodo moritur” a ,Omnes amici mei", Greg. Allegri ,Incipit lamentatio", Ant. Lotti velkolepé 8hlasé „Crucifixus”, G. Corsi „Adoramus te”, Em. d'Ástorga,,Stabat Mater". — Tento koncert byl událostí, o niž celá tehdejší hudební Praha jevila neobyčejně živý zájem; také veškerá kritika, česká i německá, oceňovala práci mladého a nadaného i nadějného dirigenta Douši a neskrblila pochvalou nad vysokou uměleckou úrovní koncertu.
Povzbuzen neobyčejným úspěchem tohoto prvního veřejného vystoupení, u-spořádal mladý dirigent Kar. Douša se svým sborem druhý duch. koncert dne 26. prosince 1900, rovněž v Rudolfinu, za osobní účasti tehdejšího arcibiskupa pražského, kard. Lva Skrbenského. Též program tohoto koncertu sestaven výhradně ze skladeb dvou knížat posvátné hudby, Palestriny a Orlanda di Lasso. A jako po prvé tak i nyní dobyl si Douša netušeného úspěchu a uznání celé kritiky: ukazovalo se již ovoce neúnavné, poctivé, svědomité práce a nezdolné píle, podporované a živené nadšením a láskou ke krásné, ušlechtilé věci. V této době, r. 1901, podjímá se ředitel kůru u sv. Jakuba nového velikého a těžkého úkolu: stává se po prof. Karlu Knittlovi sbormistrem „Hlaholu”, největšího pražského pěveckého tělesa. Již tato okolnost jest zajisté dostatečným důkazem nemalého nadání a velikých schopností nového mladého dirigenta. Ten se též brzy ukázal hodným důvěry a nadějí v něho skládaných: 24. listopadu vystupuje ve své nové funkci při prvním řádném koncertě Hlaholu v Rudolfinu. Program tohoto koncertu tvořily kromě jiných čísel též dvě novinky našich dvou předních skladatelů, Vít. Nováka Neščasná vojna a J. Suka Tři zpěvy (pro ženský sbor). – I tato produkce byla kritikou velmi příznivě přijata a novému sbormistru dostalo se zaslouženého uznání i chvály. Po tomto koncertě následovala ještě řada jiných stejně uměleckých a stejně zdařilých; není možno se o všech zmiňovati. Douša spěl stále výše a stále zřejměji ukazoval svou zdatnost jako dirigent. LI sv. Jakuba působil mladý regenschori 6 let; r. 1904 přejímá vedení kůru v ba-silice sv. Václava na Smíchově. Zde měl k disposici zdatný, silný sbor, mohl tedy pomýšleti na větší podniky a mohl se odvážiti i skladeb rozsáhlých a náročných. Skutečně také vystupuje se svým novým sborem na duch. koncertě v Rudolfinu dne 9. dubna 1905 s tímto pořadem: Á,ntonio Caldara 16hlasé „Crucifixus” (pro 8hlasý smíš. sbor upravil G. W. Teschner), Franc. Durante ,Misericordias Domini" (8hlasý smíš. sbor), Jindř. Schútz „Sedm slov Kristových”, pro soli, 5hlasý smíš. sbor, smyčcový orch. a varhany, J. Š. Bach ,Magnificat" D-dur pro soli, 5hlasý smíš. sbor, orchestr a varhany). - - V dalších duchovních koncertech uvedl Douša na program již také české mistry staré církevní hudby: Bob. M. Černohorského, Fr. Ign. Ant. Tůmu, Fr. Václ. Habermanna, Jana Zacha, Jos. Seegra, Václ. Jana Tomáška a j. Po tříleté činnosti u sv. Václava byl Kar. Douša r. 1907 povolán za dómského kapelníka k metropolitnímu chrámu sv. Víta v Praze; nastoupil toto odpovědné místo po svém znamenitém předchůdci Jos. Foersterovi, a zastává je až doposud, tedy skoro 30 let. I jako kapelník svatovítský pokračoval ve své dosavad-ní veřejné činnosti různými koncerty _nejen v Praze, nýbrž i jinde (na př. při svěcení nových varhan v Zásmukách, ve velechrámu sv. Barbory v Kutné Hoře). Při těchto produkcích objevily se již i skladby našich novodobých církevních skladatelů a mistrů, jako Steckera, Nešvery (oratorium „Job"), J. C. Sychry. Přišla válečná léta 1914--1918. Že se v té době nedařilo a nemohlo dařiti ani hudbě, je na bíle dni: vždyt „inter arma silent musae”. Avšak pan ředitel Douša neumlkl přece ani tehdy úpině. Svou činnost nemohl ovšem rozvinouti tak jako dříve, musil se omeziti jen na pořádání koncertů ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech. Za tím účelem konal se svým „Oratorním sdružením” zájezdy i na venek (Klatovy, Kolín, Kralupy, Zbraslav). Třebas válka veškerý umělecký rozmach nezničila, přece jen jej velmi ochromila; po převratu umlká pomalu i ředitel Douša. Naposledy, pokud se pamatuji, vystoupil na koncertě r. 1932 při oslavách dvoustých narozenin Fr. X. Brixiho. | ||||
|