|
| ||||
| ||||
|
Co bylo doposud řečeno, jest jen nepatrný zlomek plodné, neúnavné a cíle-vědomé práce Karla Douši; bylo by třeba objemné knihy, kdyby se mělo na-psati vše. Podle zápisků podařilo se mi na př. zjistiti, že pořádal asi 30 samostatných velkých pěveckých koncertů s nejrůznějšími a někdy velmi zajímavými programy, af šlo o hudbu starou nebo moderní, církevní nebo světskou; a vždy to byly jen nejlepší skladby nejlepších skladatelů.
Ještě jeden podnik prof. K. Douši zasluhuje zmínky: jako čelný funkcionář „Čsl. Jednoty hudebních stavů v Praze” založil při tomto spolku podpůrný, vdovský a sirotčí fond čsl. hudebních umělců, a o jeho dokonalé vybudování, rozmnožení a zajištění pečoval pořádáním známých populárních varhanních matinée, při nichž i sám účinkoval jako dirigent. Bohužel i tento podnik vzal za své nepřízní doby a pro malé pochopení. Bohatá činnost a odborné znalosti jubilantovy byly též důvodem, že r. 1919 byl jmenován profesorem círk. zpěvu a varhanních předmětů na Státní konservatoři hudby v Praze, a současně učitelem zpěvu na II. českém reál. gymnasiu; kromě toho přednáší také harmonii v kursech pro kandidáty stát. zkoušek z hudby. -- Za dobu své profesury vychoval již hezkou řadu výborných hudebníků a zdatných ředitelů kůru. Všichni na něho vzpomínají s vděčností, poněvadž snahou prof. Douši bylo vždy a jest, aby vyzbrojil žáka co nejdokonaleji pro jeho povolání i pro život. A kolika svým posluchačům dopomohl již také ke slušné existenci? Každý se vždy rád k němu utíká o radu i o pomoc, poněvadž zná jeho dobré, zlaté srdce. Obraz, který jsem se pokusil o prof. Karlu Doušovi načrtnouti, nebyl by úpiný, kdybych se nezmínil o něm aspoň několika slovy jako o skladateli. Myslím, že není nikoho, kdo jen trochu přijde do styku s círk. hudbou, jenž by neznal jeho skladeb a nedovedl je oceniti. Vždyf si některých jeho prací povšimla i zahraniční kritika a velmi pochvalně se o nich zmínila (P. Griesbacher v „Musica Sacra” a ve ,Fliegende Blátfer fiir kath. Kirchenmusik" 1910). Tiskem vyšla tato díla Doušova: Missa in hon. S. Venceslai op. 5. pro soli, smíš. sbor a varhany (poctěna cenou České Akademie 1900), Missa solemnís op. 10, pro soli, smíš. sbor, orchestr a varhany (Kotrba 1908), Missa ín hon. S. Joannis Bapt. op. 16. pro soli, smíš. sbor, orch. a varhany (Cyril 1912), Missa glagoljskaja op. 21, 21a pro smíš. sbor bez průvodu a pro mužský sbor bez prův. Nešpory na Hod B. velikonoční, na Hod B. svatodušní a svátek Božího Cěla pro smíš, sbor a varhany, Výtky Spasitelovy (Improperie), Litanie o nejsv. Jménu Ježíš a Otče náš op. 8., Litanie Ss. Nomínis Jesu op. 9., vše pro sóla a smíš. sbor bez prův.; hymnus Ze Deum laudamrrs op. 17, pro smíš. sbor a varhany, Regina coeli pro soprán a alt s prův. varhan nebo pro smíš. sbor a varhany (Cyril 1910); Ecce sacerdos magnus pro smíš. sbor bez prův. (Cyril 1909); Ecce sacerdos magnus pro 4 8hlasý smíš. sbor bez prův. (op. 14. v Řezně 1910, Coppenrath), Ze Deum laudamus op. 12, po soli, smíš. sbor 4--8hlasý, velký orchestr a varhany (poctěn cenou z fondu Dr. Kaňky). — Kromě toho světské skladby: ^ sešity písní pro sólový hlas s prův. klavíru, Klavírní obrázky, 3 sešity sborů pro 4hlasý ženský sbor. -- Skladby v rukopise: Sfaroslovanská a latinská mše ke cti sv. Jana Nep. op. 20, pro soli, smíš. sbor, orch. a varhany a značný počet motett na texty latinské, české a staroslovanské. — Od r. 1905 pracuje na díle ,Stará česká škola XVII. a XVIII. století" a od roku 1920 na díle ,Staroslovanský chorál". Z materiálu sebraného má k tisku připraveny všechny zachované skladby M. B. Černohorského (2 díly),1 knihu motett Fr. Tůmy, Requiem solemne c-moll a Stabaf mater Jana Zacha, 2 latinské opery Fr. X. Brixiho a množství menších skladeb a arií Jos. Seegera, Sehlinga, Šenkýře, Myslivečka a j. Po 40leté nepřetržité práci na chrámových kůrech, po poctivé snaze zvelebiti a umělecky povznésti církevní hudbu odchází prof. K. Douša dnem 1. března t. r. na odpočinek. S klidem a s radostí může se ohlédnouti na brázdu, kterou vyoral na poli posvátného umění. Za své upřímné a šlechetné snahy nesklízel sice vždy jen růže, nikdy ho však od další práce nedovedly odstrašiti nevděk a zneuznání, jež leckdy do něho zafaly své spáry; jsa povahy přímé a otevřené, šel vždy jen za dobrou, vznešenou věcí, nedbaje přízně osob. Ad multos annosi | ||||
|