|
| ||||
| ||||
|
Zpráva o činnosti Cyr. Jednoty v Lulči za rok 7935. Na den 2. února, o Hromnicích, konáme pravidelně každoročně výroční valnou hromadu. V ten den máme slavnou mši svatou s Figurální mší a Mariánskými smíšenými sbory. Rok 1935 skončili jsme s nejlepšími úmysly vkročiti do roku 1936 a pokračovati v díle k rozmnožování cti a chvály Boží. Tak jako lze pozorovati větší účast v návštěvě služeb Božích, tak také vidíme v poslední době zvýšenou horlivost ve zpěvu í hudbě. Po 34 roky byl duší naší C. J. varhaník p. Ant. Krais, rolník z Lulče. Muž tento, maje neobyčejné vědomosti a schopno-
Došlé hudebnin y. V nakladatelství Mojmíra Urbánka v Praze vy-šla po dlouhé době zase jedna duchovní sklad-ba Vojtěcha Říhovského, totiž „Meditace pod křížem”. Je psána pro mezzosoprán, nebo tenor s průvodem varhan. Cena Kč 10.—. Rovněž možno doprovázeti orchestrem, pro nějž nofový materiál půjčuje totéž hudební nakladatelství v opise. Skladatel použil ke své skladbě duchovní básně Jaroslava Duška, zvané „Meditace pod křížem”. Líčí se v ní nejen bolest Rodičky Boží, stojící pod křížem Páně, ale hlavně ovoce té oběh: smíření duše a její návrat do ráje. Text český byl volně přebásněn též do němčiny od Dra Nacka. Skladba sama počíná předehrou varhan v b moll, k níž dále přistupuje zpěvní hlas, znázorňující hlubokou melodikou jednotlivé strofy písně. Varhany při tom jen zpívají, aby na konec dovedly celou skladbu v jasném a smírném B dur ke konci. Píseň tato najde jistě vřelé uvítání u sólových zpěváků, a hodí se výborně nejen pro dobu postní a velikonoční, nýbrž možno ji zpívati i mimo kostel při duchovních koncertech, akademiích a podobně. Bylo by si přáti, aby zmíněné nakladatelství častěji nás překvapilo takovými díly. Jak jsem se dověděl, chystá se vydání sbírky šesti ,Pange lingua" pro smí€ený sbor od téhož skladatele. P. J. Štikar. • Nakladafelsfví Mojmíra Urbánka v Praze vydalo právě velmi užitečnou a potřebnou publikaci, a sice: „Tři české zpěvy na Velký pátek” od Vojf. Říhovského. Jsou to skladby napsané na nejdůležitější texty tohoto dne, jež podle předpisu mají býti zpívány při ranních bohoslužbách na kůru, T. j. ,Lide můj!" (Popule meus), „Hle, prapor Králův!” (Vexila regis) a „Ejhle, jak umírá Spravedlivý” (Ecce quomodo moritur jusfus). Skladby jsou psány pro smíšený sbor ve slohu zcela snadném a přijdou našim kůrům dojista vhod. Doporučujeme vřele? V. Ř. Došlé knihy: Josef Huffer, Chroai v hudbě monofonické. (Sbírka pojednání a rozprav XIX. Nákladem filosofické fakulty university Karlovy.) V Praze 1935. Str. 40. Cena Kč 12.—. Autor studie vychází ze zjištění: pojmenování menšícli intervalů než půltónových názvy čtvrt-tón, třetinotón a pod., v staré antické a středověké Teorii pak názvem diesis, jest rozuměti v souhlase s tehdejší nomenklaturou jako po-sti hudební, vyučil řadu mladých lidí zpěvu a hudbě, čímž získal si nehynoucích zásluh. Le- tošního roku postupuje svoje varhanické mís- to mladému varhaníku p. Jar. Michlíkovi v úpl- ném zdraví. Za jeho oběti všichni jeho zpěváci i hudebníci vzdávají mu 2aplat Pán Bůh?". V roce 1935 zemřeli tři významní členové naší jednoty, a to vsdp. prelát Zavadil, bývalý pro- tektor, dále p. Jan Modlitba, který přes 30 ro- ků účinkoval, a pí Fr. Kraisová. Bůh jim za vše budiž odplatitelem. Všem pracovníkům F. J. C. přeji k další práci hojnost Božího požehnání. Jednatel. Literatura jmenování p o j m o v é m u, nikoli jako termínu, jímž by byl vyjádřen fysikálně-matematicky rozměr takového intervalu. Protože v soustavě antického zpěvu, ani v soustavě gregoriánského chorálu nemůže se vůbec vyskytnouti jakákoliv soustava temperovaná, — a protože teoretikové diese sami nepropočítávají, — opřel se autor o příslušný text Kleoneidův, konstituoval si po-mocnou hypotetickou nejmenší intervalovou jednotku m i k r o d i e s i s, a pomocí ní stanovil jednak v systémech teoretických, jednak v uměleckých dílech, které racionální výšky mohou být, respektive musí být umístěny v každém případě za pojmové pojmenování diesis. Zjistil, že jsou to vesměs r a c i o n á l n í intervaly, obsažené v soustavě, nikoli irracionální čtvrttóny a pod. Kriferiem pro volbu příslušné diese je hudební logika nápěvu (soustavy), opřená o princip centrálního tónu a princip a f f i n i t y, jak je stanovil autor ve své předchozí práci Melodický princip stupnicových řad. — Další analysou získaného tónového materiálu zjistil autor, že diesické tóny nejsou nikdy konstruktivními tóny ani v systému, ani v náp~vu, nýbrž jen tóny k o l o r i s - t i e k ý m i. Po provedeném důkazu autor uzavírá, že chroai — ve shodě právě se starými teoretickými naukami — jsou jenom odrůdami dia-fónických a chromatických rodů, nikoli samo-statnými kategoriemi. Proto diesické Tóny mohly přejíti z antiky do středověku, jen pokud byly pro to zvláštní p o d m í n k y a zapadají s podmínkami, kdežto diafónické rody trvají. Diesické tóny koloristické jsou známkou c e n t r á l n í gregoriánské oblasti. Kromě nich objevují se v teoretických výpočtech (Quido, Micrologus) i v zápisech (Cod. monfpellierský) diesické tóny, které jsou sice oněm antickým podobné, avšak podstatně se od nich liší v tom, že jsou umístěny mimo mi - fa, kdežto ony se vyskytují výlučně uvnitř mi - fa. Je tedy třeba teoreticky konstituovati vedle mi - fa běžného ještě foto mi - fa ficfum. Diesické tóny z mi - fa ficfum nepřísluší však soustavě monofonické, ale harmonické. Je to hledání a nalézání citlivého tónu dominantního, který prakticky, jako psychologicky vrozený, by1 prováděn, ale teoretický tou dobou nemohl býti stanoven a vypočítán zpúsobem příslušným, f. j. pomocí kvintakordu. Proto jeho výpočet byl nahrazen dělením intervalů. Je typickou známkou p e r i f e r i j n í oblasti lidových kultur neantických. — V důsledku uvedených zjištění vyplývá, že i v gregoriánském chorálu je třeba rozeznávat dvě 21 | ||||
|