|
| ||||
| ||||
|
kázáním, musil jsem užíti v pravém slova smyslu násilí, abych jej dopravil na kazatelnu. Vystoupiv tam, chopil se křečovitě obruby kazatelny a přednášel dosti monotonně naučené kázání. Za řeči, sám nevěděl, jakým souvisem, vy-bavila se mu vzpomínka na Lurdy, které rok předtím o prázdninách navštívil, aby si tam vyprosil uzdravení. Myšlenka tato jej tak zaujala, že upustil od svého tématu, uvolnil ruce ad obruby kazatelny a začal ex abrupto mluviti o Lurdech, doprovázeje svou nadšenou řeč náležitými gesty. Sestoupil s kazatelny, záře radostí a ujištuje, že se již báti nebude.
Ale choroba jeho vězela hlouběji, než se sám domníval. Ani tento zdařilý po-kus jej z ní nevyléčil. Proto, když pozoroval, že pro zmíněné pocity závrati ne-může vykonávati všecky funkce, ke kterým byl povinen jako kaplan v duchovní správě, vstoupil na odpočinek a odešel k Sestrám Nejsv. svátosti do Čes. Budějovic jako spirituál a katecheta. První práce, kterou v tomto domě vykonal, bylo, že vymýtil různé nasládlé písně kostelní a nahradil je cennými písněmi mešními: „Hospodine, všech věcí Pane”, „Hospodine všemohoucí”, „Spěj, duše, zboz"ně k výšinám” atd. Když se mu podařilo toto, začal s chorálem. Sestry, které v něm brzy poznaly autoritu v tomto oboru, ponechaly volné pole působ-nosci jeho posvátnému nadšení, jeho horoucí lásce k oficielnímu zpěvu Církve svaté. Pravím zde nepokrytě, že jsem neznal v naší diecési druhého kněze světského, který by se byl věnoval pěstování chorálu s takovým přesvědčením jako dp. Loško. Necvičil chorál, jako mnozí jiní, z toho důvodu, že si toho sv. Otec důtklivě přeje, že to Církev sv. doporučuje, ano nařizuje. Nikoliv? Loško chorál miloval a byl přesvědčen, že řehořský chorál jest i pro naši dobu nejlepší formou zpěvné účasti lidu na zpívané mši sv. Loško byl přesvědčen, že prostý, jednohlasý chorál jest pro zbožného křestana nejpřiměřenějším, nejvhodnějším výrazem činné účasti na oběti mše sv. A toto přesvědčení jej činilo průbojným, podnikavým. Cvičil chorál, když byl v duchovní správě, cvičil jej se školními hochy, které oblékal v liturgické roucho ministrantské a stavěl do bezprostřední blízkosti oltáře, do. původního místa liturgického choru. Cvičil jej po nějaký čas jako docent chorálu v bisk. kněžském semináři, cvičil jej v církevních ústavech českobudějovických ke společnému účinkování při službách Božích v katedrále. Cvičil jej obzvláště v ústavech Sester Nejsv. svátosti, kde dosáhl s chovankami tamního ústavu učitelského výsledků obdivu-hodných. Nešpory v kostele „u Srdce Páně” mohly závoditi v lesku, v přesnosti ritu a zpěvu se slavnostními nešporami v chrámu emauzském, ano v jednom směru je docela předčily. Nebaf takového antifonálu, jakého užíval, z něhož intonoval dp. Loško, v Emauzích nemají. Je to dílo veliké, umělecké ceny. Inspirátorem jeho byl dp. Laško; ochotnými vykonavatelkami byly sestry-umělkyně, opravdové umělkyně v psaní not, zvláště pak v kresbě iniciálek. Škoda, že toto dílo není dokončeno. S jakou radostí ukazoval mi každý přírůstek v tomto nádherném dílel S jakou odbornou znalostí upozorňovával na každý cenný detail jak v koncepci, tak v provedení. S touž láskou, s týmž porozumčním a zanícením demonstrovával i umělecké ruční práce z oboru paramenfiky, upozorňuje na cenu a obtíže práce při výšivkách a vypočífávaje, kolik hodin si vyžádala ta neb ona zdánlivá maličkost. Bylo těžko odolati jeho pozvání, když přicházel, záře radostí, hlásiti, že jejich Sestry vyrobily opět něco krásného. Rád jsem vyhovovával jeho upřímnému pozvání, poněvadž pobyt v jeho přítomnosti při této příležitosti byl pro mne vždycky povzbuzením, povznesením. Bylo v tom něco posvátného viděti tuto čistou duši zářiti radostí nad tím, že bylo opět zhotoveno něco pěkného, uměleckého, co bude sloužiti k oslavě Boha. Loško měl velice vyvinutý smysl pro umění. Byl velikým znalcem umění hudebního, ovládal literaturu hudby církevní, by1 mistrem ve hře na harmonium a na varhany, ale byl i výborným znalcem a milovníkem umění výtvarného. Slyšeti jej mluviti o krásách a pokladech středověkých klášterů, slyšeti jej vypravovati o varhanách v Solnohradě, v Pasově, ve Sv. Floriánu, ano, slyšeti jej mlu- 16 | ||||
|