|
| ||||
| ||||
|
E. Trolda : Augustiniáni a hudba.
(Sporo chorál u Bosých augustiniánů.)* Jak jsme vykládali na jiném místě,t docházel okázalý zpěv figurální, t. j. zpěv s nástrojovým doprovodem, takové obliby, že i duchovní řády jeho kouzlu pod-lehly a jemu postupně otvíraly brány, ačkoliv předtím pěstovaly pouze chorál. LIstupky takto činěné jsou tím nápadnější, ježto kláštery tvoří přec jakýsi svět pro sebe, v němž lze předpokládati jistou konservativnost, t. j. lpění na starých tradicích a uzavření se proti všem novotám. Proto se také každý starý řád držel po staletí svého chorálního zpěvu, od římského více méně rozdílného, avšak po-dle vlastního názoru jedině pravého. Zcela mimořádný případ můžeme zaznamenati u Bosých augustiniánů, když svůj dosavadní zpěv chtěli nahraditi ne výhradně novou hudbou vokálně-instrumentální, nýbrž gregoriánským chorálem. Bosí augustiniáni měli koncem XVII. stol. v Čechách 4 kláštery: v Praze II. u sv. Václava, v Německém Brodě, v Táboře a ve Lnářích. Tři prv jmenované kláštery (jakož i později založený klášter v Lysé) byly zrušeny, jen klášter lnářský se udržel a prosperuje dosud. O hudbě máme jen zprávu z kláštera německobrodského, že při zvláštních příležitostech se tam zpívala s doprovodem nástrojovým. Tak alespoň si vykládáme větu kronikáře: ,Haud secus diebus subsequentibus missae cantatae cum musicis persolutae sunt." Podle toho byli Basáci německobrodští pokročilejší než jejich spolubratři v Praze, nebot co se tam událo, nazývá kronikář ,paradoxum", tedy něco neslýchaného. Vyslechněme si, co o tom sám vvpravuje:9 * Materiál k této práci mi poskytli dva pánové, prvý by1 pan profesor Jan Petr v Německém Brodě, tamější místní historiograf, jenž mi umožnil, abych si vypsal, čeho třeba, z pamětní knihy konventu augustiniánského „Annales nosfri discalceato-au;ustiniani asceterii ab anno 1673...”, dnes v archivu gymnasia v Německém Brodě; ježto ale zápisy vyžadovaly nutného dopinění, obrátil jsem se ještě na dalšího zpravodaje, vsdp. P. Fulsence Novotného, převora ve Lnářích. Na moji žádost pořídil mi s neobyčejnou ochotou výpisy z „Annales convenfus s. Venceslai Neo Pragae”, z řádových konstitucí, z fundační listiny kláštera, a víibec poskytl mi mnohých cenných informací, jichž jsem zde pině vytížil. Prosím, aby oba pánové přijali ještě touto cestou za svoji laskavost a námahu mé nejuctivější díky. 1 Cyril 1935, str. 4. Zpráva jest převzata z rukopisu „Annales nostri discalceato-ausustiniani asceterii ... ab anno 1673...”, v archivu gymnasia v Německém Brodě. V ptivodním textu zní takto: „Reverendus Pater Cyprianus a sancta Theresia, prior Pragensis, vir singularis pietatis et prudentiae, non erat Thraces nec Thamyrides, quos veteres musices constat inventores fuisse, aftamen eiusdem talem (pa(s. 201) se se sub suo prioratu Pragensi demonstravit amatorem, ut non solum cantum in choro et ad aram incoeperif choralem, verum et aliis in Boemia superioribus eundem svaserit promovendum, non quidem eo fine, tít scribif Hieronymus Phalefus: „Musica turbafas animas aeárumque dolorem sola levat, merito divumque hominumque voiupfas”, sed ut maior Deo praestarefur honor, siquidem quoque in ecclesiis sonitus varii placandorum numinum causat (uf Ptolomaeus ait) sunt adhibendi. Ast canfui huic praeter omnem expectationem imposifa est catasfrophe: suam piam prorogare intentionem dicfus reverendus Pater Cyprianus non valuit, quippe rumor, quam primum Romae increbuit, methodusque huius Pragensis concenhus co advenit, venerabile definitorium cum sequenti decrefo inferrupit: Cum ad aures nostros pervenerit, quod in conventu nostro sancfi Wenceslai Pra sae fuerit introductus canfus Gregorianus in choro et ecclesia, quod aperte repugnat nostris sacris consfitutionibus parte 1., cap. 2., § 2, et sine expressa s. sedis facultate permitfi non pofesf, idcirco huic inconvenienti providere volentes pafres definitorii districfe praecipiunf superioribus quibuscunque tam facientibus, quam permiffenfibus sub paena privationis vocis activae et passivae (pg. 202) per annum ipso facta incurrenda, aliisque paenis arbitrio definitorii inflidendis, nec ulfro talem cantum Gregorianum vel alium quencunque cantum cum nota expressum nunquam valeant exercere, nec instrumentis musicalibus quibuscunque utantur, sub eisdem paenis, sed fanfum exerceanf cantum fofi nostrae congregationi communem. Non intelligimus autem pro solemnioribus anni festivitatibus prohibere cantum cum nota a saecularibus exercendum; sed cantum Lota prohibitio est pro fratribus nostris, ne unquam per se solos, vel cum saecularibus se miscentes talem cantum vel sonum exerceanf. — Omnibus per vota secreta sic sfafuenfibus datum in convenfu sancfi Nicolai, Romae, die 12. Mafii, anno 1691.” Enim vero nemo pofest dictis in contrarium occixrrere, praefatum decretum strictissimi interdicti habuisse formam; nihilominus (amen reverendum patrem Cyprianum a sancta Theresia fovif spes continuandi coeptum cantum. Ideo enim ut venerabile definitorium generale mufaret sententiam, quaesierat mediatorem admodum reverendum patrem Martinum a sanctissima Trinitafe, vicarium generalem, ei suas plurimas declarando rationes, quatenus ille pro parte supradicfi | ||||
|