|
| ||||
| ||||
|
cennými, do nichž se nevloudila nikdy věc všední, nebo bezvýznamná, netřeba zvlášf poznamenávati. - Jeden z nejpozoruhodnějších činů, který byl pro kolínský hudební a společenský život nad jiné významný, bylo založení Kolínské filharmonie v letech okolo 1906. Winter byl jejím tvůrcem. Bylo zajisté těžkým úkolem uvésti v městě provinciálním v život orchestrální těleso, které by bylo schopno reprodukce symfonických skladeb. Wintrovi se to po neúmorné práci podařilo, a celá řada koncertů 60členné Kolínské filharmonie dokazovala, jak vysoké cíle si sdružení toto vytklo. Nebof hrála-li se Smetanova „Vltava”, Fibichova předehra k „Noci na Karlštejně”, ouvertura k „Libuši”, Griegovy sklad-by, úryvky z oper se zpěvem a mnoho jiného, svědčí to o vysoké vyspělosti hudebníků i jejich dirigenta.
To vše podává důkaz, že Winter byl po celý život svůj horlivým nadšencem pro vše vznešené a krásné, co na poli umění hudebního vykvetlo, a že se nikdy nelekal práce ani námahy, aby dosáhl cíle, a práci tuto vždy svou bohatou erudicí posvětil Zbývá ještě zmíniti se o jeho skladbách, jejichž podrobný seznam chceme při-nésti v čísle příštím. Nejznámější je jeho široce založená „Missa de Immaculata” op. 9, (vydal Fr. Urbánek v Praze), která by neměla scházeti na žádném větším kůru. Dále v „České hudbě” vydaná mše in hon. scti Josephi, snadná, ale přes to vděčná práce, jakož i 5 ,Pange lingua" (Fr. Urbánek), zmíněný již melodram „Tři jezdci” (později instrumentovaný), řada písní a výborná instrumentace Pickovy mše c moll a Treglerovy „Missa jubilaei” atd. V církevních pracích svých jeví se Winter jako vyspělý vokální skladatel, jehož invence je bohata, ale ukázněna, vzdálena všednosti, jako mistr, který do-vede uplatniti i polyfonii a bohaté kontrapunktické předivo a to hlavně v průvodu varhanním, jestliže účelnost církevní skladby toho vyžaduje. — Jeho Dómští vrabci žijí společně v tak zvané prebendě. Dva duchovní představení starají se o jejich mravní a náboženskou výchovu. Vedle školních povinností je hlavním předmětem školení hlasu, které se děje od základních dechových a rytmických cvičení až k nejtěžším cvřče,ním á capella, sborového zpěvu. Cvičení týkají se z největší části studia klasických mistru církevní polyfonie, ob-zvláště slohu Palestrínova. Zím je v podstatě udám rozdíl jejich techniky od vídeřrského chlapeckého sboru. Hlasové školení není všecko; velký důraz klade se na celkovou hudební výchovu. Odbornící vyučují hochy instrumentální hudbě, nadanější z`áci se spojují v kvarteta nebo si tvoří menší komorní orchestr. Povinností chlapeckého sboru je spoluúčinkovati při bohoslužbách v dómě. Pod vedením kapelníka dr. Schremse zpívají každou neděli krásnou polyfonií, ale nejvyšší umělecké výše dosahují o svátcích církevního roku, se kterým jsou živě spfati, právě tak, jako byla řecká tragedie spojena s Dionysovými slavnostmi. Letos o velikonocích povznesli každého svými andělskýmí hlasy do vyšších sfér. Stačí připomenouti si bohatý program: Palestrina, Orlando dí Lasso, Vittoria, Ingegnerí, Ásola, Ánerio, Suríano, Croce, Constanzo Porta... Byl to nekonec'ný proud polyfonie, jakoby se otevřely brány všech skvostů XVI. století. Vrcholem byla Palestrinova „Missa papae Marcelli” na Boží Hod velikonoční. Denně zpívali chlapci až tři hodíny. Byla to musica sacra, posvátná hudba ... Jedna z nejkrásnějších cest k Bohu, vznešená forma, kterou se pře-nášejí líturgické zážitky do vyššího vědomí. V basech to mohutně znělo, tenorové a chlapecké timbrované hlasy skvn",le zapadaly do zvukové jednoty. Hlasová jistota jednotlřvců, vedení linie, souzvuk ve všech skupinách, dynamické frázování ... Co bylo ono umění, na :zěž nelze zapomenouti.. . Dómští vrabci tvoří nejvýznačnější církevní pěvecký sbor v Bavorsku. Včele stojí vynikající sborový pedagog dr. Z. Schrems. Řezno, 23. IV. 1936. Dr. Konstantin Hudec. 70 | ||||
|