|
| ||||
| ||||
|
z Palestiny a Hellady, jako dva proudy se spojují. Z hebrejské hudby vzala hudba křesfanská nádech posvátnosti, z hudebního pak umění Řeků vnější formu a ušlechtilost.""
Pravdivost slov Ambrosových potvrzuje na př. nápadná shoda Kyrie č. 6. s hymnem na Nemesis od Mesomeda (138—117 před Kr.) a hymnu na Hellios s antifonou: ,Accipiens Simeon" na svátek Očištování P. Marie. 12 Nebo srovnáme-li melodie starozákonní (pokud se nám zachovaly)13 s chorálem, vidíme až nápadnou podobnost. Chybí jim jen bohatost modulací, skvělá forma a vnitřní oduševnělost. Bylo třeba, aby prošly ohněm a přijaly křest Ducha sv. Při jakých příležitostech se zpívalo? Církev vždy používala zpěvu jako prostředku k oslavě Boží. Zpěv a liturgie, tof dvě nerozlučné sestry, jež navzájem se pojí, doplňují a působí silou neodolatelnou na srdce lidské. Jsou to dvě mohutná křídla, jež duši povznášejí s opojnou ušlechtilostí ke krajům bližším Slunci. Prosebné a oslavné chvalozpěvy, dávající duši tušit božskou atmosféru, rozléhají se prostornou místností. Co započala pěti ústa praecentorů neb ústa Duchem sv. omilostněná, to přijímají ústa věřících. Jedna melodie jde od úst k ústům. Jemné, stříbrné hlasy dětské přehlušují hlasy žen a tv opět doplňují dunivé hlasy mužů ,, ... et cantibus sonus virorum gravior et acutior mulierum contemporati suavem efficiunt ac vere musicam symphoniam."11 A tato mohutná píseň je harmonickým doprovodem Oběti nejsvětější k Trůnu Všemohoucího. Jindy zase všichni spjati poutem lásky Kristovy a prodchnuti jeho duchem, dávají si políbení míru. Hody lásky ( ~7w27«í) jsou projevem lásky blíženské. Zde boháč i chudas jsou si navzájem bratry a na potvrzení lásky bratrské, pějí všichni, jak chudý, tak bohatý, stejný hymnus a stejné písně. Jejich obsah? Chvála Boží vzdávána za dílo spásy a Eucharistie. Eucharistická obět a hody lásky, tot chvíle piné jásavých chvalozpěvů. Co zpívali první křesčané? Kristus svým příkladem uzákonil zpěv v církvi. „ježíš Kristus zapěl při poslední večeři píseň chvály a tím posvětil a uzákonil užívání zpěvu při bohoslu2bě."1,' Apoštolé následovali svého Mistra. Neužívali jenom jeho konsekračních slov, ale ponechali si i zpěvy, které zpívali s ním při první mši sv. Byly to žalmy; před konsekrací: „Laudate pueri Dominum”, „In exitu Israel de Egypto",16 po proměňování další čtyři: „Dilexi”, ,Credidi”, „Laudate Daminum omnes gentes”, ,Confitemini Domino, quoniam bonus."11 Tedy v první řadě perly starozákonní poesie. A ty jsou dvoje: žalmy a hymny. Žalmy rozumíme zpěvy více méně recitativní, vyňaté z knihy žalmů. Církev jich užívá již od svého zrození. Sv. Basil nazývá pění žalmů „pravidelným zpěvem v církvi".` Konstitucemi apoštolskými bylo nařízeno zpívati mezi lekcemi Davidovy pís- ně: čLEOóc Tt~ Toz,c Toú 1~z,1~S q,aR í7o ^SFrvoc 18 Některé žalmy se zpívaly pravidelně v určité dny, takže měly svá zvláštní jména: žalm 23. slul „nedělní”, 47. pondělní, 81. úterní, 93. středeční, 80. čtvrteční, 92. páteční, 91. byl nazýván písní sobot-ní.”" Podle Kaulena2'b a Schultinga-” přidávaly se k ranní pobožnosti žalmy: 5, 21, 22, později ještě 148, 149, 150.2s V konstitucích apoštolských nalézáme ještě pro ranní pobožnost 62, 63.°3 Při večerní pobožnosti se zpíval velký Hallel: žalm 112-- 117 a mimo to žalmy 22, 24, 28, 29, 120—136.2'1 Podle konstitucí apoštol- " Geschichte der Musik I. 407, viz Cyril 1898, č. 5, 6, str. 40. ' Dobr. Orel: český slov. bohov. III. p. c., str. 33. Dictionaire de la Bible F. Vigouroux (Tome quatriéme, X. partie 1356—9) — Zachované melodie starozákonní, na př. Roš Hošana (píseň novoroční a j.). Philo De vita contepl. Euseb. překlad viz Cecil-Kalender 1878, str. 16. Dr. Julián Peleš: Pastyrskoje Bohosloviie, Vídeň 1885, 422. " Tirini (ad Math. 26, 30), str. 33. 17 Ep. 207 (ab 63) ad cler. Neocaes. M. SG. 32, 761. 11 In Const. ap. II. 57. " Báumer: Geschichte des Breviers, str. 36. 20 Einleitung in die h1. Schrift, 3. vyd., str. 300. 21 Bibl ecc. col. 1598. "' Tamtéž jako 19, viz B iumer: Gesch. d. Brev. 'a Const. ap. II. 59. 24 Viz 19. pozn. | ||||
|