|
| ||||
| ||||
|
v
Michalovič Stěpán : Liturgický zpěv v době apoštolské. Nastíniti věrný a určitý obraz zpěvu původní liturgie apoštolské jest velice nesnadno pro nedostatek pramenů. Písmo svaté mluví sice na četných místech o zpěvu, ale všechna tato místa nepodávají nám nic určitého.l Jsou to jen na-pomenutí, kterými apoštol vybízí věřící ke zpěvu. Tak čteme v listě ke Kolosenským:s „Slovo Kristovo přebývejž ve vás hojně, se vší moudrostí, učíce a na-pomínajíce sami sebe žalmy, zpěvy a písničkami duchovními s milostí (to jest srdečnou pobožností) zpívajíce v srdcích svých Bohu.” Podobně vybízí první křesfany ke zpěvu sv. Kliment, biskup římský.:I Stejně sv. Ignác Antiochenský za Trajana, sv. Kliment Alexandrijský a konstituce apoštolské ze III. stol. Též jen všeobecnou zmínku o zpěvu prvokřesfanů nám podává Plinius Mladší} ve svém úředním listě k Trajanovi kolem r. 112, kde píše, že křesfané se scházejí na určité dny před východem slunce a zpívají střídavě chvály Bohu. Avšak ex professo o melodii, obsahu a rytmu neb formě zpěvu nemluví žádný ze soudobých spisovatelů. A není ani divu. Vždyf spisovatelé tehdejší měli jiné věci na starosti, než popisovat prostinký a chudičký zpěv prvotní církve, a pak neměli ani Termínů hudebních. Křesfané se učili zpěvům jediné tradicí, protože neznali hudebních znamének, jimiž by si označili určité intervaly. Též krutá pronásledování brzdila blahodárný rozvoj církevního zpěvu. Přece však pokusím se nastíniti aspoň základní rysy zpěvu prvotní liturgie. Vynasnažím se dáti si aspoň uspokojivé odpovědi na nejdůležitější otázky z tohoto oboru. První otázka, jež se nám naskýtá, jest: Jakého původu byl zpěv v prvotní církvi? Abychom si mohli dáti odpověd na tuto otázku, musíme zodpovědět otázku jinou. Jakého původu byli první křesfané? První křesfané byli původně židy neb pohany. Židé ze synagogy uměli zpívati žalmy, hymny a písně starozákonní. Mladá církev nezamítala šmahem všechny zvyky a obyčeje starozákonní. Ba naopak? Až do 50. r. zachovávali křesfané zákon Mojžíšův. Po příkladě svého Zakladatele použila církev starozákonních zpěvů ke své bohoslužbě. Božský Spasitel, dříve než konsekroval, vzdal Bohu čest, chválu a díky, zazpívav se svými apoštoly první část HalleluI od žalmu 112 do 113, a po konsekraci druhou část do žalmu 117.1; Příkladu Kristova následovali i apoštolové. Nasvědčují tomu i slova: „...lámajíce po domech chléb, přijímali pokrm s veselím a prostností srdce, chválíce Boha.' V Jerusalemě samém zůstali křesfané v náboženském i národním spojení se židovstvím a zúčastňovali se bohoslužeb v chrámě. Ráno i navečer přicházeli do chrámu, scházeli se rádi v síni Šalomounově a mimo Jerusalem v synagogách, aby byli přítomni službám božím, které záležely ve čtení Písma sv., jeho výkladu, v modlitbách a zpěvu obvyklých žalmů. V zákonitém kultu spatřovali obraz, který se u nich spinil a stal se pravdou.” Zoho všeho se křesfané z pohanstva nezúčastňovali, ale konali své bohoslužby v soukromých domech po způsobu synagogy." Zde čítali Písmo svaté i listy apoštolské a zpívali žalmy, hymny a písně duchovní.10 Vlivem těchto věřících, zvláště Řeků, přimísilo se mnoho prvků z tradice cizí. Řekové přinesli do církevního zpěvu bohatství tónů a pravidel hudebních. Jimi oplodněny ony prostinké písně a nápěvy starozákonní mohly se rozvíjeti v tak mohutný, piný života i ve své jednoduchosti tak vznešený chorál církevní. Stejného mínění je i Ambros, profesor hudby na konservatoři pražské, od r. 1872 učitel korunního prince Rudolfa: „Hned v počátcích dob křesfanských vidíme, jak elementy 1 Mat. 26, 30; Skut. ap. 2, 46—47; Efes. 5, 19; Kor. 14, 26. Kolos. 3, 16. ;' Ep. ad Kor. I. c. 34. i Epist. 97 (Lib. X.) ,carmen Jos. Miklík: Umučení P. J. o J. Kupka: „O mši sv.”, str. v Skut. ap. 2, 46—47. 8 Fr. Kryštúfek: Všeob. děj. 9 Skut. ap. 12, 5. 12; Řím. lE 10 Kol. 3, 16; Ef. 5, 19; 1. Kor. Christo quasi deo Kr. 1933, str. 110. 163, Kirchenlexikor, círk. I. 138, 1883. 5; 1. Kor. 16, 19. 14, 26. dicere secum invicem”. 2. vvd. V. 1460—1462. | ||||
|