|
| ||||
| ||||
|
num, quia hodie descendit lux magna super terram. Alleluja." (Z graduale třetí mše na Boží Hod vánoční.) Sólový zpěvák a sbor.
C) ,Ey, Virgo p,arít f ilium" - původní text i nápěv hymnu „Narodil se Kris- tus Pán”. Sólový zpěvák a sbor. Intonační uspořádání těchto čísel, složených v tóninách vybraných (klasických), bylo velmi šfastné. O poznámkách platí, že k českým textům vzaty z obšírných studií Dr. Dobroslava Orla v „Cyrilu”, r. 1909 a 1911. Nejlépe se líbila „Narodil se Kristus Pán” v latinském původním tvaru, se svými jemnějšími hudebními úchylkami od způsobu zjednodušeného v nynějším českém znění. Latinské texty byly ovšem česky vysvětleny. Rozhlas zpěváků kostela bl. P. Marie Lurdské pro mladistvé hlasy mužské, na chorálu výhradně vyrostlé, požívá značné přízně u posluchačů. Karel Boček: Karlu Loškovi na hrob. [t 5. I. 1936.1 Bylo to na podzim roku 1903. Činil jsem poslední přípravy na II. rok svého spiritualátii v bisk. kněžském semináři v Č. Budějovicích. Očekával jsem s na-pětím, přijde-li rovnocenná náhrada za dosavadního obratného varhaníka Š., jenž jako novosvěcenec opustil v červenci toho roku seminář. Spirituál užil totiž seminářského varhaníka nejvíce, poněvadž při mši sv., kterou každodenně pro bohoslovce sloužil, v té době se ještě denně hrávalo a zpívávalo. A poněvadž jsem již znal ze zkušenosti, jakou trýzeň dovede celebrujícímu knězi při-praviti neobratný, nedosti schopný varhaník, pohlížel jsem s napětím a s obavou do budoucnosti. Ó, jak zaplesalo srdce moje, když při ,Veni, sancte Spiritus" rozezvučely se seminářské varhany hlaholem neobyčejně slavnostním) Zasáhl do jejich klávesů mistr, který, jsa synem řídícího učitele jako jeho předchůdce, překonal svou rutinou, invencí i uměním harmonisačním všeckv své předchůdce, pokud jsem je znal. Byl to zesnulý dp. Karel Loško, který toho roku vstoupil do I. ročníku bohosloví. Měl sice soupeře téměř rovnocenného v kolegovi téhož ročníku Mikyškovi, rovněž z rodiny učitelské; ten však brzy seminář opustil. Ale ani Loško nehrál dlouho. Jeho vrozená choroba nervová, která mu činila nesnesitelným pohled od hracího stolu do prázdného prostoru chrámového, ztěžovala mu jeho zamilované zaměstnání stále více, až mu je téměř úpině znemožnila. V náhradu za to, že sám nemohl hrou na varhany přispívati k oslavě Boha, jak by si byl přál, pečoval neúnavně o výchovu nástupců a zastánců v tomto oboru. Vychoval jich hezkou řadu již za svého kaplanování, zvláště však za svého pobytu v Čes. Budějovicích, kde položil pevný základ ke hře na harmonium a na varhany i u mnohých bohoslovců. Mnozí, až do té doby ,ne-muzikální" bohoslovci, učinili za jeho vedení veliké pokroky a vzpomínají jistě s vděčností toho, jenž u nich položil základ k umění v životě kněžském tak významnému. , Mám za to, že se nedopustím indiskretnosti, prozradím-li, že zesnulý dp. K. Loško nechtěl se dáti pro svou chorobu vysvětiti na kněze. Přišel ke mně jako k spirituálovi a svěřil se mi se všemi svými obtížemi. Domníval jsem se, že jsou to zjevy přechodné a že jeho zdravotní stav se jistě zlepší za pobytu na ven-kově v duchovní správě, jak tomu byla u mnohých velebných pánů, kteří za svého pobytu v semináři byli „nervosní”. Proto jsem vynaložil všechen svůj um, abych tuto čistou, nevinnou duši přivedl k oltáři. V mém domnění mne utvrdil pokus, který se mi zdařil. Byl květen roku 1907. V seminářském kostele byla konána obvyklá májová pobožnost, při níž nastávající kněží (bohoslovci IV. ročníku) kázávali. Došlo na bohoslovce Loško. Objevil se sice včas v sakristii, ale prohlásil, že kázat nebude, že na kazatelnu vstoupit nemůže. Vymlouval jsem mu to, povzbuzoval jsem jej, jak jsem jen uměl, ale vše bylo marné, takže když lid dozpíval píseň před 15 | ||||
|