|
| ||||
| ||||
|
činnosti mladoboleslavské se Winter horlivě zúčastňoval jako pianista, učitel hudby, ba zpíval při představení Bendlova „Starého ženicha” titulní úlohu pa-na France se skvělým úspěchem.
V roce 1895 opustil Winter Mladou Boleslav a v touze po samostatné činnosti kůrové nastoupil místo ředitele kůru v Kolíně n. L., kde dosud, tedy přes 40 let, působí. Zde ujal se vedle služby kostelní s horlivostí vedení zpěváckých spolků „Dobromily” a „Dobroslava”, jehož se později pro přetížení prací vzdal a mimo vyučování zpěvu na gymnasiu zařídil si vlastní hudební a pěveckou školu. Celá jeho bohatá církevně-hudební činnost brala se cestami vážného, přesné-ho církevního slohu a vykazovala za mnohdy stísněných poměrů vždy vysokou úroveň, jakož i důstojnost a vážnost, kterýmižto složkami se celkové založení Wintrovy klidné a vyrovnané povahy vždy vyznamenávalo. Že jeho kůrový sbor stál na vysokém stupni, dokazuje to, že s ním v tamním katolickém hnutí pro-vedl mimo hojné církevně-hudební produkce opery „V studni”, (kde sám zpíval partii janka), „Hubičku”, „Prodanou nevěstu”, „Dalibora” a to vždy výborně. Kterýpak chrámový sbor v celé republice by to dokázal? Tím nejlépe ředitel Winter dokumentoval, že i mimo obsáhlou a vzornou činnost na kůru může býti ředitel kůru i záslužným šiřitelem kultury a že není - jak se mnozí v našich městech domnívají, pouhým „vrzalem na varhany”. Během času zúčastňoval se horlivě i cvrilských exercicií, pořádaných nadšeným cyrilistou Drem J. Mrštíkem, arciděkanem chrudimským, jimž dodával vždy lesku krásným svým zpěvem. Tím se stále uplatňoval ijinde jako znamenitý zpěvák sólový. Kdo slyšel jej zpívati na př. Dvořákovy „Biblické písně”, či úryvky z různých, věfšinou českých oper, musil litovati, že si Winter přece jen nezvolil dráhu pěvce operního. A že se pořady jeho produkcí a repertoir jeho kůru vvznamenávaly vždy díly Dómští vrabci. Feuilleton. Na trati Pasov—Norimberk asi v polovině cesty leží malé bavorské město Řezno. Od turistů je vyhledáváno pro blízkou Walhallu, která je na 10 km vzdálena od města. Walhalla je chrámem slávy německého duchaa tvůrčí síly, vystavěna v přísně dorském slohu na způsob athénského Parthenonu. Zlv-litř je umístěna galerie žen a mužů, kteří se mimořádně zasloužili o německý kulturní a politícký život. Řezno vábí návštěvníky a cizince také po kulturní stránce. Dnes je metro-polí církevní hudby, středoevropským centrem, odkud vycházejí veškeré směr-nice hudební renesance katolické. Průkopníkem byl Karel Proske (1784 -1861), lékař, kněz, ume`lec. O jeho hudební c",ínnosti svědčí pozůstalost, která přešla do biskupského majetku a každému hudebnímu historikovi je známa pod jménem „Proskeova bíbliotéka”. Bylo to -navazování na jeho obrodnou práci, když dómský chlapecký sbor, jehož počátky sahají daleko do středověku, by_1 zreorgar?i~ sován. Meje-n Německo, nýbrž i zahraničí zná z koncertních zájezdů malé, sotua 10 až 121eté chlapce z Řezna, které tu všeobecně nazývají dómskými vrabcí, „Domspatzen”. Zen, kdo cestuje Bavorskem, nesmí minouti Řezno, aníž si alespoú jednou poslechne tento podívuhodný sbor. Řezno žije vždy v pohnuté náladě, když dómští vrabci dávají v městském divadle „Perníkovou chaloupku",. Po dlouhé týdny je to jediným předmětem hovorů. Potom následuje hotová bitva u pokladny. Kdyby dávali Humperdinckovu pohádkovou operu desetkrát, bude hlediště desetkrát vyprodáno! Každý chce uiděí dómské vrabce v opeře. Co ovšem není hlavním cílem tohoto sboru. Koncertní zájezdy a divadelní atrakce jsou mimořádným výstupem z kruhu původní činností hudební. Cíle-vědomý úmysl staví je výlučně do služeb církevní hudby. Co bylo jejich gezesí a to zůstává i dnešním úkolem, 69 | ||||
|